VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Poprvé... na rande se sbíječkou

Hned na začátku bych chtěl upozornit, že manuální práce mi rozhodně není cizí a moje přítelkyně s její maminkou (ahoj miláčku, ahoj Vlasti) mne dokonce považují i za poměrně šikovnýho chlapa. Jen jsem zkrátka až do svých třiceti let neměl to potěšení mazlit se několik hodin s dvacetikilovým pneumatickým kladivem…

22.6.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Deník/Ondřej Šmíd

A všechno začalo tak nevinně, konkrétně slovy jednoho (teď už bývalého) kamaráda P., který pracuje v jedné firmě, zabývající se mj. také drobnými stavebními úpravami v městech na Chomutovsku, "Nechceš si jít přivydělat? Rozbouráš nám trochu betonu a dostaneš za to tisícovku na ruku!". To se mi zdálo zajímavé a tak jsme na to s kolegou Martinem, který patří mezi číšnickou elitu v Chomutově, souhlasně kývli.

Následující den jsme se dostavili na sídlo firmy v pro novináře šílený čas 7 hodin ráno a s pobavením jsme sledovali rozdílení práce pro normální zaměstnance firmy. Jeden ze šéfů nás přivítal slovy: "Tak to jste vy? No, vypadáte silně. Svaly budete potřebovat, Ukrajinci nám od toho utekli." V ten moment jsem poprvé zapochyboval o správnosti mého rozhodnutí. Říkal jsem si, co to asi může být za práci, když má být údajně hotová za pár hodin, dostanu za ní tisícovku, ale Ukrajinci od ní zděšeně utekli…

Naskočili jsme k potutelně se usmívajícímu kamarádovi do auta a ten nás hodil na místo určení. Tam jsme se rozcvičili nošením asi dvaceti stokilových pytlů betonové sutě a čekali na to, až nám jeho kolegové vymontují z betonového podstavce části stroje a my se na to budeme moct vrhnout.

Nakonec jsme se dočkali, vlezli jsme do strojovny, která byla prakticky celá vyplněná dvěmi a půl tuny betonu, čekajícího na rozbourání. Do ruky jsme dostali dvacetikilová pneumatická kladiva, začali bourat a prvotní nadšení do rychlého přivýdělku mne opustilo asi po prvních dvaceti vteřinách, kdy se sbíječka zasekla o železnou armaturu v betonu a já zjistil, že to asi nepůjde tak rychle, jak jsme si představovali. Koukli jsme se na sebe s kolegou a bez jediného slova jsme naprosto stoprocentně věděli, co si ten druhý o nadcházejících hodinách myslí…

Po hodině bourání vážila původně dvacetikilová sbíječka asi metrák, po další hodině tunu a po čtyřech hodinách, po kterých jsme dle našich prvotních předpokladů měli být s prací hotovi, to vypadalo, že jsme prakticky ještě ani nezačali. Bláhově jsme si mysleli, že vybouráme větší kusy a ty se budeme snažit vytahat ven. On ten beton ale když je pohromadě, tak vypadá těžší než se na první pohled zdá…

Blížila se třetí hodina a tedy konec šichty. S bouráním jsme ale zdaleka nebyli ani v polovině a šéf nás na další den namotivoval tím, že ještě nějakou kačku přihodí.

Odjel jsem si dodělat svojí práci do redakce a večer u piva jsme celí rozlámaní s kolegou zoufale litovali našeho rozhodnutí. Protože jsme ale nechtěli utíkat od rozdělané práce, "těšili" jsme se na ranní pokračování.

Hned druhý den ráno jsme se do toho s chutí pustili s tím, že to prostě musíme co nejdříve dodělat a zmizet. Po malých kouskách jsme ukusovali z betonového kolosu a v absolutně zaprášené místnosti jsme se brodili betonovou sutí. Při pohledu na ruce rozedřené od sutě a rozřezané od čouhající armatury jsem si hned vzpomněl na slova paní doktorky, že osmnáct let od posledního očkování tetanovkou je prý už docela dost a vážně bych mohl zauvažovat o další "včeličce".

Najednou někdo zařval svačina, ale řekli jsme si, že je to zbytečné, když každý z nás během dne s chutí sežral asi sto kilo prachu a dřeli jsme dál.

Betonový kolos jsme rozbourali na malé kousky, ty větší jsme ze všech sil odvalili pryč a začali pytlovat. Bylo nám divné, že z ostatních budov bylo jen pár pytlů sutě a my jich měli asi třikrát tolik, ale to už jsme si spolu nepovídali, protože i pouhé mluvení ubíralo zbytek sil.

Prakticky se zvoláním "padla!" jsme vynesli poslední pytel sutě a celý zaprášení a vyklepaní ze sbíječky jsme šli s pocitem tvrdě vydělaných peněz domů, kde jsem vlezl do vany a ucpal od špíny odpad.

Přivydělat si bokem peníze je vždycky hezké, ale zas na druhou stranu jsem pak byl ve své normální práci dva dny nepoužitelný :) Číslo na kamaráda P. jsem si pro jistotu vymazal z telefonu…

Autor: Michal Káva

22.6.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Policie. Ilustrační foto.

Policie hledá svědky. Pátrá po muži ze zdravotního střediska

V sobotu a neděli se ve Vejprtech konají adventní trhy, které pořádá jak české měst, tak jeho německý soused Bärenstein.
32

FOTO: Na adventních trzích ve Vejprtech zazní čeština i němčina

Chomutovská porodnice vítá maminky v hezčím prostředí

Chomutov – Hezčí a příjemnější prostředí vytvořila Krajská zdravotní na gynekologickém a porodnickém oddělení chomutovské nemocnice.

Pojištění dětí? Jde o nadstandard, důležitější je pojištění rodičů

Odpověď na otázku, zda se může vyplatit pojištění dítěte, dávají podle finančního poradce společnosti Partners Václava Valáška příklady z praxe. Dětské pojištění dává smysl především za podmínky pojištění vážných zdravotních komplikací, jako jsou trvalé následky úrazu nebo diagnóza závažného onemocnění.

Baumrtová kousek od medaile, Svěcená ani Fanta do finále neprošli

Kodaň - Chomutovská plavkyně Simona Baumrtová obsadila na ME v krátkém bazénu páté místo na 100 metrů znak.

Karel Kaška veze ze žákovského mistrovství ČR v plavání dvě medaile

Trutnov/Chomutov – Sérii tří víkendů, kdy plavci různých kategorií plavali o české mistrovské tituly, uzavřela kategorie starších žáků. A i v té se oddíl TJ Slávie Chomutov mohl radovat z medailí. A to díky třináctiletému Karlovi Kaškovi, který v Trutnově vyplaval hned dvě – stříbro a bronz.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT