Moderátor. Na jeho výkonu závisí úspěšnost jakékoliv společenské události. Vyhlášení sportovců roku okresu Chomutov nevyjímaje. Za moderátorským pultíkem této prestižní ankety bude i dnes večer, ve čtvrtek 16. ledna, v chomutovském divadle stát Ondřej Krátoška. Oblíbenou anketu Deníku moderoval i v posledních několika ročnících.

Jak jste se ke sportovnímu moderování dostal?
Bylo to v roce 1998, kdy se rozjížděla česká verze televizního vysílání Eurosportu z Prahy. Nejprve jsem začal s produkcí, při komentování to byly boby. Jednou ještě předtím při závodu off-roadů nedorazil komentátor a produkční mi povídá: „Ondro, to v pohodě zvládnete." Já byl ukecaný od malička, takže jsem do toho šel. Pak to pokračovalo zmíněnými boby a dostal jsem se ke sjezdovému lyžování, což je moje parketa dodnes.

InfoblokA moderátorství, k tomu už byl asi jen krůček…
Ano. Postupně jsem začal dělat akce třeba s Alešem Valentou. To bylo v době, kdy ho ještě ani nikdo moc neznal. Pak přišly na řadu motokrosové freestyle, což mě vždy bavilo. Dělali to vlastně mí kamarádi a já byl rád, že s nimi mohu strávit nějaký čas a trochu jim pomoci.

Jak jste se dostal ke Sportovci roku, tedy akci, která běží v okresech po celých Čechách a Moravě?
Zhruba před pěti lety mi zavolal Radek Šilhan, jenž sportovce moderoval pravidelně, že kvůli nemoci nemůže vést vyhlášení v Tachově a zda bych ho nezaskočil. V tu chvíli to byla pouze výpomoc. V dalších letech jsem ho pak při aktuální potřebě zaskočil asi pětkrát. Pak začal Radek uvádět zápasy fotbalové Ligy mistrů na Prima Cool, takže má stále méně a méně času a střídáme se mnohem častěji.

Něco jiného je moderovat třeba Nejlepšího sportovce ČR a něco jiného okresní sportovce, kde často jména vyhlášených neznáte; hodně jde spíš zatím o talenty než skutečné hvězdy. Je moderování v tomhle ohledu složitější?
Jezdím po okresních městech moc rád. Za prvé tam potkávám mnoho svých známých a kamarádů, za druhé potkám hodně těch, jejichž závody komentuji na Eurosportu. A pak mě o to víc těší, že se třeba umístí v rámci Sportovce roku. A za třetí poznám hodně nadějných sportovců, navíc z odvětví, která někdy ani pořádně neznám. Příprava je samozřejmě o něco těžší, protože si něco musím přečíst, abych nebyl úplně mimo a mohl se jich na něco zeptat na pódiu.

Informace zjišťujete na internetu?
Ne zas tak mnoho, spíš je velká výhoda ve výborné spolupráci se sportovními redaktory Deníku, ti mi práci hodně usnadní. Těmto klukům bych chtěl moc poděkovat. Připraví mi scénář a o každém vyhlášeném sportovci mi něco dají dohromady. Mám pak jen polovinu práce. Na internetu si jen občas najdu nějakou zajímavost nebo mi v hlavě naskočí, že vyhlášený byl třeba před pěti roky tolikátý a tolikátý v mistrovství světa.

Setkal jste se někdy s nečekanou situací, musel jste na pódiu improvizovat?
Ano, třeba loni v Berouně. Během vystoupení zpěváka Jirky Zonygy tam vypadl proud. Šok! Jirka má tak silný hlas, že svou písničku odzpíval i bez mikrofonu, ale pak už jsem musel nastoupit já. Nečekal jsem hlavně, že budeme bez proudu tak dlouho, to byly desítky minut. Štěstí bylo, že jsme na to byli tři kromě Jirky ještě Zoran Gajič a ten měl naštěstí kytaru. Já vyprávěl vtipy, udělal jsem rozhovor se starostkou, který měl být na konec. Pak nám aspoň rozsvítili centrálou hasiči, jenže mikrofon pořád nešel a já musel ukřičet celý veliký sál. Bylo to zajímavé, ale zvládlo se to.

S čím má ještě moderátor problémy?
Asi se světlem. Buď si do poznámek nevidím, když je namířené na pódium, nebo je moc přepálené a svítí do očí. Pak už drobnosti, jako že si zapomenu zapnout mikrofon.

Je pro vás moderátorství zábavou, odreagováním, nebo hlavně zaměstnáním, chlebíčkem?
Je to příjemné, ale ne vždy se samozřejmě cítíte dobře. Na druhou stranu, i když máte splín, špatnou náladu, případně jste trochu nemocní, lidé v hledišti to nesmí na vašem výkonu poznat. Jste tam pro ně, oni přišli na vaši akci strávit svůj čas a chtějí se cítit dobře. Takže v zákulisí se můžete kolikrát cítit jako zplihlá slepice, ale na pódiu musíte vypadat jako člověk nabitý energií. Jak říkal Robert Bakalář, člověk se jako moderátor stává klaunem. Se vším, co k tomu patří.

Děkuji za rozhovor.