„Muselo to být veselé, když byla sama samotinká na cestě s kočárkem,“ připomněla její dcera, dnes 78letá Rosemarie Ernstová. „Mnoho letadel spadlo a piloti leželi poházení na zemi nebo viseli v korunách stromů. Maminka se k sestře dostala ve chvíli, kdy se jeden z letounů zřítil na školu v Kovářské,” dodala.

Rosemarie je pamětnicí a poslední žijící rodačkou z Königsmühle, neboli Králova mlýna, což je zaniklá osada na území Loučné pod Klínovcem. Na svět přišla v domě, ze kterého zůstala jen ruina. Ona tam však pravidelně chodí a zdobí ho květinami. Protože patřila mezi poválečně odsunuté Němce, dlouho tam nesměla. O historii tohoto místa a lidech, kteří k němu patřili, napsala knihu, vypráví o něm na autorských čteních a poslední srpnový víkend měla stovky posluchačů na Landart festivalu v Königsmühle.

Z války na vlastní svatbu

Její rodiče se seznámili v Loučné, kde pracovali v továrně na rukavičky jako pletaři. Doba však mladému vztahu nepřála. Otec musel jako všichni muži německé národnosti narukovat do války. Z ruské fronty se směl vrátit jen na skok kvůli svatbě.

„Den po ní se vracel zpátky na frontu, takže mohu říct, že jsem byla počata přesně o svatební noci. Jsem na to pyšná,” zmínila pamětnice. Z boje už se tatínek nevrátil, zahynul u Donbasu, aniž by měl možnost spatřit svou dceru. Ta přišla na svět v jednom z pěti domků v Königsmühle. Osadě obydlené 53 lidmi, kteří žili ze svých drobných hospodářství.

Setkání v Königsmühle.
Svobodná landartová republika Königsmühle: Pod Klínovcem se sešly stovky lidí

Když se druhá světová válka přehnala a přišel květen roku 1945, obyčejní lidé doufali, že konečně budou zažívat klid. Krátce na to ale přišly masové deportace německého obyvatelstva z tehdejšího Československa.

„Vyrozumění jsme dostali v červnu. Během dvou hodin jsme museli mít sbaleno, s sebou jsme si mohli vzít nejvýše padesát kilogramů věcí. Domy se musely uklidit, uzamknout a domovní klíče odevzdat na radnici v Háji,” popsala paní Ernstová. V tu chvíli začalo namáhavé putování, které trvalo tři čtvrtě roku.

„Naložili nás na náklaďáky, odvezli do Jáchymova a tam nás posadili do vlaku. Byl mi rok. Další měsíce jsme byli stále na cestě. Vždy nás vlakem popovezli, vyložili v nějakém lágru a pak zase odvezli někam dál,” dodala. Prakticky všichni obyvatelé sudetské Königsmühle na konci této odyssey skončili ve středu Německa v Harzu. Až když měla malá Rosemarie nastoupit do první třídy, její maminka zjistila, že se nabízí pokoj k pronájmu v Oberwiesenthalu – tedy jen čtyři kilometry vzdušnou čarou od rodné osady a s dcerkou se tam přestěhovala. Shodou okolností se jednalo o pokoj v bývalém sedlářství dědečka paní Ernstové.

Dělil je ostnatý drát

Zajímavostí je, že rodiče maminky směli zůstat v Loučné. Obě části rodiny tak žily blízko sebe, aniž by se směly stýkat. Dělil je ostnatý drát, který byl z obou stran ostře střežený. „Bylo přísně zakázáno spolu přes hranici hovořit. Směli jsme si jen beze slov mávat. Babička s dědou na jedné straně hranice, my s maminkou na druhé,” dodala.

Rozvolnění přišlo až v šedesátých letech. Když si rodina podala žádost v Berlíně na konzulátě, mohla krátkodobě vyjet za hranice. Od té doby jezdila paní Ernst na prázdniny k prarodičům do Loučné. Do rodného Königsmühle se ale ani tehdy neodvážila vkročit, protože patřilo k přísně střeženému pásmu. Dostala se tam až jako dospělá žena, když z domu zbyla ruina bez střechy. „Vstoupila jsem do domu, do svého pokojíčku, a ještě jsem tam nalezla malou dětskou botičku,” prozradila, jak tento okamžik vypadal. Do rodné osady, která úředně neexistuje, teď chodívá několikrát za měsíc.

Krušné hory.
Další kroky k vyhlášení největší CHKO v Česku: Krušné hory mapují analytici

Knihu Rosemarie Ernstové Cesta do dětství už přečetlo kolem sedmi tisíc čtenářů. Psaná je zatím jen v německém jazyce. Díky autorským čtením se ale s jejím obsahem seznamují i Češi, protože na nich český překlad obstarává kulturolog a ředitel spolku DoKrajin Petr Mikšíček. Ten také na základě setkání s pamětnicí před jedenácti lety založil tradici landartového festivalu v Königsmühle.

„Nebýt náhodného setkání s paní Ernstovou, festival by nevznikl. Chyběl by důležitý člověk, který je s tímto místem spojený,” uvedl. Spolek pracuje na záchraně zbytků staveb v Königsmühle a díky setkáním se ho snaží udržet živé.