Nedávno za bílého dne přepadli a surově zbili jeho dceru v chomutovském parku. Od té doby Petr Kubaczka horečně přemýšlí, jak to nejlépe zařídit, aby byl park v centru města pro všechny bezpečnější.

„Chci založit domobranu,“ říká dnes. „Hlídky dobrovolníků vyplní mezery v tom, na co státní a městská policie logicky nemůže mít čas,“ vysvětluje muž, který sám sloužil dlouhá léta jako strážník.

Koncepci, jak by domobrana měla fungovat a s kým spolupracovat, už má z větší části promyšlenou. Zbývá navštívit špičky města a policie, představit záměr a zjistit, zda jsou mu naklonění. Kubaczka při tom upozorňuje, že pracovní název domobrana, je poněkud přísný. Spíše by se mělo jednat o veřejně prospěšnou aktivitu občanského sdružení.

„Každá iniciativa, která přináší pozitiva pro bezpečnost občanů a spolupráci s bezpečnostními složkami, je ve své podstatě vítána,“ vyjádřil se předběžně pro Deník primátor Jan Mareš. Vidí ji ale především ve všímavosti občanů, kteří by měli podezřelé dění hlásit na linku 156 a 158, než v hlídkování. „Činnost dobrovolné iniciativy nemá řádnou oporu v legislativě a nemyslím si, že by byla tím nejšťastnějším řešením,“ domnívá se.

Skeptický je také náměstek Jan Řehák, který má na starosti otázku bezpečnosti. Organizování domobrany podle něj nese přílišná rizika. „Dobrovolníci by se mohli dostat do situace, kdy by použili fyzickou sílu a překročili by zákon. Pak by se paradoxně stali pachateli trestného činu a pachatel obětí,“ upozornil na možná úskalí. Jak ubezpečil, městská policie posílila kontrolní a hlídkovou službu v parku v době, kdy ho lidé nejvíce využívají. Přesto se tam lidé necítí dobře, jak zmiňují v internetových diskuzích.

ROZHOVOR S PETREM KUBACZKOU. MUŽEM, KTERÝ USILUJE, ABY MĚSTSKÝ PARK HLÍDALY HLÍDKY DOBROVOLNÍKů

Nechci skupinu naštvaných taťků nebo rasistů. Chci lidi, co touží po bezpečném městě

Petr Kubaczka z Jirkova (47) pracoval devatenáct let jako strážník Městské policie v Jirkově a v Praze. S kamarády pravidelně čistil řeku Bělu a lesíky v Jirkově. Založil Sdružení nezahálejících občanů pro Jirkov, jehož činnost nestačil rozvinout kvůli onemocnění rakovinou. Nyní usiluje o založení domobrany, jejíž hlídky by hlídaly chomutovský park. Proč? Nedávno mu tam přepadli dceru a jemu došla trpělivost…

Proč uvažujete o tom, že vybudujete domobranu?

Mým záměrem je vyplnit mezeru v nedostatečném pokrytí problémových míst Chomutovska ze strany státní a městské policie. Policie na pochůzky parkem nemá lidi, strážníci jsou tlačeni hlavně do vybírání pokut. Takové jsou mé zkušenosti bývalého strážníka. Policisté nemají čas procházet parkem čtyřiadvacet hodin denně, aby se tam lidé cítili bezpečněji. To si musíme sportovně přiznat. Dohled by ale mohlo vykonávat občanské sdružení.

Přemýšlel jste o tom už dříve, nebo vaše míra přetekla poté, co přepadli vaši dceru?

Nebýt přepadení mé dcery, tak o tom nepřemýšlím. Člověk je zakuklený ve svém vlastním světě a ačkoli podobné případy vídá v televizi, myslí si, že se ho to netýká. Když se to stalo, nevinil jsem ani z jednoho procenta městskou ani státní policii. Vztek jsem měl na ty dvě Romky, které to udělaly. Mít je před sebou, tak se neovládnu a přerazím je. To vám asi řekne každý táta. A mám také vztek na systém, který umožňuje to, že na nás určitá skupina obyvatel parazituje a ještě přepadá naše děti. Místo, aby byli systému vděční, že je živí, dělají společnosti problémy. Na druhou stranu jsem si ale také uvědomil, že všichni jen nadáváme na poměry, ale málokdo je ochotný udělat něco navíc. Jsem sice nemocný, ještě bych pro své okolí ale mohl něco udělat.

Takže chcete vzít spravedlnost do svých rukou?

V žádném případě, ke spravedlnosti slouží soudy. Chtěl bych se pustit do veřejně prospěšné aktivity. Úkolem by bylo zajistit bezpečí, a to ve spolupráci s magistrátem a městskou a státní policií. Domobrana by neměla být konkurencí, která by byla trnem v oku.

Jak přesně by to podle vás mělo fungovat?

V parku by měli chodit dobrovolníci alespoň po dvou, aby to pro ně bylo bezpečné. Na sobě vesty například s nápisem „Občané sobě“. Podmínkou je také vybavení prostředky sebeobrany pro případ, že by je někdo napadl. Například paralyzérem, teleskopickým obuškem a kasrem. Potřebovat budou také mobil s omezeným kreditem pro tísňová volání.

Co přesně by v parku dělali? Volali policii, když se tam objeví někdo podezřelý, nebo sami nějakým způsobem zasahovali?

Sledovali by, jestli se někdo nechová závadově a oznamovali to policii. Působili by také preventivně. Hlídky dobrovolníků, které budou stále na očích, vzbudí dojem, že park není místem, kde je možné beztrestně a nepozorovaně páchat trestné činy a přestupky.

Kdo by mohl být členem domobrany?

Kdokoli, kdo je sám ochoten dodržovat zákon a není rasově orientovaný. Nejde o to dát dohromady skupinu naštvaných taťků ani vybudovat obdobu uniformovaných maďarských nacionalistických gard ultrapravice. Měli by to být lidé, kteří si přejí, aby byl park bezpečnější a jsou ochotní pro to něco ve svém volném čase udělat. Pokusili bychom se z parku udělat místo, kde se budou maminky s dětmi, senioři a další lidé cítit dobře. Rád bych, aby se tam přestali bát. Jakmile bychom uhájili park, bylo by možné přesunout lidi i do dalších odlehlých míst.

Připouštíte si rizika? Co kdyby se například do vašich řad dostal někdo, kdo si rád vybíjí vztek?

Nejhorším nepřítelem je samozřejmě vnitřní faktor. Například strážník, který krade, policista, který spolupracuje se zločinci a stejně tak i člen domobrany, který by byl agresivní. My nebudeme dělat žádné psychotesty a vezmeme každého, kdo bude mít čistý trestní rejstřík a bude ochotný do toho jít. S tím, kdo by sám vzbuzoval obavy, bychom se rychle rozloučili.

Máte povědomí, kde jinde mají domobranu a jaké jsou s ní zkušenosti?

V Česku nevím, že by něco takového fungovalo. Asi tak v 80. letech něco podobného existovalo tuším v New Yorku, lidé tyto dobrovolníky nazývali ,,anděli ulic“. Pomáhali udržovat bezpečnost hlavně v metru.

Už jste zahájil přípravy, aby mohla vzniknout?

Zatím chystám koncepci a registraci občanského sdružení. Pak přijdou na řadu jednání se zástupci magistrátu, městské policie a Policie ČR. Nedovedu si představit fungování domobrany bez vzájemné podpory a spolupráce. V první řadě je potřeba domluvit se, poté zajistit finance a až v poslední fázi sehnat lidi. To bude asi to nejtěžší. Lidé hodně kritizují ale neradi se sami a aktivně podílejí na řešení problémů a už vůbec ne zdarma.

GLOSA JOSEFA DUŠKA: Spravedlnost do svých rukou?

Už vážně nastal čas, kdy nemůžeme spoléhat jen na bezpečnostní složky? Už jsme se opravdu dostali za hranici, kdy musíme brát spravedlnost do svých rukou? To si fakt nemůžeme za své daně dovolit více bezpečí? Musíme kromě nich odvádět ještě práci navíc, abychom se nemuseli bát?

Zdá se, že ano.

Bezpečností občanské hlídky nejsou u nás žádná novinka, jenže vždycky to bylo spíš politické gesto. Posílala je do problémových lokalit extremistická Dělnická strana, před volbami je vyslaly do pražských ulic Věci veřejné. Jenže u táty, kterému přepadli a zmlátili dceru, nemůže být o politickém gestu řeč. Chce, abychom nemuseli prožít to, co on. Abychom nemuseli chodit za svými zmlácenými dětmi do nemocnice. Abychom nemuseli při desetiminutovém zdržení hned přemýšlet, jestli se jim něco nestalo.

Není to přehnané? Vždycky se přeci přepadávalo a kradlo. A nezmizí to. Není tu žádný divoký Západ, policie máme hned dvě. A všechny podobné občanské hlídky byly v minulosti ostře kritizované, včetně italských „ronde“, které si na apeninském poloostrově před třemi lety uzákonili.

Fakt je, že běžné to není. Jenže co je tu vlastně normální a co přehnané? Je přehnané chtít bezpečný park? Normální se mu v noci vyhýbat? Měli bychom to chtít přeci obráceně.

Normální není situace, za které to rozumného člověka napadne. V tuhle chvíli selhává stát. Za své daně máme nárok na bezpečí a zjevně se nám ho nedostává tolik, kolik bychom chtěli. Čteme o miliardách na podivné projekty a máme se smířit s tvrzením, že policistů je málo, protože nejsou peníze? Proč?

A to je jediné, co mi na tom vadí. Že bychom měli suplovat funkci státu, kterou nejsou schopni zajistit politici. Když po dítěti vždycky seberete všechny hračky, nikdy se nenaučí, že by mělo uklízet samo. A bude si dál dělat bordel. Jenže pan Kubaczka už nechce jen čekat a nadávat. Takže já držím palce.

 

JAKÝ PŘÍPAD TO ODSTARTOVAL? Mladou ženu surově zmlátily v parku

Kopaly jí i do hlavy, sebraly jí mobil. Mladá žena skončila v nemocnici poté, co ji v městském parku brutálně napadly dvě ženy. V centru města, za bílého dne.

Dvaadvacetiletá Zuzana Drobná byla neděli odpoledne v bazénu, zaplavat si. Když se pak vracela domů přes park, zničehonic ji zezadu přepadly dvě ženy. „Upadla jsem a pak do mě začaly kopat. Do hlavy a do zad,“ popisovala v reportáži TV Nova žena, která po napadení skončila v nemocnici. Lehký otřes mozku, pohmožděná krční páteř a spousta podlitin. A ukradený mobil. Dívka si ani nepamatuje, jak se dostala ke kamarádce, která jí zavolala pomoc.

Policisté případ šetří jako loupež a pátrají po totožnosti útočnic. Kamery městské policie jim zřejmě moc nepomohou, do parku totiž není přes koruny stromů moc vidět. V případě dopadení hrozí ženám až deset let vězení.

Vášně rozdmýchávají také slova napadené dívky o tom, že útočnice byly dvě Romky. Protiromské nálady ve společnosti sílí a přestože nešlo o rasově motivovaný útok, v hospodách se při zmínce o útoku ostrými slovy nešetří.