„U nás bylo všechno v pohodě. Ale jen do té doby, než nastoupili do vlaku," líčí jeden ze zaměstnanců dráhy. „Netuším, kolik u sebe mají peněz, když je pouští. U nás se ale skoro všichni hromadně rozhodli pro cestu bez jízdenky. A potom chudák průvodčí. Ona jim sice může dát pokutu, ale znáte to…," smutní dráhař. „Vždycky to dopadne tak, že je na nejbližší velké zastávce necháme vysadit. Oni si jednoduše počkají na další vlak a vlastně se touto cestou dostanou pomalu domů," dodává jeho kolega.

Podle jejich mínění je to prosté. Policie nemá dostatek lidí, aby mohla obsadit případné problémové spoje, propuštění svobodní nemají zase dostatek peněz například na autobus, tak zvolí jedinou možnou variantu, kam mohou nalézt bez jízdenky. A nakonec někam dojedou.

Dali si jen dvě, tři

Zcela odlišně mluví hospodští. „Hned ve středu večer se nám jich tady objevilo asi třináct. Dali si pivko, čaj, limonádu," popisuje majitelka hospody Čekárna Helena Beňová. Právě její bar měli amnestovaní první na ráně, stojí kousek od autobusového nádraží, kde všechny propuštěné vězeňská služba vysadila. Jejich první kroky pak zamířily neomylně za pivem. Na první svobodné. „Chovali se slušně. Nebyli ani hlasití, žádné výtržnosti netropili, byli opravdu úplně v pohodě," usmívá se hospodská. „Ve čtvrtek se tady stavili ještě asi čtyři a ani s těmi nebyl vůbec problém. Dali si dvě, tři pivka a šli," doplňuje ještě Beňová. Potíže nenastaly ani při placení. „Oni nějaké peníze mají, takže toho, že by nechtěli platit jsem se nebála."

Nebyli ani poznat

Stejnou zkušenost má i obsluha nedaleké herny. „Hned první den, co pouštěli, se tady u nás zastavili asi čtyři. Byli v klidu, ani jsem nepoznala, že jde o právě propuštěné vězně. To mi až pak někdo řekl," svěřuje se barmanka od Kulaté báby. „Dali si colu, pivo, kafe, zaplatili a šli na vlak," specifikuje blíže poklidnou návštěvu.