Nebývá zvykem, abychom do titulku dávali vulgární výkřiky. Ale atmosféru čtvrtečního setkání na Březenecké asi nic nevystihuje lépe. Dav asi dvou stovek lidí si tu drsně podával podnikatele, který chce na sídlišti stavět startovací byty. A nit nenechali suchou ani na zástupcích města.

Z komorní schůze pořádný kotel

Původně to mělo být komornější setkání petičního výboru a investora. Ten jim chtěl předvést svůj projekt a vysvětlit nedorozumění, že by mělo jít o ubytovnu pro sociálně slabé (více na straně 1). Jenže zpráva o setkání se po Březenecké rychle roznesla. Mezi mladšími hlavně po facebooku, ti starší se o něm mohli dočíst i na nástěnkách ve vchodech. A tak se nakonec do jídelny zdejší školy nasoukaly možná tři stovky lidí, většina z nich stála.

Proč tu není primátor?

A první nespokojené výkřiky se ozvaly hned, jak se mikrofonu chopil náměstek primátora Jan Řehák. „Kde je primátor?" „Mareš se nás bojí!" Marně náměstek vysvětloval, že první muž radnice odjel na plánovanou cestu do zahraničí. I lidé z petičního výboru byli překvapení. Mysleli prý, že přijde. Těžko říci, jestli by to primátor schytal víc, kdyby přišel. Těch jmen, co dostal!

Lidé byli tak nespokojení, že to po čtvrt hodině vypadalo, že se celé setkání rozpustí. „Co tu budeme dělat, když tu není Mareš?" „Chtěli jsme tu primátora!" křičeli. Nakonec se je podařilo uklidnit, ale ani potom nedošlo na představení projektu.

Nechceme tam ubytovnu, nechceme tam nic!

Václav Kordulík, investor, který chce startovací byty stavět.Lidé se totiž zostra pustili do kritiky toho, co si mysleli, že má na Březenecké stát. Některé to ani nezajímalo. „Co je nám do toho, jak to bude vypadat. Tam se nic stavět nebude!" hřímal jeden z mužů v zadních lavicích. Ostatní souhlasně přikyvovali, často svým řečníkům z lidu tleskali.

Marně chtěl Václav Kordulík (na snímku vpravo) z investorské firmy CASA CV vysvětlovat, že tam nebude stěhovat nepřizpůsobivé. „Kdybych z toho chtěl udělat podobnou ubytovnu, jen tam vymaluju, naházím dovnitř třicet postelí a bylo by," oponoval kritikům. „Přece do toho neinvestuju deset milionů, abych si tam potom ubytoval vandala, který mi to zničí," dodával.

Jenže lidé byli neoblomní. „Znám takové podnikatele," halekal jeden z mužů. „Je vám jedno, komu to pronajímáte, jestli jsou to cikáni nebo feťáci. Vy tam potom žít nebudete, ale my jo!" K němu se přidala i další žena. „Postavte si to jinde. Klidně ten barák zbourejte, hlavně nám tak nechte trochu zeleně," žádala důrazně.

Investorově ujištění, že při stavbě nepadne jediný strom, se lidé vysmáli. Nevěřili mu.

Děláte z lidí debily!

Až po hodině došlo na připravenou vizualizaci, jak by měly objekty a startovací byty vypadat. Jen se na plátně objevil první záběr počítačově vymodelované budovy, lidé se začali nedůvěřivě smát. Některé to ještě víc popudilo. „Takhle to bude vypadat? A to vám máme věřit? Jenom debily děláte z lidí, debily!" vykřikoval muž v zelené bundě. „Vždyť se to tam ani nevejde, tohle je větší, než jaký je tam prostor!" dodával halasně muž po jeho levici.

Podnikatel investor, se dostal ke slovu jen málokdy. „Přišel jsem sem dobrovolně, kdybych chtěl dělat nějaké kulišárny, kterých se bojíte, tak bych sem přece nechodil," snažil se lidem vysvětlit. Většinou schytal jen další vlnu kritiky.

Další setkání bude v únoru

Po hodině plné překřikování, v níž padaly i drsné poznámky a občas se drze tykalo, začali odcházet první lidé a brzy se k nim přidali další. „Víte co? Dejte mi tu petici, ať můžu podepsat, že tam nic nechci a já půjdu," vystihla dohasínající bouři jedna z žen sedící v předních řadách.

Diskuzi nakonec ukončil náměstek Řehák s příslibem, že setkání se bude opakovat, tentokrát i s primátorem Janem Marešem. Bude to koncem tohoto měsíce, předběžné datum bylo stanovené na 27. února.

Glosa Josefa Duška

Ptejte se, poslouchejte. Potom křičte
Josef Dušek, šéfredaktor Chomutovského deníkuNebydlím na Březenecké. To hned na úvod. Otázkou na to, kde kdo bydlí, se totiž na čtvrteční diskuzi často začínalo.

Nebydlím na Březenecké, ale posledních pár let jsem bydlel na Písečné. V té horší části. Tam, kde jsme museli hlučného souseda pokropit z balkonu vodou, když se vracel opilý domů a na celé sídliště prozpěvoval romské odrhovačky. Tam, kde jsem musel od dveří vyhazovat feťáka, který nám potom pochcal schody. Tam, kde jsme museli párkrát kvůli rvačkám pod okny volat městskou policii. Takže i když na Březenecké nebydlím, dobře vím, čeho se zdejší lidé bojí.

Jenže strach nebo obavy by neměly zaslepovat. Čtvrteční setkání začalo ukřičenou kritikou staveb, o kterých nikdo z přítomných nevěděl víc, než co slyšel od souseda. Myslel jsem, že křik přijde až potom, co investor projekt představí. Že budou místní namítat, kritizovat, obávat se a ptát. Mají na to právo a kvůli tomu se tam sešli. Ale ve čtvrtek to byl od první minuty pranýř, ne diskuze.

Koukám na to ještě jinak. Současný vybydlený internát není zrovna místečko k pohledání. Scházeli se tam feťáci a není to tak dlouho, kdy tam hořelo. Místní určitě ze zdejší ruiny radost nemají. Čím to, že dopředu vědí, že po dvacetimilionové investici to bude ještě horší?

Lidé z Březenecké, prosím na únorovém setkání víc poslouchejte. Ptejte se a chtějte odpovědi. Po investorovi, po lidech z vedení města. A když se vám odpovědi nebudou líbit, pak křičte. Křičte z plných plic, co chcete a co nechcete. Je volební rok, páni politici na to uslyší, to mi věřte.

A o to myslím jde víc, než o dva domy startovacích bytů - donutit volené zástupce, aby z města udělali lepší místo k žití. Místo, v němž se nebudeme bát, že každá změna bude automaticky k horšímu. Místo, kde nebudeme muset ze strachu křičet dřív, než někoho vyslechneme. Prostě místo, kde se nebudeme bát. Tečka.

Máte jiný názor? Nebo stejný? Pište na josef.dusek@denik.cz nebo diskutujte na našem webu. Slušné příspěvky rádi otiskneme i v tištěném vydání.