„To snad ani není možné, ono bude zase pršet." Pohled na oblohu dává starostem mladé ženy za pravdu, jízda do pohádky je v ohrožení. Obavy jsou na místě, páteční Pohádkové safari byli organizátoři z Podkrušnohorského zooparku nuceni kvůli dešti úplně zrušit.

K radosti přítomných však tentokrát bylo všechno jinak. Nevlídnou tvář počasí sice hned při první jízdě ukázalo, zbytek večera už ale proběhl na výbornou. „Po pátečních problémech jsme měli vážně strach. Celou dobu jsme byli jako na trní, jestli se počasí zase nezvrtne," popisuje vedoucí propagace a jedna z organizátorek Martina Pelcová.

Po problematickém začátku se nakonec, byť tak trochu napůl, víkendová akce vydařila. Děti a vlastně i jejich tatínkové a maminky si pohádkovou jízdu užili. Bez větších problémů ustáli útok v zooparku „chovaného" kmene pralidí i na statku přebývajících čertů, s menšími finančními ztrátami projeli přes stanoviště loupežníků a v klidu si vychutnali pohled na permoníky při práci.

Tygr versus „nemrtví"

Mírná panika mezi nejmenšími nastala ve chvíli, kdy se k vozu přiblížil nádherný tygr kolosálních rozměrů. Jakmile ale děti pochopily, že nemá krvelačné úmysly, odvážily se ho i podrbat na hlavě. Jeho přítomnost také ocenily při následném souboji s „nemrtvými" zombíky.

Nebyli to ale pouze příšery a strašidláci, kteří v zooparku říši pohádek zastupovali. Holčičky a tatínkové obdivovali půvab a krásu princezen na koních nebo ladný pohyb tančících víl, kluci zase prokazovali statečnost při zastávce u čarodějnic. Na prázdno vyšly asi jen maminky, po bohatém a ušlechtilém princovi jako by se země slehla. Statný vodník byl jen chabou náhražkou.

„O peníze určitě nikdo nepřijde"

Konec dobrý, všechno dobré. Organizačně se putování za tajemnými bytostmi vydařilo a nebýt klimatických vrtochů, byly by to pro zoopark skvělé dva večery. „Je to prostě smůla. Nakonec bych ale řekla, že to nedopadlo až tak nejhůře. Myslím, že ten pátek přijali lidé vcelku s pochopením. Někteří jeli hned druhý den, někteří říkali, že si počkají na tento víkend. O peníze samozřejmě nikdo nepřijde, všechny páteční vstupenky proplatíme," ujišťuje vedoucí.

Nestihli jste se tajuplné projížďky zúčastnit? Nevadí. Jak Martina Pelcová naznačila, je tady šance hned následující víkend. „Tento pátek a sobotu pohádkovou cestu opakujeme. Vstupenky si lze již nyní pořídit v našem předprodeji. Snad budeme mít více štěstíčka na počasí," láká organizátorka k návštěvě.

ROZHOVOR S ORGANIZÁTORKOU POHÁDKOVÉHO SAFARI VĚROU STEJNOU

Pralidi jdou s módou, každý rok oblékají nový ovčí ohoz

Zorganizovat Pohádkové safari tak, aby všechno přesně klapalo není nic jednoduchého. Hodně o tom ví také Věra Stejná, která již šestým rokem s přípravami pomáhá. Vymýšlí nové postavičky, zajišťuje kostýmy a stará se o takzvaný dějový scénář.

Letošní ročník je třináctým v řadě. Není stále těžší a těžší vymýšlet něco nového?

Neřekla bych. Základní dějovou linii máme po těch letech vcelku danou. Úspěšné věci se zase tak moc měnit nemusí, takže když něco přidáváme nebo inovujeme, není toho tolik.

Říkáte úspěšné věci. Co považujete za své stálice?

Tak vzhledem k prostředí, ve kterém se všechno odehrává, to jsou určitě loupežníci a čerti. Velký ohlas mají pokaždé také pralidi a zombie. Neznamená to ale, že by ostatní byli v něčem horší. To vůbec ne. Všechny skupinky jsou skvělé, samostatně by nefungovala žádná z nich.

Krom scénáře máte na starosti také kostýmy a musím říci, že jsou nádherné. To je domácí výroba nebo půjčovna?

Většinou domácí. Někdo si přináší kostým z domova, někoho vybavím z mého depozitu. Je to vlastně obdobné jako u toho programu. Spoustu toho máme z minulých ročníků. Výjimku tvoří pralidi. Potrpí si na módu, každý ročník přijdou v novém ovčím ohozu.

Vážně? Zdá se být stejný…

Zdá, ale je nový. Tak to víte, ani pravěká žena nebude lítat po louce pořád ve stejné ovci. (smích)

Letošní akce se rozrostla o příběh sultána a Šeherezády. Když vidím, kolik účinkujících tady vystupuje, je to skoro jako malý cirkus.

No, možná i větší. Naše skupina v současnosti čítá zhruba sedmdesát lidí.

Tak to je něco. Jak to ukočírujete?

Kdyby bylo všechno na světě takhle snadné. Nad nikým se tady nemusí stát. Všichni jsou tu dobrovolně a vědí, proč to dělají. Jsem za ně od prvního do posledního moc ráda. Je to dokonale sehraný tým.