Jestli něco naopak moc rád nemám, tak je to společenské oblečení. Sice si na něj pomalu zvykám, ale věděl jsem, že moje přítelkyně nic neponechá náhodě a dá si na mne pozor…

A měl jsem pravdu. Jelikož její a moje názory na oblékání se příliš neshodují, tak vše bylo špatně. Pravda, uznávám to, že omylem si koupit dámské černé ponožky místo pánských jsem si měl pohlídat, ale dodnes nevím, co je špatného na krásně červené kravatě. Nakonec jsem se s vypětím všech sil oblékl a když se našly i boty, mohli jsme spolu s přítelkyní a jejími rodiči vyrazit směr Obecní dům. Necítil jsem se zrovna nejpohodlněji, ale snažil jsem se co nejméně remcat.

Do různých divadel chodím často, protože to mám rád a například od Járy Cimrmana jsem osobně shlédl téměř celý repertoár. Ale v Obecním domě jsem byl poprvé a musím uznat, že je vážně nádherný. Dost mne zaskočilo to, že se okolo nás procházelo několik osob oblečených do obyčejných kraťasů a trička, ale hned jak jsem otevřel pusu s tím, že utrousím nějakou poznámku, tak jsem byl nemilosrdně umlčen a upozorněn na to, ať nestojím „zkoprnělej jak fotbalista“ :)

Sedli jsme si do čtvrté řady, takže jsme měli celý orchestr jako na dlani a ještě před samotným začátkem mne rozesmály dvě dámy, které v přízemí marně hledaly balkon a snažily se rodiče mé přítelkyně vyhodit z jejich míst…

A samotný koncert? Dva třičtvrtěhodinové bloky neskutečně nádherného hudebního zážitku! Nikdy jsem si ani nepředstavoval, že bych si mohl na symfonickém orchestru podupávat nohou do rytmu, ale to, co předvádělo několik desítek muzikantů na pódiu, mne naprosto uchvátilo, stejně jako všechny ostatní návštěvníky v sále.

Všechno odstartovala skladba She loves you a slyšet v orchestrální podobě například takovou Eleanor Rigby bylo něco fantastického. Moje představy o dirigentech velikého orchestru jako o seriózních a vážných pánech s hůlkou zcela rozbil dirigent Carl Davis, který dirigování absolutně prožíval, poskakoval a tancoval. Při Twist and shout dokonce roztleskával publikum a při Hey Jude vyžadoval zpěv refrénu.

Po necelé hodince byla přestávka. Ta pro mne byla hodně důležitá, protože jsem zjistil, že když si správně obléknu košili, tak se i to sako nosí podstatně pohodlněji a ani se už rodiče mé přítelkyně nesmáli mému neustálému ošívání se :)

Nakonec vše dobře dopadlo. Za aplausu vyprodaného hlediště koncert skončil a já jsem domů odcházel s nadšeným pocitem, že jsem byl právě svědkem jednoho z nejúžasnějších hudebních vystoupení v mém životě!