"Kdo hraje tak často jako já a moji kolegové, tak mu kontakt s publikem chybí. Stýská se mi a už se moc těším na jeviště,“ říká principál Tomáš Barták.

Divadlo Hnedle Vedle funguje už dvanáct let. Jak jste se Vy sám dostal k divadlu?
Já jsem se k divadlu dostal v Klášterci nad Ohří, kde jsem bydlel. Tam působí již několik let ochotnický soubor Klas. V patnácti jsem k nim přišel na zkoušku a bylo. Divadelním tátou se mi stal režisér a šéf divadla Jan Milota.

Přičichnul jste k divadlu rychle?
Hned. Divadlo mě tehdy lapilo do svých osidel a už nepustilo. Stalo se mi velikou láskou.

Váš soubor tvoří herci nebo hlavně ochotníci?
Nedělím na ochotníky a profesionály žádného divadelníka. Je šmíra a srdcaři. Ty najdete jak u ochotníků, tak i u profíků.

Čím se liší?
U správného herce mnohdy vůbec nehrají roli peníze. Příjmy českých herců jsou velmi individuální. Asi by se leckterý divák divil, co dostávají herci v příspěvkových divadlech za tabulkový plat. Je to ostuda. Proto jich řada hraje v několika divadlech, berou reklamy a podobně. My máme stálé spolupracovníky a hosty – a všichni jsou placeni. Věc, která mě pálí a již dlouhou dobu štve, je uvědomění si nerovnováhy některého vstupného. Naše divadlo je divadlem hudebním s profesionální technikou a techniky. Jsme za to všude chváleni. S tím je ale spojená o trochu vyšší cena.

Tomáš Barták

Principál divadla Hnedle Vedle. Streamy divadla Hnedle Vedle můžete nalézt na facebooku Hudební divadlo Hnedle Vedle a webech Youtube nebo na portálu www.kulturadoma.cz. Najdete tam i harmonogram všech vystoupení.

Tu ale každý asi dát nechce…
Třeba ve školách, ať mateřských nebo základních, se ředitelé diví, že nemůžeme hrát za čtyřicet korun na žáka. Je smutné, že si neuvědomují, že tato částka se vybírá třicet let. Nikdy nebyla zvednuta a pokud požadujeme vyšší vstupné, jsme osočováni. Přitom stačí, aby si uvědomili, kolikrát učitelé a ředitelé měli za ta léta zvýšený plat. Nechci tu brečet, ale my v tomto případě nejezdíme za dětmi do škol, protože se nám to nezaplatí.

Jaké má divadlo jako to vaše náklady?
Jednou za dva roky musíme měnit celou aparaturu, která v četnosti našich představení dostává zabrat a stojí tři čtvrtě milionu. Nemluvě o dodávce, kterou k tomu také potřebujeme a najezdíme v ní sedmdesát tisíc kilometrů ročně. A kde máme vzít na výrobu kostýmů, hudby, propagačních materiálů? Snažíme se o kvalitu a ta něco stojí. Ale jsou i tací, kteří nám pomáhají a pomohli i v této době, kdy nemůžeme hrát vůbec. Patří jim veliký dík.

Lidé vás mají zafixované především z dětských představení. Říká se, že dětský divák je vůbec ten nejnáročnější. Obstojí v dnešní době klauniády?
Dětský divák je upřímný. když se mu něco nelíbí, nebo ho to nezaujme, dá to jasně najevo. Začne se vrtět, bavit se se sousedem a podobně. Ale pokud ho to baví, tak emoce jdou ven dvakrát tolik, než u dospěláka. Další věc je, že více věří iluzím a kouzlům divadla a hudby. To je krásné a to mě baví. A pohled do zářících dětských očí v hledišti je povznášející a to mě nabíjí energií.

Mění se nějak postupem let humor? Zabírá to samé, co před 30 lety?
Teď nebudu mluvit jen k dětském divákovi. Divadlo a kultura se mění celkově. Vše je rychlejší a většinou dramatičtější. To, co mě trochu bohužel trápí, je fakt, že ve většině případech se posunula i hranice vulgarity. Mám rád vtip, ale ne za každou cenu.

Co nejvíc zabírá?
Důvtip, nadsázka, sebeironie, dobrý text a melodie a hlavně to, co přináší život sám a s čím se diváci ztotožňují. Jsem ale rád, že diváci se smyslem pro humor stále chodí a my jim děkujeme. Doufáme, že se brzy uvidíme na nějakém představení.

A jak se mění nároky dětského publika?
Za těch třicet let, co hraji pro děti, jsem musel šlápnout do pedálu. Musíme být na jevišti akčnější, protože děti jsou zvyklé na televizní či klipový střih a mají možnost to, co se jim nelíbí, kdykoli vypnout a pustit si jinou hru či film. Co musím ale s povděkem podotknout, že mně přijdou děti chytřejší, důvtipnější.

Jak se to projevuje?
Jsou vděčné za humor, u kterého musí přemýšlet. Improvizační klauniáda, která je živá a vzniká právě teď, je pro ně zajímavá a vnímají, že vše vzniká teď a jen pro ně. Horší to je s činohrou pro děti. Jakmile děti poznají, že je vše naučené, jede to samo a nic je nepřekvapuje, dokážou to dát hodně najevo a přestává je to bavit.

Váš soubor do své tvorby nepromítá moderní trendy – nenalezneme u vás třeba program zaměřený na Ledové Království či My little ponny, které jsou dětskými hity. Proč?
Za prvé ne vše, co je moderní, je dobré. A není pravda, že bychom dětem nepřinášeli nové. Máme v repertoáru, který pro děti čítá 240 a pro dospělé 250 písniček, i skladby z nových pohádek, jako např.  Kouzla králů, Tři bratři, Na vlásku, Viana. Možná se čtenář vašeho Deníku bude divit, stále ale zabírají nejvíce písně ze starších pohádek a dětských českých filmů. Svěrák, Uhlíř a další to uměli složit a napsat, a děti i dospělí to milují.

V současné době pandemie koronaviru postihla snad všechna odvětví. Jak ovlivnila to vaše?
Tohle si nikdo nemohl ani ve snu představit. Je to těžké. Není to jen o financích, ale i o tom, že kdo hraje tak často jako já a moji kolegové, tak mu to chybí. Mně osobně to dalo zabrat psychicky. Stýská se mi a moc se těším na jeviště.

Je pro vás atraktivní třeba streamování a online představení?
Ano, děláme LIVE streamy, ale divák v hledišti je lepší, než čočka kamery. Stramování děláme proto, aby děti měly zábavu a neztratili jsme s nimi kontakt, protože máme už věrné diváky, kteří nás sledují i v této době a moc nás to těší. A co si budeme říkat, té zábavy v době Covid -19 moc není.

Je pro vás současný stav likvidační? Kdy začnete opět vystupovat?
Vůbec nevíme, jestli začneme hrát už po 11. květnu, kdy je dovoleno hrát pro maximální počet 100 diváků. Málokterý pořadatel do toho půjde.

Jste ochotní hrát i třeba pro dětské oslavence doma?
Pokud budeme moci hrát a někdo si nás objedná, budeme moc rádi. V běžném provozu nejsme schopni hrát třeba na narozeninových oslavách, večírcích a podobně. Z časových důvodů to nelze, hrajeme v divadlech a kulturních domech opravdu často a po celé naší republice, takže je to časově náročné. Teď v současné době se flákáme a proto klidně rádi přijedeme, dokud můžeme a máme čas.

Vaše agentura zastupuje i řadu známých jmen.
Ano, jezdí s námi i Hanka Křížková, Lukáš Vaculík, Lilian Malkina, Heidi Janků, Jaroslava Obermaierová, Ivo Šmoldas a připravujeme další pořady se známými tvářemi.

Jakého jsou druhu?
Jsou to většinou zábavná a velmi oblíbená talkshow, která jsou i s živě zpívanými písničkami. Někdy s doprovodem a někdy s sebou vozím výborného kytaristu Štěpána Kordíka, se kterým máme velmi zajímavý repertoár.

Kde všude známé tváře můžeme vidět?
Naše talkshow mají v podstatě své stálé pořadatele, kteří berou všechno a postupně. Jezdíme k nim velmi rádi, protože už nás divák zná a těší se na nás. V Chomutovském okrese je to však pouze věrný Klášterec a je vždy vyprodáno. Teď však je Kulturní dům v Klášterci v rekonstrukci, tak to bude malinko složitější. Pokud se dohodneme, uvedeme některá představení na zámku v Klášterci.