Procestoval skoro celý svět, přesto největší tajemství a záhady nachází u nás. O těch píše úspěšné knihy i scénáře, které k televizním obrazovkám lákají miliony diváků. Nejznámější český záhadolog Arnošt Vašíček o svém povolání, které je mu největším koníčkem, povypráví ve středu 25. října v jirkovské knihovně. „V kraji máte spoustu záhad. Rád bych se věnoval třeba pověstem o skřítcích,“ říká Vašíček.

Jak se člověk stane záhadologem?
Já jsem prostě začal psát o záhadách, protože to bylo téma, které mě zajímalo. A najednou jsem zjistil, že nedělám nic jiného.

Arnošt Vašíček*27.8.1953

Vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, obor Filmová a televizní žurnalistika. Je autorem desítky publikací o záhadách, přezdívá se mu český Erich von Däniken. Část jeho děl byla adaptována do televizní podoby, například úspěšnými seriály Strážce duší, Ďáblova lest, nebo Ztracená brána.

Pamatujete si nějaký záhadný zážitek z dětství?
Jednou v noci, když jsme jako malí stanovali u kamaráda na zahradě, jsme se rozhodli otestovat svou odvahu. Postupně měl jít každý z nás sám na starý, ponurý hřbitov uprostřed polí, dobrý kilometr od nejbližšího domu. Jako naschvál jsem si vylosoval, že půjdu první. Noc byla temná. V ruce jsem svíral křídu, kterou jsem měl napsat své iniciály na dveře omšelé kaple. Když jsem k nim dorazil, byly pootevřené.

Už by mě tam nikdo neviděl. Vy jste byl ale asi statečnější…
Sáhl jsem po klice, abych dveře přidržel a napsal na ně ta dvě písmena, a v tu chvíli mě zalilo jakési sinavé světlo. Celá kaple jím sálala. Cestu zpátky jsem zaběhl v osobním rekordu. Oba kamarádi viděli, jak kaple vzplála a rychle zase pohasla. Mluvili jsme o tom skoro až do rána. Co to mohlo být? Jaká tajemná síla mě chtěla odehnat?

A přišel jste na to?
Už dopoledne. Ukázalo se, že část střechy kaple je čerstvě pokrytá zinkovými plechy, další stály připravené u zdi. Jak v noci zpod zamračené oblohy na moment vysvitl měsíc v úplňku, rozzářil lesklé plochy jako lucerny. Kvůli tomu jsem ale o záhadách určitě psát nezačal.

Co vám dává objevování záhad? Velmi často jsou to přece děsivé věci mimo racionální chápání. Nevyvolává to ve vás neklid?
Přivádí mě to k přesvědčení, že život není tak jednoduchý, jak se zdá. Že kolem nás je více nevysvětleného než objasněného, že nejsme tak suverénními vládci planety. A luštění záhad pyramidu nezodpovězených otázek nezmenšuje, spíše naopak. Jak řekl kdosi moudrý, na konci každé rozluštěné záhady nás čeká jen další záhada, a ta je ještě větší než ta původní.

Jakým způsobem nacházíte záhady, kterým se chcete více věnovat?
Záleží na mnoha okolnostech. Někdy si záhada najde mě. Samozřejmě že nejlepší je, když se mi podaří objevit nějakou novou záhadu, o které doposud nikdo nepsal. Ale mám rád i letité výzvy. Třeba Voynichův rukopis, který se doposud marně pokoušejí rozluštit vědci i amatérští badatelé.

Arnošt VašíčekZastáváte názor, že Česká republika je jedním z nejtajemnějších míst světa vůbec. Můžete jmenovat některé opravdu velké záhady?
Záhad je u nás opravdu tolik, že by celé vydání Deníku nestačilo ani na jejich stručný popis. V loňském roce jsem v Edici České televize vydal knížku Labyrint záhad Největší tajemství Čech, Moravy a Slezska a už teď je jasné, že by to chtělo pokračování. Skoro každé dějinné období u nás zanechalo spoustu dohadů.

Vypíchnete nějakou perličku z těch nejstarších období, z pravěku a starověku?
Neandertálci v jeskyni Šipka u Štramberku nebyli primitivy, ale s velkou pravděpodobností vyznávali kult medvědů. Podle zápisu jednoho jezuitského kněze tam měli přežít až do poměrně nedávných dob. A u Frýdku Místku se tyčí kopec, v němž má být pohřben hunský král Attila. Podařilo se mi najít hned několik stop, které to potvrzují.

Středověk pak musel záhadami úplně překypovat, že?
Ano, tam je mnoho otazníků. Třeba tajemný templářský kostel sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci. A později alchymisté či ozvěny kontaktů s mimozemskou civilizací v Jeseníkách.

Máme nějaké záhady i v Ústeckém kraji?
Máte, a spoustu. Rád bych se některými zabýval. Pověsti třeba vyprávějí o skřítcích, kteří tento kraj obývali. Zní to jako pohádka, ale v Mali a v Peru jsem nafotil mumie humanoidních bytosti, které nedosahovaly ani 30 cm výšky. Letos v létě jsem získal další záběry z ostrova Bali. Připravuji na toto téma nový dokument.

Jak přijímají vaše závěry třeba historikové a další vědci?
Myslím, že historikům a vědcům jsem úplně fuk. Mám radost, že některé mé hypotézy se potvrdily, ale není mi známo, že by to cokoli změnilo.

Na co se mohou těšit návštěvníci jirkovské besedy?
V Jirkově budu úplně poprvé, a tak chci čtenářům místní knihovny představit to nejzajímavější, co jsem kdy dělal, a taky nejnovější záhady ze světa i od nás. Od historických otazníků přes věci mezi nebem a zemí až k mimozemským civilizacím. Řeč bude také o nejtajemnější knize světa, již zmíněném Voynichově rukopisu.