Na hlavním tahu Perštejnem je živo. Rachotí tam motory desítek babet, fichtlů a mopedů a šíří zápach spáleného benzínu. Přes silnici se trousí fanoušci i jezdci s pivem a kouřícími hrnky čaje, takže projíždějící auta přibržďují a opatrně projíždějí hloučky. 

O kus dál se dva muži pokoušejí dostat z vozíku starého simsona. Vysloužilá babeta jednoho z nich už je připravená, stojí na silnici. Stačí nastartovat a přejet ke startu.  „Koupil jsem ji teprve včera za tři tisíce. Už jsem ji vyzkoušel a jezdí,“ potutelně se usmívá Jiří Šerák a zmáčkne houkačku. 

Na Svatováclavské jízdě do vrchu, kterou ve čtvrtek v Perštejně uspořádali pro milovníky fichtlů, kozích dechů a dalších starých strojů, už byl několikrát, zatím ale vždy jako divák. „Teď mě vyprovokoval syn, který odjel všech deset ročníků. Je to sranda, tak chci taky jet,“ dodal jezdec z Úhošťan. 

Po chvíli lopocení na silnici skončil i simson  osmnáctiletého Marka Hošty z Málkova. I on jel poprvé. „Včera jsem si na facebooku všiml, že se chystají závody. Tak jsem připravil motorku, sehnal rychle vozík a auto a dovezl jí sem,“ pochlubil se. „Dnes je volno a nic jiného bych nedělal. Navíc jsem ještě takhle nezávodil. Tak jsem se rozhodl, že bych mohl zkusit vyhrát,“ doplnil majitel fichtla, který pamatuje rok jeho narození. 

Schylovalo se ke startu první z kategorií a z vedlejší ulice vyjel nepřehlédnutelný pár na babetě. Muže v modré helmě se v pase přidržovala vitální penzistka. Když zastavil, žena seskočila, stáhla i růžový podsedák a rázně s ním odkráčela k hospodě – „hlavnímu stanu“  závodů. 

Trasa  vedla pět kilometrů Údolíčkem a do kopce, kde si staré stroje musely poradit s nepříjemným převýšením. Jelo se za plného dopravního provozu. Proto pořadatel nabádal k opatrnosti. „Vítězství za každou cenu nestojí za to,“ hlásal do mikrofonu, když se jezdci řadili na startovní čáru. 

Mnozí dodrželi ducha závodů a přijeli v dobovém oblečení. Například Roman Wünscher, který dorazil z Nové Role na Karlovarsku, upoutával koženým kabátem a starou kuklou s brýlemi. „Tu mám po dědečkovi,“ pochlubil se. Na závody dorazil s jawou pionýrem. „Je jí padesát let jako mně. Splnil jsem si sen z mládí, protože když jsem byl dítě nenechali mě udělat si papíry. Mám ji poslední tři roky a stále jezdím a doháním to. Jsem takovej nedomazlenej,“  uculoval se. Na vítězství nepomyslel. „Na to jsou tu jiní draci,“ dodal. 

Jezdců bylo 52 a nejen mužských. Jakmile zmizeli za zatáčkou, diváci se pustili do soutěží. 

Slibované přetlačování v páce se sice nekonalo, došlo ale na tahání vody koštýřem a zatloukání hřebíků do špalku, pro větší zábavu ale ostřím seker y a na čas. Svým výkonem v obou soutěžích udivovala Jitka Kotlanová z Račetic. Hřebík zatloukla během necelých osmi vteřin, ačkoli se doma není zvyklá ohánět sekerou. „Ale máme kotel na uhlí, takže mám pevnou ruku,“ smála se. 

Svatováclavskou jízdu do vrchu aneb zapékání pístních kroužků uspořádali Baráčníci z Perštejna už podesáté. Oblíbená je tak, že se na ní sjíždějí milovníci kozího dechu, fichtlů a babet ze širokého okolí. Kvůli legraci neváhají přijet i ze sto kilometrů vzdálených míst. 

Letos soutěžili ve čtyřech kategoriích: Simson, Pionýr, Moped a babeta a nově pořadatel zařadil kategorii bez omezení stáří stroje. Každá má svého vítěze. Závodníci se ale shodovali, že to hlavní na akci byla recese. 

Vítězové kategorií:

Simson: Robert Ziner, Perštejn

Pionýr: Petr Žatecký, Hrušovany

Moped a babeta: Václav Hudeček

Kategorie bez omezení stáří stroje: Mirek Černý, Okounov