VYBRAT REGION
Zavřít mapu

REPORTÁŽ: Redaktor Deníku bydlí v sousedství nepřizpůsobivých

Chomutov /AKTUALIZOVÁNO V 09.45/ Chomutovský deník se rozhodl vyzkoušet, jak se žije slušným lidem mezi nepřizpůsobivými. Domluvili jsme si bydlení ve slušném bytě, ale v domě, který je označován za problémový.

28.2.2009 49
SDÍLEJ:

Jeden ze sousedů přebírá "poklady", které přivezl na kárce. Foto: Deník/Josef Dušek

Reportáž skončila. Shrnutí mých dojmů a rozhovor s majitelkou bytu si můžete přečíst zde

I. Pátek - První minuty

Převzal jsem si byt v chomutovské čtvrti, která je označována za problémovou. Uvítání? Stylové. Dva z mých nových sousedů venku před domem štípají sekerou starou skříň a nasekané dřevo vynášejí v obrovském černém hrnci do svého bytu. Jsou bez elektriky, takže si topí dřevem. Ale "problém s elektřinou" čas od času řeší tím, že se prostě připojí načerno. "Až uvidíte, že se u nich svítí nebo tam začne řvát muzika, máte jasno," usmívá se trochu trpce moje domácí. "Dneska ráno tu bylo zase veselo. Uvidíte, třeba budete mít klid," dodává a odjíždí. Na několik dní budu v bytě sám.

Když si jdu nakoupit, na rohu dalšího domu bere starší muž, evidentně taky místní, mezi dva klacky injekční stříkačku a háže ji do kanálu. "Buzeranti zkur…ý, hážou to všude," procedí skrz zuby. O narkomany tady asi nouze nebude. Kusy rozsekané skříně ještě leží u klepadel a už si jich nikdo nevšímá. Předpokládám že do doby, než se všechno ostatní spálí.

Když se vracím, už je šero. Světlo na chodbě se snažím rozsvítit marně. I přes varování manželky, abych se na chodbě radši ničeho nedotýkal, se musím plazit potmě podél zábradlí ke dveřím. Zítra si musím někde pořídit baterku…

Co je smyslem reportáže? Vyzkoušet si, jak se žije slušným lidem v problémových čtvrtích. Nejsem ve vybydleném bytě - mé dočasné bydlení je naopak normálně zařízený, upravený i vybavený byt. Nechci zkoušet, jaké je žít v bytě nepřizpůsobivých a vtipně popisovat jejich odlišnou mentalitu. Chci zjistit, s čím se musí denně vyrovnávat normální lidé, kteří žijí v jejich sousedství. Už první kontrast - jak nechutnou chodbou se musím dostat do svého pěkného bytu - je věc, kterou bych denně skousával asi dost těžko. Já jsem tu jen na pár dní. Naštěstí pro mě. Naneštěstí pro moji domácí a další lidi v podobných bytech, domech, sídlištích… Pro ně je to smutná denní realita.

II. Pátek - Televizní noviny za prachy všech

Je celkem klid. Když ale našpicuju uši, slyším od sousedů známý hlas. Není to Dumbrovský z Novy? Je to Dumbrovský z Novy! Sousedům z televizní obrazovky líčí, co se dnes ve světě událo. Jak to, když jsou bez elektriky? Rozsvítím si v předsíni a otevřu dveře (jediná možnost, jak vidět něco na chodbě), abych si ověřil svoje podezření. Ano, z rozebraného hlavního rozvodu se táhne silný rudý drát do dveří mých sousedů. Ještě před dvěma hodinami tam nebyl. Inu, zprávy jsou zprávy…
Televize nehlučí, neruší mě. Jenom mě to štve. Proč já platím každý měsíčně 680 korun jako zálohu na elektřinu? Proč si taky doma nesvítím za peníze všech? Taky by mě zajímalo, kde berou televizní signál. Že by pořád fungovala společná anténa? Zkusím to zítra zjistit…
Domácí sice říkala, že na ně mám klidně zavolat policajty, ale já to zatím dělat nebudu. Nechci se prozradit. Taky věřím, že řada lidí by to neudělala ze strachu z pomsty. A já se chci chovat jako normální člověk, který by tu měl žít pořád…

Jak bude reportáž probíhat? Nebudu tu chodit s novinářskou průkazkou a foťákem na krku. Pokud budu chtít fotit nebo natáčet, tak to zkusím nenápadně. Nechci všem okolo hlásit, že je tu novinář. Proto také zatím neupřesňuji, ve které části města bydlím a proto je také úvodní fotografie zatím jen ilustrační. I když mám pocit, že mí sousedé žijí ve vlastním mikrosvětě a je jim úplně ukradené, kdo bydlí okolo. Zkusím se chovat jako normální člověk – za chvíli se chystám ven, jako kdybych třeba venčil psa. Snad se nezabiju na schodech…

III. Pátek – Na západní frontě klid

„Venčení psa“ proběhlo celkem bez problémů. Nevím, jak dobře vidí ve tmě retrívři (můj imaginární pes), ale já cestu ze schodů přežil jen díky světlu lamp zvenčí. V přízemí bylo cosi divně cítit. Jako první mě napadl toluen, ale upřímně nevím, jak páchne. Domácí říkala, že ve sklepě někdo „žije“. Zítra se tam půjdu podívat, teď ve tmě na to nemám odvahu.
Jak to vypadá venku? Prostředí na sídlišti neútulné, ale dnes klidné. Zašel jsem se kouknout i do nejbližší herny - byla poloprázdná.

Jak jsme na reportáž přišli? Původní myšlenka vznikla, když ministr Kocáb odmítl bydlet v Chomutově týden v domě s nepřizpůsobivými. Napadlo mě – když on ne, tak já do toho půjdu. V redakci jsem ten nápad poprvé nadhodil v úterý. Ministr Kocáb o dva dny později nabídku primátorky přijal, ale to už byl naše „akce“ v pohybu. V diskuzi se objevilo podezření, že kopírujeme nápad kolegů z tn.cz. Ne, nekopírujeme. Nevím, kdy se o tom poprvé objevila zmínka na serveru televize Nova, ale my naši akci avizujeme od čtvrtka, kdy jsem dostal ujištění, že mohu bydlet v tomto bytě. A jak píši v diskuzi - mně bylo bydlení na Dukelské nabídnuto také, ale já ho cíleně odmítl. Nejde o nepohodlí, z času čundrů na něj mám určitý návyk. Jde o to, že smysl naší reportáže je někde jinde (viz první modrý rámeček).

IV. Pátek/Sobota – Dobrou noc

Na sídlišti je klid, ve vchodě taky. Známá z Písečné mi hlásí, že „divoko“ je zrovna u nich. Nějací výrostci tam na parkovišti přebíhají po kapotách aut. Potom jim na chodbě hlučí nějací sousedé. To u mě to dnes vypadá na klidnou noc. Byl jsem se ještě jednou projít venku. Tam je také klid.
Půjdu spát.

Jsem hrdina? Někteří kolegové mi psali, abych vydržel a hlavně přežil. Jeden diskutující na www.denik.cz si naopak myslí, že se sebe lacině dělám hrdinu. Obojí vychází z mylných předpokladů. Hrdina nejsem v žádném případě a ani ho ze sebe nechci dělat. Nejsem přeci ve válečné zóně, nelítají tu nože. Jen zkouším žít v domě, ve kterém bych (to mohu říct už po prvním večeru) dobrovolně nikdy nežil. Už jen kvůli tomu, co možná otrlým místním jako "tak hrozné" nepřijde. Jestli k tomu ještě zažiju jednu z divokých nocí, jaké mi popisovali oni…

V. Sobota – Probuzení šokem

Probudil mě výkřik a několik hlasitých ran na chodbě u mých dveří. Hned ustanou, ale na probuzení šokem to stačilo. Mobil ukazuje čas 6.09. Jdu se zvědavě podívat z okna. Původci hluku? Dvojice nabalená v bundách – muž upravuje torzo kočárku, za kterého zbyla jen konstrukce a spodní část. Druhá osoba, zřejmě žena, si do „vozítka“ sedá, muž napodobí zvuk motorky a tlačí ji po chodníku směrem pryč.
Jsem tak rozespalý, že váhám, zda kvůli tomu mám vůbec zapínat počítač. Takové „šokové“ probuzení přeci čas od času proběhne na každém sídlišti. Dítě křičící pod oknem, pronikavě štěkající pes… Jen tady je ten důvod trochu bizarnější – dvojice s kočárkem…

VI. Sobota – Žárovkový pokus

Došel jsem do obchodu koupit žárovku na chodbu. Cestou ven jsem u vchodu míjel mladíka, který na zemi tloukl kladivem do kusu tlustého kabelu. Nevím, jaký to mělo smysl – asi z něj chce dostat měď. Ale zatím jen tluče do jednoho konce. Každopádně je se svou prací spokojený a píská si. Po chvilce tlučení zmizí ve sklepě. Při návratu ještě vyslechnu diskuzi čtyř důchodců, kteří komentují nový přírůstek v „autoparku“ zdejšího sídliště. „Včera tam bylo jiný. Tohle má jen disky, ale ne gumy. To tu zase bude strašit bůhvíjak dlouho,“ rozčilovala se jedna z žen.
Žárovku jsem našrouboval na chodbu před svými dveřmi, ale něco je špatně. Rozsvítila se hned jak jsem ji dotáhl a svítit nepřestala ani po několika minutách. Tak jsem ji zase povolil, aby nesvítila celý den. Dotáhnu ji až večer. Uf, ani na běžné věci se tu člověk nemůže spolehnout.

VII. Sobota – Výlet s kárkou

Pro souseda okolo desáté někdo přišel, že potřebuje kárku. Žádný problém - stála „zaparkovaná“ před vchodem. Opustil jsem ulitu „normálního souseda“ a vydal se za oběma muži. Předpokládal jsem, že jedou pro dřevo a chtěl jsem vědět, kde ho berou. Mýlil jsem se – v řadovém domě nedaleko naložili na kárku ledničku a pračku a pak se s ní vydali napříč městem. Ledničku vyložili v jednom z poměrně slušných domů v jiné ulici. Ovšem také v ne příliš oblíbené lokalitě. Co z toho měli? Těžko říct. Jisté je, že do sběrného dvora je nevezli. S pračkou se navíc soused vrátil zpátky domů a nechal ji i s kárkou před vchodem. Pěkné zátiší.

Budou také fotky? Ano, už mám několik záběrů i videozáznamů. Zatím je nechci používat, abych příliš brzy neprozradil lokalitu. Ale po neděli se určitě na webu objeví.
Přidám sem ale fotografii, kterou mi poslala jedna čtenářka z paneláku na Písečné s tím, že u nich ve vchodě bylo včera večer s nepřizpůsobivými "hodně živo". Důkazem toho je vzkaz nájemníků, který od rána visí na výtahu (obrázek vpravo)…
Text na papíře zní: VYFETLA ZE 4.PATRA VYSTĚHUJTE SE Z TOHOTO VCHODU!!!!!! OD VEČERA DO RÁNA TU DĚLÁTE BORDEL!!!!! V INDII JE PRO VÁS MÍSTA DOST!!! JEŠTĚ JEDNOU A BUDE TO ŘEŠIT POLICIE!

VIII. Sobota – uklízeč

Jedno příjemné překvapení. Jeden z místních z vedlejšího domu uklízí společné prostranství před svým barákem. Shrabal z trávy nepořádek a pak ho na lopatě odnášel do popelnice. Jestli jsem si dobře všiml, byl to ten samý, co v pátek vyhazoval do kanálu injekční stříkačku. Upřímně řečeno – takový úklid by si zasloužil i prostor před mým opravdovým domovem v jirkovském paneláku, ale každý tam na to kašle. Ano, včetně mě. Nadávám, ale s alibistickým „já ten bordel neudělal“ hrábě do ruky nevezmu. Tenhle muž ano.

Rasismus? V diskuzi zazněl názor, že se touto reportáží vyrovnávám s vlastním rasismem. Do psychoanalýzy sebe sama se pouštět nebudu, takže jen fakticky: Nikde v textu rasu (barvu pleti) nikoho z popisovaných neuvádím. Někdo to naopak může označit za alibismus a bude mít možná pravdu. Ale já nevím a neřeším, jakou barvu pleti měl ten, kdo připojil kabel načerno k hlavnímu rozvodu. Ale vím, do kterých dveří vede a že je to v podstatě krádež (ano, zatím jsem ji nenahlásil a jsem také vinen). Nevím a neřeším, k jaké národnosti se hlásí ten muž, co tu už půl hodiny tluče tupým koncem sekery do kabelů a burácí tak celým domem. Ale vím, že kdyby to mělo být každý víkend, odstěhuju se do měsíce. Popisuji, co ti lidé dělají, jestli mi otravují a znepříjemňují život nebo tady uklízejí a jsou milí; ne jaké jsou rasy.

IX. Sobota – klidná siesta

Ve vchodě je klid. Tedy když jsem zavřený doma. Když se podívám ven, spatřím souseda, který venku rozebírá všechno, co si tam nahromadil. Už stačil rozebrat (rozsekat) rám dveří, teď se pustil do pračky, kterou přivezl dopoledne.
Jinak drát, kterým byla domácnost připojená načerno k elekrice, už zmizel.
Neobvyklá je také frekvence návštěv u mých sousedů. Nevadilo by to tolik, nebýt dvou věcí. Za prvé každý zvuk z chodby je v „mém“ bytě hodně slyšet. A za druhé – každý příchod do bytu mých sousedů provází stejný rituál – hlasité klepání (zvonek nemají), pokřik „kdo je tam?“ a skoro pokaždé stejná hlasitá odpověď: „JÁ“.

X. Sobota – Uklízeč II

Asi hodinu jsem tu nebyl. A po návratu mě čekalo příjemné překvapení s pořadovým číslem dvě. Jeden ze starších starousedlíků evidentně donutil mého souseda nepořádek u klepadel poklidit. Celý den se tam válely třísky z rozštípané skříně, kusy rozmontované pračky a další haraburdí. Šel jsem zrovna kolem, když muž s výraznými šedými vousy uděloval sousedovi instrukce, co kam odnést. Tvářil se hodně přísně. Když jsem po čtvrt hodině vykoukl z okna, zjistil jsem, že autorita staršího evidentně zabrala. Všechno, včetně kárky, je poklizené a srovnané u jednoho ze stromů. Ne že by to byl typický obrázek útulného sídliště, to v žádném případě. Ale oproti stavu z dopoledne…
Na chodbě je rozhodně rušněji, než v běžných panelácích (mám s čím srovnávat, sám bydlím v přízemí sedmipatrového domu). Leze to na nervy. Zvlášť, když většina lidí přichází nebo odchází do bytu přímo naproti mému. Občas štěká pes, který jen tak volně pobíhá po chodbě. Většinou hlídkuje v přízemí. Fakt ale je, že když zaštěkal na mě, šedovousý "kápo" ho okřikl.

XI. Sobota – Žárovkový pokus II – úspěch (?)

Po televizních zprávách jsem opět vyrazil ven. Prší, takže venku je naprostý klid. Na chodbě jsem utáhl a tím rozsvítil žárovku. Svítí pořád, ale mně to nevadí. A také jsem se přesvědčil, že sousedé se bez večerní televize neobejdou. Ze dveří opět vede drát do hlavního rozvodu.
Po návratu z venku mě ale čeká překvapení. Za prvé – sousedé během chvilky přišli na to, jak opravit světla tak, aby žárovka svítila opravdu jen po stisknutí vypínače. A za druhé – drát vedoucí načerno elektřinu zmizel.
Po chvíli následuje další akce. Ke vchodu přijíždí auto a jeden ze sousedů do něj odnáší z bytu televizi. Bez elektriky je zbytečná. Auto odjíždí.
Skoro to připomíná zahlazování stop. Že bych na sebe upozornil tou žárovkou? Před novinářem by ale asi televizi neschovávali. Spíš jako bych byl policajt nebo exekutor… Nebo je to jen náhoda? Každopádně se dá předpokládat, že dnešní noc bude klidná. Zítra jdu do práce, tak bych to potřeboval.
A třeba jim to vydrží déle. To by zase potřebovali ti, co tu bydlí napořád.

XII. Neděle – policejní budíček

Noc byla klidná. Ne tak ráno. Probudil mě opět hluk na chodbě. Sousedi na sebe něco pokřikují přímo za mými dveřmi. To je okolo osmé. Pokouším se spát dál, ale za chvíli pokřikuje někdo jiný. Tentokrát z přízemí. Do toho pronikavě štěká pes. Klid pak trvá jen pár minut a zase někdo na někoho křičí. Ukřičené ráno.
Z postele mě ale dostane až hlas z vysílačky, který na chodbě zaslechnu. Dva policisté si přijeli pro jednoho mých sousedů. Nerozumím všemu, z vysílačky jsem pochytil něco o vykradeném autě, ale to bude zřejmě jiný případ. Podrobnosti se nedozví ani muž, pro kterého si přijeli. „A ohledně čeho?“ ptá se mužů v uniformách, když si obléká bundu. „To vám řekneme až tam,“ odpovídá jeden z nich. Všechno probíhá rychle a v klidu policisté si muže odvážejí. Zřejme na stanici.
Po hodině a půl je muž zpátky. Jediné, co stačím zaslechnout, že se ho policisté ptali také na načerno připojenou elektriku.

XIII. Neděle – Další dřevo na otop

Mí sousedé evidentně nejsou jediní, kdo doma topí dřevem. Před vedlejším vchodem se další mladík se sekyrkou v ruce snaží nasekat nějaké dříví na otop. A z protějšího domu se také z jednoho komínu valí dým. Tady už je na místě asi říct první identifikační bod k mému „bydlení“ – nebydlím v klasickém paneláku. Je to třetí patro bytového domu. Fotografie z mého okolí umístím na web dnes večer.
Mimochodem – včera dovezená pračka už před domem není. Kam zmizela, nevím.
Odcházím do práce. Odpoledne koupím žárovky i do spodních pater. Jedna žárovka na celou chodbu totiž cestu domů nedělá o tolik bezpečnější, jak jsem si představoval.

XIV. Neděle – Kárka plná pokladů aneb "Chlapi, doufám že to uklidíte"

Když jsem se vrátil z redakce, před vchodem stála kárka plná haraburdí. Kusy nějakých tyčí, kastroly, krabice, rozbitý šuplík plný… no prostě dalšího haraburdí. Soused se společně s dalšími dvěma společníky pustili do přebírání. Rozhazují věci na všechny strany. Když jednoho z nich potkám na schodech, nasadím přísný výraz naštvaného souseda. "Chlapi, doufám, že to uklidíte a nebude to tam takhle roztahaný," obracím se na mladíka v zašpiněném oblečení. Ten je evidentně zaskočený, že na něj někdo promluvil. "Jo,jo, to je jeho," koktá a ukazuje ven na svého "kolegu". "Ale já mu pomůžu, vezmu si mikinu a pomůžu mu." Uvidíme, co z toho bude.
Stále mě nepřestává udivovat frekvence, s jakou se otevírají a zavírají dveře u mých sousedů. Tři až pět návštěv za hodinu. Někdo klepe na dveře jemně, někteří do nich i kopou, jeden do dveří mlátil i tyčí, protože měl plné ruce. Právě časté návštěvy je jedna z věcí, kvůli níž si zdejší slušní nájemníci na rodinu stěžovali. Protože právě po těchto návštěvách se prý na chodbě začaly objevovat injekční stříkačky… Já zatím to "štěstí" neměl.

XV. Neděle – Splněný slib a světlo vs krádež elektřiny

Jak mladík slíbil, tak také splnil. Nepořádek rozházený všude okolo kárky je pryč. Kárka stojí opět srovnaná u stromu. Když jsem šel okolo, od souseda jsem si vysloužil dlouhý zvídavý pohled. Jestli byl nenávistný nebo jen zvědavý nevím, nezkoumal jsem ho.
Sousedé se opět připojili načerno k elektrice. Na chodbě se nesvítilo, protože žárovka byla povolená. Jakmile jsem ji utáhl, svítila pro změnu pořád. Stejně jako včera. A pozor – zajímavé zjištění! Právě světlo je zjevně to, co sousedům vadí při krádeži elektriky. Nechtějí, aby bylo drát tak snadno vidět - přeci jen ve tmě se krade lépe… I elektrika.
Žárovky do spodních pater jsem koupil, ale nenamontoval. Stropy tam jsou vyšší než na mém patře a já na objímku nedosáhnu. A tahat teď večer po chodbě židličku se mi nechce. Udělám to zítra. Jak jsem zjistil od domácí, žárovky vždycky za pár dní zmizí. Tak uvidíme, jak dlouho vydrží ty moje…

Kde bydlím? Stále ještě dostávám dotazy na to, jestli bydlím v nějakém hrozném bytě. Zmiňoval jsem to na začátku, ale budu přesnější. Ne, můj byt je naprosto perfektně zařízený: širokoúhlá televize, satelit, připojení k internetu, plovoucí podlaha, v koupelně rohová vana… Jenže o to děsivější je představa, v jakém domě je tenhle byt zasazený. Že někdo investoval desítky tisíc korun a co musí strpět, aby se do něj dostal nebo aby tu klidně žil. Být můj, pláču nebo se vztekám pokaždé, když jen vyjdu na tu nechutně špinavou chodbu. Zítra se budete moci přesvědčit sami, videa už mám natočené…

XVI. Neděle – na zbytečné číhané…

Pustil jsem se do druhého pokusu. Tmu na chodbě už jsem částečně narušil, tak jsem se rozhodl něco udělat s druhou věcí, která ruší klidný život v tomhle domě – neustálé návštěvy v bytě mých sousedů. Jak jsem si ověřil, v podstatě všechny vchody do ostatních domů na sídlišti jsou zamčené. Mají plastové dveře a nikdo cizí se tam nedostane. Jediný náš dům, tedy tři vchody, má dveře staré, dřevěné. A většinou dokořán otevřené. Ale zamknout jdou, tak jsem to udělal.
Abych viděl reakce těch, kteří na zamčené dveře narazí, stál jsem „na číhané“ u okna. Budou hulákat do oken? Zklamaně odkráčí? Během hodiny, kterou jsem vydržel u okna, kupodivu nikdo nešel dovnitř. Ven z domu vyšel jeden muž, který si normálně odemknul a také po sobě zamknul. Jinak nikdo. Přesto jsem stále na chodbě slyšel nějaký rachot a kroky. To běhají jenom z patra do patra?
Odhalil jsem to až za chvíli a čekalo mě zklamání. Kdo chce dovnitř nebo ven bez klíče, prostě projde sklepem do druhého vchodu, kde je otevřeno. Tak tady fakt nic nezmůžu.
Zajímavé bylo, že soused šel takhle ven během deseti minut třikrát – vždycky něco odhodit k popelnicím. Že by ani neměli klíče?

Má smysl bojovat? Napadá mě, jestli pro normálního člověk existuje cesta, jak si pomoci ke klidnějšímu životu. Já se o to teď pokouším, ale má to nějaký dlouhodobý smysl? Je správná cesta pořád montovat žárovky, zamykat a napomínat je, aby uklidili? Otravovat jim život a klást překážky tím, že pořád dokola budu dělat věci, které jsou všude jinde normální? Naučí je to něco? Řada zkušenějších jistě odpoví záporně. Jedna věc je, že mě to TADY a TEĎ relativně vychází. Jenže to nemusí být pravidlem. Žárovky možná za chvíli zmizí a taky ne každý problémový soused poslechne a uklidí. Je mi jasné, že někde jinde od někoho jiného bych spíš než „ano“ slyšel „běž do prd..e ty kok..te, co se staráš?“ A druhá věc – takový boj je dost unavující. Já mám teď čas na experimenty, ale když normální lidé musí pracovat, odpočívat či bavit se, těžko najdou čas a energii na tyhle "bitvy". Na druhé straně nepřizpůsobivé sousedy to žádné usilí nestojí. Co nemají, ukradnou (elektriku). Co nezvládnou, obejdou (zamčené dveře). Co jim vadí, zničí (žárovky). Co jim nevadí, neřeší (odporně špinavá chodba).

XVII. Pondělí – pracovní (?) den

Probudil mě pes. Pět minut na chodbě soustavně štěkal. Je to voříšek, který je puštěný skoro celý den navolno. Většinou leží před dveřmi v přízemí, kde má dokonce nějakou misku. Štěká na každého, kdo jde kolem. Nebo aspoň na každého cizího, takže na mě pořád. Jeho štěkání jako by nahradilo kouhoutí kokrhání, od té doby je na chodbě i před vchodem zase živo. Pokřikování, bouchání do dveří, štípání dříví…
Je osm hodin, takže většině lidí už by to bylo jedno – byli by v práci. I když pracovat na směny a být po noční…
Dnešek je první pracovní den, který tu strávím od rána. Zajímá mě, jestli se bude nějak lišit od víkendu. Já do práce budu muset také, ale co možná nejvíc se budu snažit pracovat „z domova“, což je naštěstí při práci novináře bez problémů.

XVIII. Pondělí – Do školy s taškou? Do sběrny s plechem!

Vyrazil jsem ven. Původně za jedním ze sousedů, který pravidelně odchází z domu s malou pet lahví v ruce, plnou čiré tekutiny. Chtěl jsem si ověřit podezření, že jde o toluen. Ale než jsem se stačil obléknout, mladík mi venku zmizel.
Narážím ale na jinou „akci“ hodnou sledování. Kousek od mého domu je starý areál bývalých mrazíren. Rozbořený a nehlídaný. Tam spatřím „pracovní“ skupinku tří chlapců. Dva mladší určitě věkem odpovídají základní škole, nejstarší čahoun by možná chodil už na střední. Ale evidentně ani jeden nikam nechodí. Nevím, jestli jsou z mého sídliště a už vůbec ne, jestli z mého vchodu. Spíš ne. Ale novinářská zvědavost ve mně zvítězí.
Na kočárku před sebou táhnou obrovské kusy plechu a pod tím ještě nějaké kovové tyče. Projíždějí okolo zimního stadionu, podjíždějí kruhák a míří do sběrny u vlakového nádraží. Jen kousek od vrat je ale zastaví policejní hlídka v autě. Chtějí občanky (od čahouna a jednoho z mladších ji dostanou ), ptají se, kde plechy vzali. Nic víc ale zřejmě nezmůžou. Zapisují si údaje z průkazů, chvilku mladíky „dusí“ a ve finále jim dávají pokutové bločky. Kluci celou dobu celí nesví přešlapují, nevědí, co s rukama. Jakmile ale policejní vůz odjede, jsou samý smích. Dotlačí kočárek do sběrny, složí tam plechy a spokojeně odchází. Jak později zjistím od výkupčího, dostali něco okolo stovky. Pozoruji je dál, v nejbližším marketu – Lidlu – si koupili chleba, rohlíky, několik pet lahví nealka a… ano, levné krabicové víno. Usadí se uprostřed průchodu pod kruhovým objezdem a pustí se do svačiny. Tím moje sledování končí.

Kde bydlím? Zbývá posledních 24 hodin mého zkušebního bydlení, takže už můžu svou adresu klidně prozradit. Bydlím ve čtvrti Za Zborovskou, v domě, který nám popsala naše čtenářka a bývalá kolegyně jako dům hrůzy – její dopis najdete zde. Z osmi bytů je jeden úplně vybydlený, další jsou obývané. Většinou lidmi, o kterých vůbec nic nevím a které jsem tu snad ani neviděl.
Já bydlím ve třetím poschodí a mí sousedé na patře jsou Tokárovi – rodina, která (i podle místních) dokáže znepříjemnit život všem ostatním. Kolik jich uvnitř bytu je, to nevím. Frekvence jejich návštěv je taková, že to snad ani nejde vysledovat.

XIX. Pondělí – Hlavně, ať je klid

Nakonec jsem ztvrdnul v redakci do večera. Jsem unavený. Během prvních nocí ve mně vítězila zvědavost, jestli se vedle nestrhne nějaký divoký mejdan. Teď na nic takového zvědavý nejsem. Hlavně ať je klid, říkám si. Asi jako každý normálně pracující, který nepíše reportáž o „bydlení na zkoušku“.
Do bytu jsem zase plazil potmě. Žárovka na chodbě byla znovu povolená, tentokrát to udělali sousedi. Nevím, proč jim tma tolik vyhovuje, drát k elektřině připojený neměli. Jen co jsem zavřel dveře, na chodbě jsem slyšel bouchnutí a otrávený výkřik „héj, už to zase svítí…“ Je mi to jedno. Naopak mě to vyburcovalo k tomu, že jsem ještě namontoval žárovky i do spodních dvou pater. A teď už fakt ten klid.

XX. Úterý – Poslední den

Probuzení tentokrát pracovní – mobil. Ale to neznamená, že na chodbě je klid. Zase pokřikování, bouchání dveřmi. Noc byla klidná, přestože jsem zaregistroval, že „návštěvy“ k sousedům chodí i v půl třetí ráno. A takové návštěvy nebudí zrovna důvěru či pocit bezpečí. Žárovky vydržely.
Odcházím do práce, odpoledne se sem vrátím jen předat byt. Reportáž tím skončí, ne tak můj zájem o tenhle dům. Budu chtít vědět, jak se shodují mé zážitky z několikadenního pobytu s tím, co tu denně zažívají ostatní. Budu se ptát, jestli existuje nějaké řešení, jak pomoci slušným lidem, kteří žijí v sousedství takové rodiny. Bude to vědět město? Co na to terénní pracovníci? Odpovím si (i čtenářům) na otázky: Co si z této zkušenosti odnáším? K čemu to bylo? Co jsem poznal? Pokud bych měl teď přesně zformulovat jednu závěrečnou myšlenku, která by shrnula můj pětidenní zážitek v tomhle domě, napadá mě asi jediné: Stýskat se mi nebude.

Reportáž končí. Odpoledne jsem odevdal klíče. Sousedé byli opět načerno připojení na elektriku.

28.2.2009 VSTUP DO DISKUSE 49
SDÍLEJ:

SERVIS

Gastronomie - Gastronomie Pomocní kuchaři 15 000 Kč Pomocní kuchaři Pomocná síla do kuchyně. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dělené směny, úvazek: . Mzda min. 15000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Dostavte se k osobnímu jednání na adresu místa výkonu práce - životopis s sebou , nebo v případě zájmu zaslat strukturovaný životopis na email: info@apres.cz, , Místo výkonu práce - Aprés Restaurant, Loučná pod Klínovcem 219, 431 91 Vejprty , , Požadujeme - ochota pracovat v týmu, samostatnost. Pracoviště: Aprés la montagne s.r.o. - pracoviště, 431 91 Vejprty. Informace: Jaroslav Duštíř, +420 724 086 237. Gastronomie - Gastronomie Obsluha v zařízeních rychlého 17 000 Kč Obsluha v zařízeních rychlého občerstvení Obsluha a prodej v občerstvení. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Dostavte se k osobnímu jednání., , Místo výkonu práce - EFRIN KEBAB , J. Švermy 10 , Kadaň, , Požadujeme - řidičský průkaz sk. B, znalost arabského jazyka ( popř. i kurdština). Pracoviště: Bahjat sido, Nerudova, č.p. 369, 432 01 Kadaň 1. Informace: Bahjat Sido, . Administrativa - Administrativa Administrativní pracovník 17 000 Kč Všeobecní administrativní pracovníci Administrativní pracovník/ice. Požadované vzdělání: úsv. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: V případě zájmu zaslat strukturovaný životopis na email: info@sfs-alutech.cz, , Místo výkonu práce - SFS Alutech, s.r.o., Beethovenova č.p. 5765, Chomutov , , Požadujeme - uživatelská znalost na PC, NJ slovem i písmem výhodou, AJ nebo RJ výhodou. Pracoviště: Sfs alutech, s.r.o., Beethovenova, č.p. 5765, 430 01 Chomutov 1. Informace: Alena Schneiderová, +420 474 620 134. Výroba - Výroba Obsluha strojů 25 000 Kč Obsluha zařízení (kromě lakovacích) na povrchovou úpravu kovů a jiných materiálů Obsluha laseru - zakázková výroba. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 25000 kč, mzda max. 40000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: V případě zájmu o pracovní pozici pošlete svůj strukturovaný profesní životopis v ČJ včetně motivačního dopisu na e-mailovou adresu chladkova@adtech.cz, , Místo výkonu práce - IP VERNE, Klášterec nad Ohří, , Náplň práce: , o Různorodá práce při zakázkové výrobě vysoce přesných polotovarů vyráběných z plechů v různém stupni finalizace, o Činnost na přesných universálních strojích od renomovaného výrobce představujících současnou technologickou špičku v oboru, o Zodpovědnost za kvalitu výroby a plnění výrobních plánů, o Zajištění nezbytných administrativních činností, Požadujeme: , o Vzdělání technického směru - ukončené středoškolské vzdělání, o Průkaz VZV výhodou, o Orientace v technických výkresech výhodou, o Vzhledem k charakteru práce je práce vhodná spíše pro muže, o Zodpovědnost, spolehlivost, flexibilitu a pečlivost, Nabízíme: , o Po zapracování smlouva na dobu neurčitou, o Práce v jednosměnném provozu od 06:00 - 18:00 (2 dny v práci, 2 dny volna), o Nadprůměrná úkolová měsíční mzda, kdy maximální výše mzdy je zcela reálně dosažitelná v rámci standardní pracovní doby, o Dovolená navíc, o Jednorázový příspěvek na dítě, o Nápoje (káva, čaj, minerálka apod.) na pracovišti zdarma, o Firemní akce (vánoční večírek apod.), o Nabízíme příjemnou atmosféru rodinné firmy vážící si svých zaměstnanců, Benefity - stravenky, 13. plat až do výše 100% průměrné měsíční mzdy v závislosti na výsledcích, po zapracování příspěvek na důchodové připojištění a životní pojištění, , Nástup dle domluvy.. Pracoviště: Ad - tech s.r.o., Průmyslová, č.p. 9, 431 51 Klášterec nad Ohří 1. Informace: Veronika Chládková, +420 474 316 585.

Ilustrační foto.

Proč je negativní myšlení důležité

Požár v ulici Na Moráni v Chomutově ve třídírně odpadu.
AKTUALIZOVÁNO
7

FOTO: Třídírnu odpadu v Chomutově zachvátily plameny

FOTO: Fontána hudebně vystřihla sedmdesátky

Jirkov - Olympic, melancholická romantika Petra Nováka, Beatles, ale také Matadors, Shadows a Manfred Mann. Jejich hity zazněly před publikem Jirkovského divadla na Oldies párty ve stylu šedesátých a sedmdesátých let.

Žádné kácení, Klášterečtí letos vánočně ozdobí živý strom v zámeckém parku

Klášterec nad Ohří - Šetrně se chovají i další města, sice kácejí, ale hlavně tam, kde jsou stromy na překážku

Piráti pětigólovou kanonádou smetli pražskou Spartu

Chomutov - Chomutovští Piráti po reprezentační přestávce vlétli do extraligy jako uragán. Poslední celek tabulky se doma nemazlil s favorizovanou Spartou a soka z hlavního města roznesl 5:0.

Tisíceré ne Babišovi a jízda nejdelším železničním tunelem: zhlédněte videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 16. listopadu 2018.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT