Chtěli rychle pomoci zatopeným obcím. Místo pocitu z dobře vykonané práce ale zažili zklamání.

V televizi a na internetu viděli, jak velká voda ničí desítky obcí na Moravě. „Dceru napadlo udělat sbírku mezi místními, obcházela jednotlivé domy,“ říká Růžena Netoličková z horské vesničky Výsluní. Informovalo o tom Právo.


Po chalupách a po stovkách


Ve Výsluní žije jen asi 240 obyvatel, někteří z nich mají hluboko do kapsy. „I ti, co mají málo, tak dali třeba stovku,“ dodává Netoličková. Celkem se vybralo sedm tisíc korun.

Za to Výsluňáci nakoupili čistící prostředky, košťata, rukavice, dezinfekci. Původně chtěli předat proviant pobočce Červeného kříže v Chomutově, ten však pomoc do zaplavených míst přeposlat nemohl. „Peníze jsme také posílat nechtěli, mohli by skončit všelijak. Chtěli jsme prostě předat konkrétní pomoc konkrétním lidem,“ vysvětluje Netoličková.

Shodou okolností na Zlínsko vyrážel autobus s lesníky. Těm tedy napakovali pomoc a pověřili je, ať ji předají. Když ale autobus dorazil do regionu, marně pátral po nějaké „potřebné“ vesnici. Přitom Uherskohradišťsko a Zlínsko postiženo být mělo. „Z médií tam mělo být na třicet zaplavených obcí. Chlapi jeli podél řeky Moravy, ale nikde nic,“ popisuje Netoličková.

Její dcera proto začala obvolávat jednotlivé humanitární organizace. Nikdo z pracovníků ale nevěděl o potřebné obci ve zmíněných regionech. „Všichni nás posílali do Troubek,“ líčí. Ale ani cesta do nejznámější „povodňové“ obce nebyla bez zádrhelů. Autobus lidé totiž nejdříve poslali do jiných Troubek, než těch zaplavených.

Když lesníci s pomocí po anabázi dorazili do správných, nikdo je s fanfárami nevítal. „Dejte to do tělocvičny,“ zněl jen stručný pokyn.


Místo dobrého pocitu zklamání


Lidem, kteří se snažili pomoci, tak pomoc zhořkla. „Bylo to zklamání. Člověk se snaží něco udělat, pomoci. V médiích ta situace vypadala strašlivě, ale na místě to bylo úplně jinak. Chtěli jsme rychle pomoci, místo toho autobus bloudil,“ uzavírá Netoličková.

Podle ní by pomohlo, kdyby v krizových situacích fungoval internetový portál. „Starostové všech postižených obcí by měli vyjádřit prosbu o pomoc prostřednictvím tohoto portálu. Hodně lidí chce pomáhat, ale přímo té konkrétní obci, aby měli jistotu, že sbírka šla na správný účel. Na portálu by mělo být pak i vyúčtování a tak dále,“ navrhuje své řešení.

Výsluňští doplatili zřejmě i na to, že do postižených oblastní míří hodně pomoci i materiálu a ne vždy je jednoduché pomoc organizačně zajistit a zkoordinovat.

Předběžně jsou povodňové škody odhadovány na miliardy korun.