KAM NA OBĚD? Restaurant City: Spokojenost nejvyšší

26. 8. 2011

Chomutov - V dalším díle testu jsme jeli na pomezí Chomutova a Jirkova do nově opravené restaurace.

JOSEF DUŠEK

Restaurant City jsem znal už před rekonstrukcí a můžu říct, že z průměrné hospůdky se stala (hlavně uvnitř) na pohled luxusní restaurace. Ale to ještě nemusí znamenat, že se dobře najíte, že…

Říkám dopředu – najíte. Výběr je solidní, i já coby vybíravý jedinec jsem měl hned několik jídel, které bych si dal. Nakonec jsem zvolil zdánlivě nejbanálnější, ale podle své chuti – špagety po uhlířsku se sýrem. Cena více než dobrá – 64 korun.

Jako první jsem zavětřil. Zdálo se mi totiž, že sýr na špagetách není nejčerstvější. Ale bylo to spíš zdání nebo prostě přirozená chuť rozpečeného sýra, protože na jazyku mi absolutně nic nepřekáželo. Jídlo bylo na obědové menu vynikající a výživné (jeden z mála obědů, po kterém jsem neměl chuť se dorazit něčím sladkým). Ano – vím, kde dělají vymazlenější špagety carbonara (což je skoro to samé), ale stojí tam dvakrát tolik.

O prostředí jsem se zmínil – doporučuji útulnější a intimnější horní patro. Také jsem vyhrál interní sázku, zda číšník po schodech vynese naše čtyři velké talíře najednou (samozřejmě, že ano). Vědět, že vás obsluhují profesionálové, je také plus.

Moje známka: 1–

MARTINA ZYKLOVÁ

Restaurant City mne oslovil hned při příjezdu. Zakoukali jsme se totiž do denní nabídky vyvěšené přímo u vchodu do restaurace. Nabídka byla více než lákavá. Dvě polévky a devět hlavních jídel. Jel s námi ještě Ondřej Topinka a spolu s Mirkou jsme se shodli, že hned první čtyři jídla nám dělají těžkou hlavu. Co si vlastně vybrat, když je lákavé všechno?

Při vchodu do restaurace jsme si všimli zahrádky. Ta byla bohužel plná, tak jsme šli dovnitř. Nakonec se ale musím opravit: Bohudík jsme šli dovnitř. City znám ještě z dřívejška, párkrát jsem tu byla, ale když jsem vstoupila dovnitř, nestačila jsem se divit. Jedním slovem „krása“. Někdo si tu prostě vyhrál. Celé se to tu prosvětlilo a interiér je prostě luxusní. Sem bych na jídlo mohla chodit každý den. Ani jsem si nevšimla, že by zde někdo kouřil. Prostě paráda.

Po delším rozmýšlení jsem si objednala Svíčkovou na smetaně s houskovým knedlíkem a brusinkami za velmi dobrých 72 korun. S colou jsem platila 97 korun. Číšník byl velmi příjemný a než stihl přinést jídlo, kochala jsem se příjemným prostorem a různými doplňky. Za nedlouho vynesl po schodech čtyři talíře a pustili jsme se do jídla. Nemohla jsem si vybrat lépe. Masíčko bylo libovoučké, omáčka dobrá a knedlíků nadmíru. Nasytila jsem se a ještě si užila příjemné posezení.

Dnes dávám 1.

MIRKA ŠEBESTOVÁ

Kdo poznal Restaurant City v uplynulých letech, ten musí žasnout nad tím, jak zásadně se proměnil. Dnes je moderní restaurací, kde se nebáli investovat do neotřelých nápadů. Hosté si mohou vybrat, jestli se posadí v přízemí kousek od baru, do otevřeného patra s přiznanými krovy, odkud mohou sledovat dění dole, využít soukromí ve sklepních prostorech, nebo se jít najíst na zahrádku. My zamířili do patra.

Z bohaté nabídky hotovek, která slibovala dvě polévky a devět jídel, jsem vybrala vepřovou kotletu se švestkovou omáčkou a hranolky. Trochu experiment. Jak se později ukázalo, nejen na papíře, ale i na talíře. Nikdy jsem švestkovou omáčku nejedla. Čekala jsem masovou šťávu s příměsí něčeho švestkového. Povidla? Rozvařené švestky? To je jedno, každopádně jsem čekala cosi slaného se zajímavým chuťovým odstínem. Pochopitelně chyba lávky, omáčka byla sladkokyselá, silně povidlová (což je prý i správně, jak jsem později zjistila s pomocí googlu). Dosolovala jsem, aby byla výsledná chuť více podle mého. Musím říct, že maso bylo výborně upravené, omáčka mě překvapila, příloha byla v pořádku. Oproti prvotnímu překvapení, jsem se dobře najedla. Platila jsem 74 Kč za jídlo, 89 i s perlivou vodou.

Moje známka je 2.