Trochu jsem znejistěl, když mi ráno bylo do telefonu oznámeno: „Už jedem, ten jeden kousek je trochu těžší, ten druhý v pohodě.“ No, nic co bych nezvládl. Už za studií jsem jako brigádník nosil plastová okna do paneláků, takže mě ani neznervóznil fakt, že nejezdí výtah.

Trochu více nejistoty jsem okusil, když se otevřely dveře dodávky. Jeden těžší kousek byl gauč, který v útrobách skrýval ocelovou postel. Představa, tuto čalouněnou obludu ve dvou vyneseme po úzkých panelákových schodech do pátého patra, se začala jevit krajně nepravděpodobnou. Naštěstí (nebo naneštěstí) vytáhl pan řidič rudlík, který měl podle mého laického názoru o čtyři kolečka navíc. Ale jak jsem se vzápětí dozvěděl, bylo to schválně, protože tento vynález, který jsem pak musel obdivovat, zvládá vyjet schody.

Tak šup s nábytkem na kolečka a jedeme. Pár věcí jsem už v životě stěhoval, ale takhle těžkou a širokou potvoru tedy ne. Ve vchodě, kde nejezdí výtah, jsme úspěšně zablokovali přístup ostatním bydlícím. Ti to však brali sportovně, většinou se protáhli úzkou škvírou. Až bližší vztah jsme si vybudovali s manželským párem, který kolem nás prošel asi šestkrát.

Ovšem kromě úsměvných epizodek to byl pot a prach. Už dlouho se mi nestalo, že by se mi kvůli fyzické námaze klepaly nohy. Ale chybami se člověk učí a když jsme gauč s postelí tahali do desátých schodů, šlo nám to skoro jako po másle.

Nadšení, že jsme tu bestii vytáhli před dveře, narušily dvě věci. Za prvé řidič a podle všeho zkušený stěhovák nám přišel vynadat. „Kde jste tak dlouho, tady pijete kafe?“ spustil. Vida ale naše ztrápené obličeje nad tím, jak dostaneme přerostlou pohovku do bytu, tón zmírnil. To byl totiž druhý zneklidňující detail. Ale dolů už ji neponeseme, to bylo jasné. Nějakou tu opěrku jsme odmontovali a šlo to. Po tomto vítězství už bylo jen otázkou vynést druhou, menší část gauče. Byla trošku lehčí, pravda, ale také delší. Rudlík už odjel s nedočkavým řidičem, takže jak se říká, vzali jsme ji do „teplejch“.

Naštěstí jsme zanedlouho narazili na cyklistu, který potřeboval vynést kolo domů a jaksi kvůli naší překážce nemohl. Takže do třetího patra jsme šli celkem rychle. A do dveří jsme se nakonec vešli, takže sukces.

Pravda, některé škody byly – roztržené tričko, rozmáčklé brýle, maličko se natrhlo lino, ušpinily nově natřené zdi a jedna či dvě lišty se budou muset znovu přilepit. Ale už se nebude sedět na zemi, ale na gauči.