Malované louskáčky, kouřící dřevěné pícky nebo stádečko dřevěných koníků? Možná se na vaší půdě nacházejí podobné artefakty. Pokud zatím jen šednou prachem před konkurencí lega a panenek od firmy Mattel, přineste je mosteckým muzejníkům. V následujících letech je budou zkoumat.

Mostecké muzeum ve spolupráci se saskou stranou pracuje na projektu, který se snaží zmapovat poválečnou historii hračkářské výroby v Krušných horách. Oproti německým kolegům jsou mostečtí muzejníci v nevýhodě, hračkářská tradice na české straně téměř vymizela. „Po roce 1945 se částečně ztratila s odsunem obyvatelstva a také kvůli slučování dílen do větších podniků. Výroba u některých hraček byla úplně zastavena,“ vysvětluje Eva Hladká z mosteckého muzea. Z původních 300 větších výrobců zůstal do dnešních dní v českém Krušnohoří jen jeden.

Kam vyrazitJedinou firmou v Krušných horách, která se zabývá výrobou hraček, je společnost NBW v Nové Vsi v Horách. Každý všední den od 10 do 14.15 hodin můžete navštívit jejich výstavní expozici.

Muzeum hraček je i v příhraničním německém městečku Seiffen. Zajímavé kousky naleznete také v chomutovském muzeu ve stálé expozici Svět Krušných hor.

Zájem má muzeum proto především o pamětníky, kteří by na hračky svého dětství zavzpomínali a doplnili muzejníkům chybějící mezery v pramenech. „Bez jejich výpovědí bychom nezískali ucelený pohled na tuto problematiku,“ myslí si ředitel mosteckého muzea Michal Soukup. Zájem má muzeum o předměty, stroje a zařízení, které s výrobou hraček souvisí. „Uvítáme také svědectví formou osobních vzpomínek,“ dodává ředitel.

A jak taková krušnohorská hračka vypadá? Převažují předměty ze dřeva. „Jednalo se většinou o soustružené věci, typické také byly odsekávané hračky,“ vyjmenovává Hladká. Řezbáři vytvořili jedno velké dřevěné okruží, třeba ve tvaru koně a po centimetrech osekávali jednotlivé kousky. „Pak se mohly dobarvit, dořezat,“ doplňuje muzejnice. Známá je také stolní hra Tivoli, při níž se pružinou vystřeluje kulička, která putuje po ploše kolem různých překážek.

Pokud váháte, zda máte doma opravdu krušnohorskou hračku, do muzea se bát nemusíte. „Nejlepší je hračku nafotit nebo přinést a v muzeu ji prozkoumáme. Sami jsme zvědaví, na co narazíme,“ mírní případný ostych pamětníků Eva Hladká.

Na bádání mají muzejníci přibližně dva roky. Pak svoje poznatky přetaví do odborné publikace, putovní výstavy a také dokumentárního filmu. V plánu jsou i webové a facebookové stránky, které přispějí k popularizaci tématu. Ta bude potřeba i z jiného důvodu. „Výroba hraček jako doplňkové odvětví k hornictví a následně jejich průmyslová výroba jsou součástí společného kulturního dědictví a její zkoumání podpoří zápis Montánní krajiny Krušnohoří na seznam UNESCO,“ přibližuje důležitost projektu mluvčí Ústeckého kraje Markéta Flochová.