„Hojení a celá rekonvalescence je o řád lepší než při klasickém přístupu, pacient se také rychleji vrací do normálního režimu,“ vyzdvihuje jeho klady primář Jiří Jurča. „Minimalizujeme tak trauma, které pacient podstupuje při implantaci totální endoprotézy kyčle,“ dodává. Stejně jako ostatní ortopedická pracoviště v Česku byli i v Chomutově zasaženi covidovým režimem. Plánované operace se na několik měsíců zastavily a k normálu se oddělení začalo vracet teprve minulý týden.

Jiří Jurča
43 let, primářem chomutovské ortopedie je od roku 2018. Jeho lékařskému působení v Chomutově přecházelo dvanáct let na ortopedii v Ústí nad Labem a dva roky v České Lípě. Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Je rodilý Ústečan.

Do jaké míry se projevila na vašem oddělení mimořádná covidová situace?
Projevila se významně. Minulý rok jsme v normálním režimu fungovali zhruba do začátku března, kdy jsme byli nuceni operativu zastavit a oddělení uzavřít, protože se náš personál přesunul do covidového režimu. Plánovaná operativa se tak zastavila až do konce dubna. Poté jsme se rozjeli a snažili se zpoždění dohnat. Co se týče velkých výkonů, myslím, že se nám to i dařilo. Bohužel začátkem října jsme byli znovu až do konce roku zastaveni. Dohromady to za minulý rok činí asi pět a půl měsíce čistého času, kdy se vůbec nedělala plánovaná operativa. Řešili jsme ale samozřejmě ve spolupráci s chirurgickým oddělením úrazy. Ortopedická pracoviště byla omezena všude, plánované výkony se rušily a jejich personál byl využíván právě pro covidová oddělení ať už zápůjčkou, anebo z daného oddělení vznikla covidová stanice. To se nevyhnulo ani nám, takže jsme po Novém roce až do konce dubna fungovali jako jedna z covidových standardních stanic.

Aktuálně jste se ale plně vrátili do původního režimu?
Ano, oddělení prošlo očistou podle přísných hygienických standardů a od konce dubna jedeme čistě v ortopedickém režimu. Nicméně i tak jsme v provozu omezení. V nemocnici jsou stále pacienti s covidem, zejména ti ve vážných stavech. Péče o ně významně zaměstnává personál ARO oddělení a současně snižuje počet intenzivních lůžek v nemocnici. Z těchto důvodu nemůžeme dostávat tolik narkóz týdně, abychom mohli operovat jako před covidem a současně nemáme k dispozici dostatek pooperačních intenzivních lůžek. Doufám ale, že se v létě vrátíme k normálnímu režimu.

Jaké následky má pro čekající pacienty to, že se jejich operace odkládají?Samozřejmě primárně jim prodlužujete bolest, ale v případě ortopedie je navíc stigmatizujete zhoršením a omezením pohybu. V řadě případů došlo nejen ke zhoršení lokálního nálezu, ale celkového stavu pacienta. Lidé s těžkými nálezy artrózy nosných kloubů, kteří již špatně chodili, přešli z berlí na chodítka nebo na invalidní vozík. Pacienti nám tu čekali na reimplantace velkých kloubů, bohužel jsme ale tyto velké výkony, které vyžadují intenzivní péči, museli odkládat. V době, kdy byli v nemocnici „až po střechu“ covidoví pacienti a předimenzovaná lůžka, kde s vypětím všech sil pracoval ošetřující personál, bylo tisíciprocentní riziko, že se pacient nakazí a tudíž že ho ohrozíte na životě. Volilo se tedy menší zlo.

Zdroj: DeníkI za běžné situace se místy na operaci kyčelního kloubu čekalo až dva roky, jak jste na tom byli vy?
Na náhradu kloubu kyčle a kolena v každé nemocnici standardně existuje registr. My ten náš aktualizujeme každého půl roku. Během roku 2019 jsme na našem pracovišti odoperovali 1100 pacientů, provedli 400 náhrad kloubů, z toho přes 300 velkých, jako kyčlí, kolen a ramen, včetně desítek složitých reimplantačních výkonů a řešení periprotetických zlomenin. Zbylých asi 100 náhrad kloubů prováděných na našem pracovišti činí totální náhrady hlezen, zápěstí a drobných kloubů rukou. V této komplexnosti je naše pracoviště unikátní a vedle I. ortopedické kliniky FN v Motele v Praze dokonce jediné v Česku. Tímto přístupem jsme se dostali na garanci, že jsme schopni plus mínus do roka a půl pacienty v našem registru odoperovat.

Kolik teď čeká v pořadníku pacientů?
Celkem kolem čtyř set, na sto šedesát kyčlí a přes dvě stě padesát kolen. Samozřejmě ale přicházejí také pacienti, které nemůžete dávat na konec registru. Jedná se o nekrózy krčků stehenní kosti, těžká terminální stádia artróz, případně těžké deformity, kdy lidé přicházejí k lékaři v uvozovkách pozdě, a pokud by měli přijít na řadu za rok, přestali by do té doby chodit. Do toho nám neplánovaně přicházejí klienti se zlomeninami krčků stehenní kosti, onkologičtí pacienti a pacienti k reimplantaci, protože endoprotéza není na celý život, má nějakou životnost v závislosti na celé řadě faktorů. A takovýto člověk se vám najednou objeví v ambulanci, má bolesti, jsou tam známky uvolňování nebo selhávání endoprotézy a musíte na to nějakých způsobem reagovat. Jsou to stavy, které mají přednost. Na tento rok jsme si s ohledem na covid rok 2020, kdy jsme odoperovali zhruba 900 pacientů a provedli na 280 náhrad kyčlí a kolen, stanovili cíl čtyř set totálních náhrad kyčlí a kolen. Nevím, jestli to zvládneme. Obávám se, že to z důvodu pokračující pandemii bude velmi obtížné. Přesto doufám, že jestli se čekací doby na Chomutovsku prodlouží, tak řádově o měsíce, ne roky.

Nově operujete kyčelní klouby miniinvazivním způsobem, v čem je tato metoda unikátní a jaké výhody přináší pacientovi?Jedná se o takzvaný AMIS (Anterior Minimal Invasive Surgery). Je to operační technika přístupu ke kyčelnímu kloubu s minimálním porušením kůže, svalů, vazů a šlach. Vychází z předního přístupu operací kyčelních kloubů. Kožní řez je umístěn více na přední stranu stehna. Preparace v hloubce pak šikovně využívá přirozené prostory mezi svaly a umožnuje exponovat kyčel bez nutnosti poškodit jakýkoliv sval. Uzávěr rány se pak zužuje jen na pouhé sešití povrchové fascie, podkoží a kůže. Hojení a celá rekonvalescence je tudíž o řád rychlejší, pacient vnímá celý průběh daleko lépe, rozsahy hybnosti operovaného kloubu a celkový pohyb jsou od začátku daleko lepší. Z lékařského hlediska je při operacích menší krevní ztráta, pooperačně menší bolestivosti a tedy nižší užívání analgetik. V řadě případů postup kombinujeme s implantováním ultrakrátkých metafyzárních dříků, takže navíc šetříme kostní tkáň pro případnou následnou reimplantaci. V kombinaci obou miniinvazivních filozofií vidíme budoucí trendy endoprotetiky.

Je přístup vhodný pro všechny čekatele na výměnu kyčelního kloubu?
Nějaké limity tu jsou, například těžká dysplázie kyčelního kloubu. Pak jsme si za pracoviště dali jako limit, a myslím si, že správný, výraznou obezitu. Řez se provádí z přední strany, kde je při výrazné obezitě kožní řasa a pokud má člověk výrazné břicho, přístup pak může být daleko svízelnější, než z z klasického přístupu. Také vlastní výkon v kloubu je u obézních pacientů složitější. Někdy je ale problém naopak u svalovců s výraznou muskulaturou, kde je snazší pro operační tým pracovat klasicky, než se prát s velkými svaly.

Kolik pacientů jste novou metodou stačili od loňského léta odoperovat?
Jednalo se řádově o tři, čtyři desítky pacientů. Průběžně hodnotíme výsledky a ty jsou velice slibné. Rovněž hlasy odoperovaných klientů jsou jen pozitivní.

V rámci Ústeckého kraje jste jediné ortopedické oddělení, které se tomuto přístupu věnuje. Jak obvyklý je v České republice?
Není příliš rozšířený. Provádí se jen na několika málo pracovištích v celé České republice.

Patříte tedy k prvním v zemi…
Ano, dá se to tak říct. Ovšem nešli jsme do toho, abychom se plácali po ramenou. Snažili jsme tuto operační techniku na našem pracovišti zavést, protože jí věříme. V roce 2019 jsem se svým zástupcem Jiřím Vrzalou absolvoval stáž na klinickém pracovišti v Německu. Vyhodnotili jsme si závěry a následně si řekli, že bychom tento přístup rádi našim pacientům nabídli. Snažíme se nad svou prací přemýšlet a posouvat se dál. Přední miniinvazivní přístup ke kyčelnímu kloubu je osvědčená technika, která se ve světě provádí řadu let. Hojně rozšířená je například v Německu a v USA je metodou volby.

Novou techniku jste tedy v chomutovské nemocnici zavedli díky vašemu aktivnímu přístupu, nebylo to tak, že by byla v rámci krajů vybírána pracoviště, kde se má provádět?
Ano a tuto možnost má samozřejmě každý. Má to ale svá úskalí. Operace, jako taková, vyžaduje dokonalé ovládání kyčelní operativy a endoprotetiky. Je zapotřebí i speciálních nástrojů, bez kterých by bylo provedení implantace nemožné. Je to o filosofii pohledu na medicínu, která se stále vyvíjí. Ortopedie není mrtvý obor, je zde stejně jako v jiných chirurgických oborech za posledních 10-20let jasný příklon k miniinvazivě, zdokonalují se implantáty, zavádí se nové operační techniky. Naše pracoviště je například jediné v Ústecké kraji plně provádějící chirurgii ruky a nohy včetně miniinvazivních přístupů, revmatochirurgie, náhrad drobných kloubů a dalších specializovaných výkonů.