Aby bylo jasno, nejsem asociál v pravém slova smyslu. Je ale fakt, že nejsem zrovna typ na hromadná přátelství, desítky kamarádů a poznávání všech těch úžasných lidiček, co jsou všude kolem nás. Fakt ne.

Tím pádem bylo dopředu jasné, jak může můj profil na Facebooku asi dopadnout. Zapadne internetovým prachem, překryjí ho elektronické pavučiny a zchřadne mým nezájmem. V podstatě se tak stalo.

Musím přiznat, že jsem se v podstatě diskvalifikoval sám svým naprosto nesociálním přístupem. Můj profil vypadá přesně podle hlášky, kterou jsem si jakou jedinou dal na zeď. „Jsem tu, ale moc od toho nečekejte.“ Podrobnosti z osobního života jsem neuváděl. Nezaškrtl jsem, jestli mám zájem o muže nebo o ženy, protože kamarády mám radši u piva a kvůli ženám si nebudu zakládat profil sňatkového podvodníka. Nezaškrtl jsem, jestli hledám Kamarády, Randění, Vztah nebo Sítě, protože tam nehledám nic z toho. Mám jedinou fotku (nad kterou jsem dlouho váhal), a to jen proto, že jsem tam našel asi osm Josefů Dušků s anonymní siluetou. Tak ať je jasné, který jsem já.
Nikoho jsem nevyhledával, nikomu neposílal žádost o přátelství. Jen jsem s napětím čekal, kdo si jako první všimne mě. Bude to nějaký kamarád z vojny? Bývalý spolužák? Nějaká fešná kočka z Olomouce, kterou zajmu svojí nedbale neoholenou tváří?

První dvě žádosti byly zklamání. Asi šlo o nějaké sběratele přátel – vůbec jsem je neznal. Ani nenapsali důvod, proč si mě „vybrali“. A tak jsem je oba úspěšně ignoroval, přestože jedna z nich byla celkem pohledná dívčina.

A pak dva měsíce čekání. Mužské ego, které mělo za to, že i přes nedostatek informací někoho z těch tísíců lidí okouzlím, dostávalo na frak. Intervaly pravidelného kontrolování profilu se prodlužovaly. Z každého rána se stal jednou za dva dny, pak občas, dnes už mám potíž si na něj vzpomenout.

Nakonec jsem ten experiment vypustil. Zjistil jsem, že vlastně nevím, co tam hledám. Vlastně jsem zjistil, že tam nemám CO hledat. Mám nula přátel a dvě žádosti. Od kolegů z práce. Jen se mi nějak nechce se zařadit mezi 528 „přátel“, které jeden z nich má. Takže zatím ignoruju.

Jak říkám – asociál.