Je to více než půl roku, kdy ubytovali první válečné uprchlíky z Ukrajiny. Zlata a Vladimír Budulákovi nepolevují a na staré turistické chatě u Blatna na Chomutovsku mají stále kolem patnácti lidí. Celkem už pomohli zhruba třiceti Ukrajincům, nejčastěji matkám s dětmi.

„Stále pokračujeme,“ potvrdila Zlata Buduláková. „Pro mě a pro manžela jiná možnost ani není, když víme, jaká je situace na Ukrajině,” dodala.

Jejich podpora nespočívá čistě v ubytování a prvotní materiální pomoci. Je celistvější, což stojí úsilí. „Věci, které se týkaly charity, byly v pohodě, nějak jsme je s pomocí místních zvládli,” zmínila s úsměvem ubytovatelka. „Daleko více vyčerpává to, co následuje. Ti lidé samozřejmě potřebují sehnat lékaře, školky, školy, jesle a práci. Docela jsme s tím zápasili, protože jsme na to byli sami, nakonec se nám to ale podařilo zařídit skoro pro všechny,” oddychla si.

Alena a malý Nikita utíkali ze Záporoží, které je vzdálené téměř dva tisíce kilometrů. V horách nad Chomutovem se jim líbí.
Je tu příroda a klid, oceňuje Ukrajinka. S rodinou našla azyl v Krušných horách

Například práci podle jejích slov našli pro osmdesát procent „svých” utečenců. Nejčastěji byla v lese, ve fabrikách a v úklidových službách.

Mezi ubytované nějaký čas patřila například maminka Alena s čtyřletým Nikitou, kteří utekli na začátku války ze Záporoží. Dodnes se jedná o těžce zkoušenou oblast, kde Rusové okupují jadernou elektrárnu a před několika dny tam ostřelovali civilní obyvatelstvo. Proto Alena se synkem stále zůstává v Česku. Budulákovi jí pomohli najít práci uklízečky, a tak se po čase osamostatnila a zajistila si bydlení v Chomutově.

Naopak další maminka s dítětem neunesla odloučení od rodiny a do Záporoží se vrátila. Podle manželů je zatím v pořádku, zůstávají s ní ve spojení stejně jako s dalšími uprchlíky, kteří prošli chatou Bernava.

Vlajka Spojených států amerických. Ilustrační foto
22 procent čtenářů z Ústeckého kraje věří, že hlavním viníkem války je USA

I ostatní ubytovaní jsou ze Záporoží a dále z oblasti Donbasu, Doněcka a Luhanska. „Máme tu jednu ukrajinskou maminku, které okupanti zřídili přistávací leteckou dráhu přímo u jejího domu,” zmínila ubytovatelka. „Kdykoli se Rusům zlíbí, vtrhnou jim do domu a berou si, nač si vzpomenou. Je to opravdu síla,” dodala.

Pomoc opadá

V české společnosti v poslední době rezonují hlasy, že Ukrajincům už bylo pomoženo dost. „Naštěstí jsme nenarazili na nějaké extrémní postoje. Většina lidí kolem nás je naopak rozumná. Ví, že zatímco naše existence zůstává v podstatě stejná, na Ukrajině stejná není,” poznamenala Zlata Buduláková. „Faktem je, že poslední tři měsíce už nám ostatní materiálně nepomáhají, to šlo hodně dolů. Ale nemyslím si, že je to něco špatného. Kdo chce něco donést, donese, kdo nechce, nedonese,” dodala.

Nezištnou pomoc páru oceňuje starostka Blatna Iveta Houfová Rabasová. „Oba jsou příkladní v tom, že nabízí nejen ubytování uprchlíkům, ale navštěvují s nimi i všechny instituce, aby měli věci v pořádku. Někdy jsou ty příběhy šílené, protože se s nimi musejí vracet na hranice, jen aby se odhlásili z nějakého polského systému,” ilustrovala šíři snahy starostka.

Práce na obranných ježcích.
Invazní kolony na Ukrajině brzdí tisíce českých ježků. Jsou od firmy z Chomutova

V Blatně a okolí je více lidí, kteří trvale pomáhají lidem uprchlým z Ukrajiny. „Podobně jako na Bernavě to funguje i v penzionu Mezihoří. Vím také o řadě jednotlivců, kteří půjčili chaty nebo pomáhají s hledáním práce v lese,” uvedla starostka. „Každý tu Ukrajince nevítá, ozývají se řeči, že nám berou zaměstnání. Kdo do toho ale vidí, tak ví, že dělají práci, kterou Češi vykonávat nechtějí,” uzavřela.