V uplynulém týdnu se skoro nedalo vyhnout silniční kontrole. Minimálně dvakrát jsem projel kolem nepovšimnut, napotřetí (ve středu ráno) sličná policistka s terčíkem ukázala na moje (služební) auto.

Důvod jsem pochopil hned, jak jsem zastavil a sáhl po spínači, kterým jsem chtěl zhasnout světla. Ano – nebylo co zhasínat, protože nebyla rozsvícená…

Ještě víc úzko mi začalo být, když jsem začal marně hledat techničák. Služební auto si často předáváme bezmála za jízdy, takže se občas stane, že někdo zapomene a odejde domů s doklady v kapse.

A opět bingo – tentokrát byl tím zapomnětlivcem sporťák a tím „šťastlivcem“, který to musel vysvětlit ženě v uniformě, já. Udělal jsem to velice stručně a odevzdaně. Myslím, že nějaké dojemné příběhy policisty nezajímají.

Kupodivu nepřišlo žádné jízlivé „no tak to bude drahé, pane“ nebo poučné dusení ve stylu „a vy nevíte, že máte doklady od vozidla mít u sebe?“ To totiž zase nezajímá mě. Udělal jsem chybu, dejte mi pokutu, já ji zaplatím, usměju se, pozdravím, vy mi zasalutujete (nebo ne?) a já pojedu dál.

Pravda, nemám tolik zkušeností s pokutujícími policisty, takže ani nevím, kde jsem vzal svou představu, že budu ponižován a otravován. Každopádně to proběhlo úplně jinak, usmívala se policistka a chuť salutovat jsem měl já.

Za chybějící techničák (policistika moudře a naprosto správně odhadla, že nové auto pojištěné je) a nerozsvícená světla jsem dostal pokutu. Neznám tabulky, ale přišla mi celkem mírná a zaplatil ji hned. Dostat složenku, ztratím jí, někam založím nebo prostě nikdy nezaplatím, protože se nedokopu dojít na poštu.

Můj vděk za shovívavost byl trochu specifický. Milá žena v uniformě pochopitelně nemohla vědět, jak velkorysý mám podpis, ale udělala chybu, když mi pokutový bloček nechala podepsat na kapotě policejního auta. Propiskou jsem do bílé barvy rozšafně přetáhl spodek svého „J“ z křestního jména a kus „D“ z příjmení. Zkoušel jsem modré čmáranice rychle umazat nasliněným prstem, abych nevyfasoval ještě předvolání kvůli ničení veřejného majetku, ale i tohle dokázala příslušnice přejít s klidným úsměvem. „No, byli jsme v myčce včera, pojedem i dneska,“ pronesla a propustila mě.

Uf uf, ještě že mě nezastavil její kolega…

josef. dusek@denik.cz

Jak máte vy zkušenosti se silničními kontrolami? Byli k vám policisté slušní a shovíví nebo byli přísní až arogantní? Diskutuje pod článkem.