Nechtěli přijít o část mzdy, ze které živí své rodiny, vybrat si dovolenou nebo dokonce ztratit dobrou práci úplně. A tak když Německo pro pendlery uzavřelo hranice, mnoho jich zůstalo na saské straně. Bez svých blízkých, dětí, někdo naopak musel vzít s sebou i zvířecí mazlíčky. „Už je to dlouhé, jsme tu pátý týden,“ shodují se lidé, kteří byli „uvězněni“ za hranicemi. Někteří pendleři už bez rodin být nechtěli a po čase se vrátili, mnoho dalších ale zůstává a Německo pro ně bude zřejmě dočasným domovem i dál, i přes uvolnění.

Když 14. února uzavíralo Německo kvůli obavám z rychlého šíření koronaviru hranice, výjimku dostali jen zdravotníci a lidé ze sociálních služeb. Řada českých pendlerů stála před rozhodnutím, jestli v Sasku nezůstat. Mnoho z nich se do zahraničí dočasně odstěhovala. Že to bude na více než měsíc, ale tušil málokdo. „Děti mě ještě poznávají, tak to ještě jde,“ usmívá se Jan Matula z Mostu, který v Marienbergu pracuje ve firmě na autodíly. Doma nechal dvě děti a manželku. „Každý den si voláme, někdy i dvě hodiny, snažíme se být co nejvíce v kontaktu. Už je to ale hodně dlouhé, už bych chtěl domů. Ale nechci o tuhle práci přijít, jsem spokojený. Finance potřebujeme, tak to musíme nějak přežít, nedá se nic dělat,“ říká už vážněji.

Když se v polovině února „stěhovala“ do Německa Karolína Saláková, doufala, že je to tak na čtrnáct dní. „A už jsme tu pátý týden. Už to na mě doléhá, je to strašně dlouho. Jsou pendleři, kteří to už zabalili nebo chtějí zabalit. Ale já chci vydržet, je to dobrá práce,“ svěřila se žena z Chomutova, která v Marienbergu pracuje ve společnosti, která se zabývá kovovýrobou. Do Saska musela „přibalit“ i svého psa, žije totiž sama a v Čechách by se o něj neměl kdo postarat. „Se psem je to tu naštěstí v pohodě, nikdo s tím problém neměl. A on to neřeší, je spokojený,“ je ráda.

Potíže zatím měla jen s e-receptem na své léky, který v Německu nefungoval. Ale už je vyřešila, v pronajatém apartmánu má pračku, oblečení si tedy může přeprat. Další pendleři zmiňují problémy například se zásilkami a dopisy do vlastních rukou, které jim v Čechách přišly na poštu, nebo s vyřizováním s úřady, na které kvůli dočasnému pobytu v Německu nyní nemohou a nikdo jiný za ně tyto záležitosti vyřešit nemůže.

„Chodíme tu hodně na procházky do přírody, abychom si ukrátili čas. Aby to nebyla jen práce a čekání v bytě, takhle nám to na procházkách aspoň rychleji utíká,“ přiblížila Saláková. Rodina jí chybí, má o ni obavy, snaží se být co nejčastěji v kontaktu. Německé kolegy a sousedy chválí, k Čechům se prý chovají výborně. To potvrzuje také Jan Matula. „Lidé v Sasku jsou přátelští, chovají se k nám skvěle,“ říká muž, který se už v Německu jednou stěhoval. Nyní bydlí v apartmánu nedaleko své firmy. Pokud to zaměstnavatel vyřídil, Sasko pendlerům dosud na ubytování přispívá částkou 40 eur za noc. To, jak to bude s příspěvky dál, se zatím řeší. Pokud by příspěvek skončil, byla by to pro pendlery další komplikace.

Někteří ale odloučení nevydrželi. Milan Krejza se už vrátil domů. „Nechtěl jsem nechávat doma dítě a ženu tak dlouho samotné. Manželka tu má také práci, nemohla být s mladým pořád doma sama, tak jsem se vrátil. Bylo nás víc, co se už vrátilo, ale mnoho kolegů v Německu zůstává dál, snaží se vydržet,“ říká s tím, že je domluvený, že až to bude možné, opět nastoupí.

Část lidí také do Německa vůbec při uzavření hranic nevyrazila, na tak dlouho z Čech nemohla. Někteří se s firmami domluvili, jiní jsou na kurzarbeitu, další doufají, že o práci nepřijdou nebo že najdou jinou. Pro řadu pendlerů bude ale Německo dočasným domovem zřejmě dál i přesto, že od středy 17. března mění Sasko podmínky pro vstup do země. Zmírnění už schválila tamní vláda. Pendleři, které zaměstnavatel označí za nezbytné, budou moci překračovat hranice každý den. Podmínkou ale bude každodenní negativní test na koronavirus.

Právě tohle ale bude pro mnoho pendlerů obtížně splnitelná podmínka, úřady budou uznávat jen oficiální testy, ne samotestování. V Čechách jsou totiž velmi zaplněné kapacity pro antigenní testování, mnohde jsou termíny rozebrané na řadu dní dopředu. „Zatím v Německu zůstanu, každodenní testování je pro mě nereálné. Jednak časově, po práci bych musel shánět testování, navíc všude je plno. Ještě se rozhodnu ze dvou možností. Buď tu zůstanu ještě nějaký čas úplně, nebo bych jezdil domů aspoň na víkendy, podle situace s testováním. Uvidím, ale slíbil jsem, že do konce měsíce vydržím, je to dobrá práce,“ je rozhodnutý Matula.

Někteří zaměstnavatelé v Německu uvažují, že by pro své lidi testování zařídili. Pendleři mají obavy i z každodenního čekání na hranicích. „O odjezdu domů zatím neuvažuji, bylo by to moc komplikované. Zatím to tady ještě vydržím,“ dodává Karolína Saláková.