Na Chomutovsku byste našli lidi, jejichž rodina tu žije po mnoho generací, ale jde o jednotlivce. Je to samozřejmě důsledek druhé světové války a odsunu Němců – pokud naráz vystěhujete miliony lidí, kromě několika kufrů si odnesou i celou svou historii. Pokud byste sáhli do té své rodinné, většina z vás tam najde podobný příběh. Děd či otec přišel na Chomutovsko někdy po roce 1945, nejspíše tvrdě pracoval a za pár let založil rodinu. Od té doby uplynulo šedesát let, nyní se rodí děti, jejichž rodiče i prarodiče pocházejí odtud, jsou „zdejší“. Co tím chci říct: Pouhé stýskání si na vykořenění je na nic, důležité je s tím něco dělat. Začíná to u jednotlivce, ale své mohou udělat i různé instituce. Proto se mi líbí přístup Kadaně, která podporuje patriotismus svých občanů. Ten totiž neleží na zemi nebo se nedá nabrat ze vzduchu, ale člověk si ho pěstuje, ať už vědomě či, a to podle mého častěji, nevědomě.
