Mladá žena žije s dcerkou v pronajatém bytě poblíž Kamencového jezera. Každý její den svazuje řada vyčerpávajících povinností, které vykonává s trpělivostí a laskavou péčí. Přesto však není nouze o dramatické situace.

„Nepřála bych nikomu vidět vlastní dítě, jak mlátí hlavou do zdi, podlahy nebo o koleno. Do krve si škrábe části těla, štípe se a trhá si celé nehty. Ta bezmoc je nepopsatelná a ubíjející,“ popsala matka. Stopy Nicolčina sebepoškozování nese i lednice, která je po nárazech hlavy plná důlků.

Dárci mohou přispívat na platformě Donio Bezbariérový domov pro autistickou Nicolku a prarodiče.

„Nerozumí zkrátka našemu světu a kvůli tomu je poměrně často ve stresu,“ vysvětlila Monika. Podle jejích slov dcerka nemluví a rozumí jen velmi omezeně. Sama nezvládne základní hygienu ani oblékání. Když má lepší den, poskakuje, hučí a třeba opakovaně nakládá nádobí do myčky. Hluk ale samozřejmě obtěžuje sousedy. Snaha zastavit ji vede jen k dalšímu záchvatu a ubližování si.

Nicolka dochází do „Palachovky“, což je speciální škola pro děti s kombinací vad. Práci tamních pedagogů si Monika chválí, podle jejích slov přináší pokroky. „Je to první zařízení, kde jsou schopni si s ní poradit déle než tři hodiny,“ ocenila.

Strážníci dětem přivezli balíčky plné sladkostí.
Zloděj vzal dětem z chomutovské školky velikonoční výslužku. Strážníci zasáhli

Ke komplikované péči o dceru nedávno přibyla také starost o stárnoucí a vážně nemocné prarodiče. Žijí v bytě poblíž centra Chomutova, kam za nimi Monika dvakrát denně dochází, aby obstarala hygienu, jídlo, úklid a zároveň jim nabídla rozptýlení.

Nejnáročnější kapitolou bývá koupání babičky, která trpí Alzheimerovou chorobou a nepoznává členy rodiny. Navíc je po mozkové příhodě zčásti nepohyblivá a na vozíčku. „Koupání bývá drama. Musím na babičku pomalinku a dlouho ji přemlouvat. Nechci to dělat na sílu, protože by plakala,“ přiblížila mladá žena. „Dostat ji do vany a z ní je navíc fyzicky náročné, protože koupelna není dost velká, aby se tam vešel zvedák. Pak ošetřím proleženiny, cvičíme s nohou a masíruji ji,“ popsala. Další péče obsahuje polohování a několikrát denně také přebalování.

Chomutovský zoopark.
VIDEO: Noví obyvatelé, jaro, vše ožívá. Projděte se chomutovským zooparkem

Dědečkovi pomáhá spíše s běžným chodem domácnosti, na který by sám nestačil. Každá jednotlivá návštěva zabere dvě až tři hodiny. Když je s koupáním, pět hodin uběhne jako voda. Jedná se o náročnou, vyčerpávající práci.

Na péči o dceru i prarodiče je Monika sama, ostatní členové rodiny bydlí ve vzdálených koutech republiky. Její maminka, dcera páru, je navíc sama nemocná. Jak to Monika zvládá? „Žiju na kofeinu,“ směje se. Čas pro sebe si dělá v noci, kdy všichni spí a ona se tak v klidu může věnovat tvorbě dekorací.

Navzdory této náročnosti Monika nepřipouští, že by prarodiče svěřila do ústavní péče. „V podstatě mě vychovali. Babička byla jako moje druhá máma a děda je jediný 'táta', kterého jsem kdy měla, takže jim to jenom tak nějak vracím,“ přiblížila svůj pohled na věc.

Kadaň. Ilustrační foto.
Rychtářský meč i gotický oltář. Kadaň žádá kraj o vrácení historických předmětů

Podle Moniky by řešení skýtalo společné bydlení, kde by měl každý svůj prostor a zároveň by mohla být jak dceři, tak prarodičům většinu času k dispozici. Jako ideální by viděla bezbariérový domek nebo velký byt, proto založila dobročinnou sbírku na platformě Donio, kde se snaží získat prostředky. Během dvou týdnů tam lidé poslali více než sto tisíc korun, poběží do 12. dubna.

Pokud se částka nepřiblíží té, která by pomohla dosáhnout na vysněné bydlení, využije ji Monika jinak. Pořídí za ni spolehlivý vůz, aby mohla převážet prarodiče i Nicolku na rodinnou zahradu. Možnost pobýt spolu v přírodním prostředí vnímá jako prospěšnou.

Mohlo by vás zajímat: Parádní operační sály i recepce. A řád. Chomutované hodnotí novou část nemocnice

Zdroj: Deník/Miroslava Šebestová