Tma, kterou jen občas prosvěcuje světlo z mobilu. Na schodech pokrytých papíry, odpadky a nejspíš i něčím horším, se míjejí lidé a sotva vidí na krok. Ve slabém světle všichni působí jako duchové. Ve vzduchu je cítit spálenina. Táhne se ze třetího patra, kde začátkem prosince hořelo. Tak to vypadá v problémovém věžáku v Klášterci nad Ohří.

V podlaží s opálenými výtahovými dveřmi nějaká žena odemyká dveře a mizí uvnitř. Čtyřicátník s cigaretou v puse vydusá další patro a své dveře jen odklopí, aby mohl vejít. Nemají zámek, nevisí ani na pantech. Výtah sice funguje, ale nespolehlivě. Nikdo nemá odvahu ho použít. „Raději s ním nejezdím, nebo se tam zaseknu a najdou mě až ráno,“ obává se muž v ošuntělé bundě.

Dům hrůzy

Věžák v Mírové 480 si vysloužil přízvisko dům hrůzy. Bydlí v něm hlavně sociálně slabí lidé a do nejnižších pater se stahují bezdomovci, narkomani a podobné existence. Byty tam nemají dveře. Pohledem z chodby jsou vidět polámané věci s vytrženou záchodovou mísou. V dalších bytech jsou strhané kuchyňské linky a okna rozbitá. To je vlastně výhoda, protože dovnitř proudí čerstvý vzduch a ředí zápach spáleniny i fekálií.

Život v Mírové ulici v Klášterci nad Ohří.
Nedobrá adresa: Problémový dům v Mírové ulici chce Klášterec odkoupit

Dům je natolik zdevastovaný, že majitelům došla trpělivost a oznámili, že po 31. prosinci budou ustřiženy dodávky energií. Dům chtějí uzavřít. Obyvatelé domu se toho děsí. Ve zhruba osmdesáti bytech, kterých je obydlená zhruba polovina, jich může žít přes sto.

„Bude mi sedmdesát a nemám kam jít,“ stěžuje si Jaromír Bílý. Je to pro něj druhá smolná událost v krátkém čase. Při nedávném požáru totiž skončil v nemocnici, protože se nadýchal zplodin. „Odnesl jsem to,“ krčí rameny.

Nemá plyn ani elektřinu

Lépe je na tom David G., který už má vyhlédnuté bydlení v Chomutově. „Je to v experimentu. Zatím je byt obsazený, volný bude asi od ledna,“ prozrazuje. V domě v Mírové prý bydlí od narození - už čtyřicet let. Nemá plyn ani elektřinu, ale netrápí ho to. Přiznává, že elektriku čerpá načerno od kamaráda, aby mohl sledovat televizi. Zatímco mluví o svých poměrech, na chodbě ho míjí nevidomá seniorka. Vede ji mladík v županu a před nimi kráčí zhruba třináctiletý blonďatý kluk, který vytáhne měřič tepla a podrží ho nad hromadou odpadků.

„Tadeáši, nech toho!“ okřikne ho starší hoch a vzápětí hlásí, že se stěhují pryč. „Bude to zítra. Chtěli jsme to udělat dřív, ale nemohli jsme najít nic levného. Všude chtěli dvě a víc kaucí,“ dodává. Jeho babička se zeširoka usmívá. Sice v domě prožila 36 let, nic ji tam ale nedrží.

Sídliště Kamenná v Chomutově trápí řada potíží.
Nedobrá adresa: Chomutovské sídliště Kamenná trápí dlouhá léta řada potíží

Shánění bytu bylo složité pro Radka Horvátha. „Že se to tady zavře, jsme se dozvěděli tak před dvěma týdny a hledejte takhle narychlo,“ stýská si. Bydlení se mu hledalo špatně, protože nemá práci a je zadlužený, nakonec prý ale uspěl v Chomutově. „V ubytovně nám dávají na výběr ze dvou bytů, zrovna se tam jedeme podívat. Kdyby se to nepovedlo, v lednu bychom mohli přijít o děti. Přijde sem sociálka a kdo je tu bude mít, tomu je odebere,“ tvrdí táta tří dětí.

Skoro nikdo neplatí nájem

Tři většinoví majitelé domu se rozhodli pro uzavření domu po dohodě s právníky. „Je to jediné správné rozhodnutí a jako statutární orgán na to máme právo,“ uvádí jeden z vlastníků Pavel Kříž. „Fakta jsou taková, že tu skoro nikdo neplatí nájem, většině lidí skončila smlouva a v domě je to nebezpečné. Zničili ho sami lidé, kteří tam žili,“ zdůrazňuje. Podle jeho slov majitelé dům dotovali zhruba půl milionem měsíčně.

Optikou města za situaci mohou hlavně nájemníci, svůj díl ale mají i majitelé, kteří si nepohlídali majetek. Za určitých podmínek by bylo město ochotné věžák koupit. Smazalo by tím jedinou vyloučenou lokalitu a po opravách dům využilo jako bydlení pro mladé. „Přistoupili bychom ale jedině na cenu podle znaleckého odhadu,“ upozorňuje starosta Klášterce Štefan Drozd s tím, že odhad bude hotový koncem února. To však není jediná podmínka. Dům také musí být očištěný od všech závazků, jako jsou úvěry nebo přijaté dotace, u nichž je riziko, že se budou vracet.

Město se současně snaží pomoct starousedlíkům, kteří nemají vůči městu dluhy. „Mluvil jsem s několika z nich. Mají nájemní smlouvu třeba od roku 1985 nebo od 90. let,“ podotýká starosta. „Na středu svolám mimořádnou radu a pokud tak radní rozhodnou, poskytli bychom jim několik městských bytů,“ doplňuje. Těch má město zhruba sto, většinou jsou však obsazené a je na ně pořadník. Další obyvatele věžáku, kterým se nepodaří sehnat komerční bydlení, bude město odkazovat na neziskové organizace.