Pozornost poutá hlavně čtyři metry vysoký smírčí kříž ve tvaru keltské stély. Takové kříže naši předci stavěli v místech, kde se udála nějaká pohroma. Tento byl vztyčený v roce 1999 jako replika zhotovená podle originálu, který stával u zaniklé vesničky Vrchnice. Ustoupit musela těžbě uhlí dolu Nástup.

Zdroj: DeníkKolem kříže jsou usazené kameny, kdy každý připomíná jednu ze zaniklých obcí. Největší patří městečku Doupov, na jehož místě se dnes rozkládá vojenský újezd, nebo Přísečnice, nad kterou se od sedmdesátých let rozlévá vodní dílo.

„Kameny jsme nechali přivézt ze šachty, do budoucna k nim chceme ještě připevnit cedulky s názvem vesnice, datem, kdy zanikla a počtem obyvatel, které tenkrát měla,“ uvedl Jiří Linz, předseda spolku Zaniklé obce a města chomutovského regionu. „Letos necháme nasvítit smírčí kříž, aby byl vidět i v noci,“ doplnil.

Okounov.
OBRAZEM: Okounov se chlubí krásnou přírodou i kostelem

Součástí areálu je kamenná brána, posezení, alej nově vysázených stromů a přístřešek se seznamem zaniklých vesniček a měst v českém i německém jazyce. „Lidé sem chodívají na procházky a zastavují se i návštěvníci, kteří jedou kolem, včetně rodáků z Německa,“ uvádí Linz. Kříž s kameny jsou totiž rozmístěné na louce viditelné ze silnice I/ 13. Součástí areálu je parkoviště, kde je možné pohodlně odstavit auto a načerpat klid ve společnosti tichých svědků minulosti.

"Líbí se mi jak důstojné a klidné je toto místo," oceňuje Jana Luláková, která pochází z Újezda. Ten byl i s Kyjicemi zatopený a dnes je v místě stejnojmenná vodní nádrž. "Byla jsem hodně malá, ale stále si pamatuji kapličku, která stála nedaleko našeho domů. Na náves jezdil pojízdný konzum. Babičky tam na něj pokaždé čekaly a povídaly si. V zimě si rozdělaly ohniště, aby se zahřály, vnoučata seděla do kruhu na sáňkách," podělila se o vzpomínky z dětství.

Jiří Linz před kamennou bránou do areálu.Jiří Linz před kamennou bránou do areálu.Zdroj: Deník/Miroslava ŠebestováJiří Linz
je 56letý rodák z Perštejna, který si ze svého dětství pamatuje poslední Němce v obci. Jeho prarodiče žili ve smíšeném manželství. „Babička byla Němka. Po válce byla prakticky na odsunu, děda - Čech ji ale vytáhl z transportu,“ prozradil Linz.
V Perštejně provozuje Restauraci Na hlavní. Je také členem sdružení Baráčníků a předsedou spolku Zaniklé obce chomutovského regionu. Práce na památníku a související výstavě v kostele sv. Vendelína pro něj má zvláštní význam. „Vždy jsem se zajímal o historii. Zakladatelé spolku František Foltýn a František Kabát to věděli, proto mě požádali, jestli nechci spolupracovat. Došlo to tak daleko, že jsem skončil v čele,“ doplnil.

V původním plánu bylo, že k památníku v Perštejně přibude i amfiteátr a maketa přísečnického kostela. K tomu ale nedošlo kvůli omezeným financím.

S památníkem souvisí i kulturní náplň v perštejnském kostele sv. Vendelína. Každé léto v něm ožívá výstava věnovaná zaniklým obcím. Návštěvníci tam mohou vidět informační panely s dobovými fotografiemi, které přibližují osudy někdejších podkrušnohorských sídel, a dále také barokní sochy z kostelů ze zaniklých obcí.