JOSEF DUŠEK

Nejdřív jsem se bál, že známku srazí nepříjemně zahulené prostředí, které jsem viděl už zvenku. Ale měl jsem se bát něčeho jiného – jídla.
Největšímu kouři jsme se vyhnuli tím, že jsme zapluli do vedlejší vinárny, kde mají ale společný jídelní lístek. Ten byl nejobsáhlejší, co jsem kdy na našich testech viděl – napočítal jsem přes třicet jídel s cenami od 60 do 70 korun. Za to šly body nahoru.

Prostředí? Průměrná hospůdka – žádná zaplivaná čtyřka, ale ani kdovíjak vycíděný stůl. Lidi to tu evidentně mají rádi, bylo jich tu dost, stále přicházeli a odcházeli a servírka jen kmitala.

Vybral jsem si jednu z dražších položek – krůtí steak s tvarůžky a brambory (70 ,–). A… no… Brambory byly opečené. Ale tak před deseti hodinami. Byly blátivé. Steak taky žádná sláva. Jídlo jsem do sebe spíš naházel. Bylo ho dost, takže jsem žaludek zaplnil, ale pochoutka to nebyla.

Sem bych prostě na oběd nechodil, přestože jsem na vlastní oči viděl, že spousty lidí mají jiný názor. Budiž.

Moje známka: 3–

ONDŘEJ TOPINKA

U Moniky jsem byl poprvé po několika letech. Naposledy po mně chtěli občanku a má školní pauza se tak musela obejít bez piva. Dnes jsem si ho dal, ale za moc nestálo. Zhruba třicet hotovek mě lehce vyděsilo a tak jsem si k jídlu vybral obědovou klasiku – svíčkovou se šesti.

Obsluha byla svižná, a tak jsme ani na jídelní lístek, ani na jídlo samotné dlouho nečekali. Navzdory sprinterským výkonům servírky mi na stole přistál neupatlaný talíř. Na příbory ale asi nezbyla volná ruka, a tak jsme na jídlo chvilku jen koukali. Estetickou stránku jídla za 70 korun mi asi ani nepřísluší hodnotit, ale pro příště bych ocenil knedlíky alespoň odlepit od sebe.

Omáčka samotná byla poměrně nakyslá (bod dolů), maso libové a měkké (bod nahoru) a šlehačka ze spreje, sladká, na poháry (tisíc bodů dolů). Připočtu-li minimální množství brusinek a nedobré pivo, dostávám se v hodnocení na trojku.

Je však nutné vzít v potaz, že Monika je spíše jídelna než restaurace a za velmi lidové ceny nabízí ucházející kvalitu jídla. Dávám 2-.


MARTIN PETRŮ

Nejvíce času v mém případě zabral samotný výběr jídla, pak už to šlo ráz na ráz. Jako jediný jsem si před hlavním chodem dal i polévku. Tou byl klasický hovězí vývar s knedlíčky. Polévka byla horká, bohužel ale také dost mastná, což se v mém hodnocení určitě podepíše.

Poprvé při mém hodnocení restaurací jsem narazil v jídelníčku na nabídku těstovin, čehož jsem jako milovník italské kuchyně ihned využil. Vybral jsem si tradiční boloňské špagety za 57 korun. Tři sta gramů napsaných v menu poctivě odpovídalo porci na talíři, možná naopak ještě kuchaři trochu ujela ruka. Na mletém mase s omáčkou toho nejspíš nebylo moc co zkazit. Na hlavním jídle jsem si tedy pochutnal a odcházel jsem najedený až mírně přecpaný. Celý účet i s pivem mě navíc přišel na 87 korun, což mě opravdu potěšilo. Právě za chuť piva a mastnou polévku však jeden bod strhávám.

Moje známka: 2