Stojí to spoustu práce, počítání a minimum volného času, zdůrazňuje majitel papírnictví Petr Vaněk. „Naštěstí mě to baví. Důležité je, aby papírnictví fungovalo, z toho mám asi větší radost než třeba z nějaké dovolené,“ usmívá se Petr Vaněk v potemnělé kanceláři, sousedící s obchodem. Ten přetéká zbožím. Obsahuje nejen klasické kancelářské, školní a výtvarné potřeby, ale i vysoce kvalitní umělecké barvy, štětce a celé soupravy známých značek.
Asi málokdo ale ví, že chomutovské Papírnictví Vaněk mělo několik let stejnojmenný obchod v centru Prahy a plány na další pobočky.

Papírnictví Vaněk zná asi většina Chomutovanů. Vnímáte to tak i vy?
Asi ano. Ale jsou tu i lidé, kteří řeknou, že všechno oběhli a pak si vzpomněli na nás. Měli bychom být první, na koho si vzpomenou. To bude ještě nějakou dobu trvat.

Petr Vaněk
48 let. Pochází z Chomutova, vyučil se jako mechanik strojů a zařízení a jeho první pracovní zkušenost byla ve VTŽ. Baví ho sport, v mládí hrál aktivně mezinárodní házenou.

Může v tom hrát roli konkurence? Snad každý market má koutek s papírnictvím.
Ano je to konkurence. Já lidi chápu: když si jdou nakoupit jídlo, vezmou i další věci a nemusí nikde obíhat. Je to logické. Marketů je tu ale vážně hodně, lidé se mezi nimi rozprostřeli. Spousta zákazníků také během covidu začala objednávat přes internet, to je další věc. I my máme e-shop, který byl ze začátku zaměřený na kanceláře, časem jsme ho otevřeli i pro veřejnost. Něco se přes něj prodává také, ale čekal jsem víc.

Co u vás zákazníci nakupují nejvíce?
Jsme vyhlášení tím, že máme výtvarné potřeby, které jinde nenajdete. Velký výběr školních potřeb, batohů a aktovek. Jezdí k nám nakupovat například i lidé z Mostu, Jirkova, Klášterce nad Ohří, Kadaně, Vejprt nebo Teplic, což o něčem svědčí. Nejedou do Ústí nad Labem, ale k nám. Jsou to nadšenci, kteří ocení, že máme opravdu široký sortiment, jaký ještě nikde neviděli. Tedy v Praze ano, v menších městech ale ne.

Část areálu Válcoven trub, kde se natáčelo.
Do kin vtrhl film o zachránci Wintonovi. Točil se i ve válcovnách v Chomutově

Na čem si zakládáte?
Odlišujeme se tím, že se lidem snažíme sehnat i to, co normálně nebereme skladem. Vždy říkáme, že to zkusíme, uvidíme, kam se dostaneme s cenou. Dodavatelé nám jdou většinou na ruku tím, že dlouhodobě spolupracujeme. Když něco seženeme, pak už to i vedeme, proto máme tak plné sklady. V tomhle máme trochu jinou strategii než ostatní firmy, že holt jedeme s menším rabatem, ale zákazník je spokojený. V kanceláři se snažíme, aby zboží měli do dvou tří dnů.

Obchod jste otevřel skoro před třiceti lety, proč právě papírnictví?
Bratr tehdy pracoval v papírnictví v Praze, bylo to u jeho kamaráda. Tam se naučil co a jak, takže jsme se domluvili, že bychom to mohli rozjet i v Chomutově. Vzali jsme třicet tisíc, co jsem měl naspořeno, a šli do toho. Začínali jsme v „Dlouhém“, to byl takový protáhlý obchod v Ruské ulici, kde to fungovalo jako na vietnamské tržnici, dnes je tam Rossmann. Měli jsme jen tři pulty. Až po pěti letech jsme se přesunuli do obchodu naproti radnici.

Jaké byly začátky v Ruské?
Těžké. Fakt těžké. Lidé byli zvyklí na širokou nabídku zboží, což jsme jim tenkrát nemohli nabídnout. Naštěstí tím, že byl brácha v Praze, jsme chytili nějaké zboží, které tady bylo nedostatkové. Třeba Mickey Mouse a další licenční věci na penálech a aktovkách, deskách a sešitech. Byl problém to sehnat. I konkurence za námi chodila, kde to bereme.

Řidičům začal sloužit v prosinci 2023 nový úsek dálnice D7 u Chlumčan.
Stavba klíčových částí D7 se blíží. Celá dálnice bude ale později

Po přestěhování to bylo lepší?
Bylo to pořád těžké. Nejdříve jsme se domlouvali na spolupráci s Koh-i-noorem, oni ale měli nastavené podmínky tak, že bychom museli brát jen od nich, přitom nebyli schopní zaplnit celou prodejnu. Raději odebíráme z více stran, protože tím získáváme více spokojených zákazníků. Máme Koh-i-noor, ale i Faber Castell, který má umělecké pastelky ještě o řadu lepší. Prodáváme je i jednotlivě, kdy jedna pastelka stojí 50 korun. Nic levného to není. Jenže se nelámou, mají sytější barvy a déle vydrží, jak mi potvrdil jeden student architektury. To máte jako v řemesle, když má řemeslník profi nářadí, líp se mu dělá. Kdo se tím živí, chce kvalitu. Sehnali jsme i zboží, které bylo určeno pro německý trh, i když jsme museli odebrat celé balení. Díky tomu jsme začali dovážet vysoce kvalitní umělecké štětce da Vinci, bloky na malování Canson a Clairefontaine. Prodáváme pera Parker, diáře ADK, zvýrazňovače Stabilo, které mají 28 odstínů, a mnoho dalšího.

Co je na téhle práci nejsložitější?
Asi to vůbec zvládnout. Je sice hezké, že člověk může dělat, co ho baví, pořád ale musí dělat faktury, platit, je to koloběh. Někteří lidé si myslí, že když jsme tady tak dlouho, musí se nám dobře dařit, ale ono to není tak jednoduché. Fakt vám to musí vycházet, pořád počítáte. Občas nás trápí kontroly. Například z České obchodní inspekce jsme ji měli čtyřikrát za měsíc a půl. Je to jejich práce, chovám se k nim slušně, ale když přišli počtvrté, řekl jsem už dost. Pokaždé jsem s nimi trávil v kanceláři dvě a půl hodiny, aby to skončilo zápisem, že je vše v pořádku. Na to nemám čas, potřebuji prodávat. Řekl jsem jim, že mi to nepřijde normální, že je to šikana a jestli to má pokračovat, obrátím se na média. Pak jsem měl rok pokoj. To bylo zvláštní, užili jsme si ale i jiné kontroly. Také je to dnes složitější s digitalizací, jsou tam věci, kterým nerozumím. Než abych odškrtl něco, co nemám, posílám to raději účetní.

Centrum duševního zdraví pro děti a mládež v Chomutově
Péče o duševní zdraví dětí je teď blíž. Naděje otevřela centrum v Chomutově

Napadlo vás někdy, že byste s podnikáním skončil a nechal se zaměstnat?
Tak to ne. Po učňáku jsem pracoval ve Válcovnách trub. Vím dobře, o čem to bylo. Když jsem třeba žádal o vhodnější nářadí, slyšel jsem, že jestli mám problém, na ulici čekají jiní zájemci o práci. Všichni byli velcí podnikatelé. Řešily se tam vztahy, závist, rivalita, což já nemusím. Byla to pro mě jen práce, potřeboval jsem nějaký příjem a to bylo celé. Tady si jedu sám na sebe. Konkurenci mám, ale jinou.

Když člověk dělá stejnou věc třicet let na stejném místě, může čelit syndromu vyhoření. Vy ale vypadáte, že vás ta práce stále baví. Je to tak?
Jasně. Jinak by to asi nešlo, zákazníci by to vycítili. Bylo by špatné, kdyby sem chodili a neměli z toho dobrý pocit. I když také jsme měli problémy. Jsem jen člověk. Baví mě ale, že dokážeme lidem sehnat to, co si přejí.

Aquasvět Chomutov.
Aquasvět v Chomutově jako černá díra na peníze. Po fasádě bude na řadě střecha

Uvažoval jste někdy s bratrem o tom, že byste rozjeli další prodejny?
Měli jsme další Papírnictví Vaněk v Praze v Botičské ulici nedaleko Univerzity Karlovy. V jeden okamžik jsme zaměstnávali v Chomutově a v Praze třináct lidí, když budu počítat i sebe s bráchou a mamkou. Po čase ale v okolí vykvetly tři markety a už to nemělo smysl, obchody šly raketově dolů. K tomu se přidávaly další problémy, například jedna firma nám dlužila a dluh splatila barterem v nápojích. Ty jsme pak rozváželi, abychom se dostali k našim penězům. Někteří naši zaměstnanci také nepracovali, jak měli, tak jsme se s nimi rozloučili. I když obchod v Praze skončil, stále tam zavážíme některé firmy. Objednávají si zboží z katalogů nebo přes e-shop. Původně jsme plánovali, že bychom otevřeli ještě další pobočky, nakonec jsme ale od toho upustili.

Řekl byste, že vás Chomutované podporují? Že představujete značku, kterou tady chtějí zachovat?
Ano, myslím, že se nám snaží pomáhat. Za to těm lidem děkujeme, proto tady jsme. Je to jednoduché: kdyby nechodili, nebyli bychom tady. Nedokázali bychom to uplatit. Zdá se mi navíc v poslední době, že se lidé snaží být ještě hodnější, i když to nemají v této době jednoduché.

Mohlo by vás zajímat: Ještě tu jsme, zní z Válcoven trub Chomutov. Trubky dodávají i do ropného Texasu

Zdroj: Deník/Miroslava Šebestová