„Nebrzdi! Nebrzdi vůbec!“ Motor hučí, Cessna 172 hrká přes drny trávy na letišti v Pesvicích, pak budoucí pilot přitáhne knipl a čumák letounu zamíří k nebi. Zem se pomalu vzdaluje. „Musíš striktně dodržovat rychlost stoupání 75 knotů,“ důrazně mu z vedlejšího sedadla připomíná letový instruktor a profesionální pilot Ondřej Jungman. Letoun ve výšce opisuje kruh nad sídlišti a vesnicemi a po pár minutách bezpečně dosedá na přistávací dráhu letiště.

Zdroj: DeníkNa řadu přichází dokumentace letové hodiny a další poznámky k tomu, jak si student vedl. „A kdybys měl večer roupy a bylo hezky, přijeď. Budu tady. Vytrénujeme z tebe hvězdu,“ loučí se Jungman.

Sám se ve vzduchu cítí skvěle. Skutečně svobodně. S létáním začal, jakmile získal občanku. Létal s větroněm, časem přibral řízení motorových větroňů, ultralehkých letadel, sportovních letadel a postupně se vypracoval až na pilota Českých aerolinií. Bylo to zcela netypicky až v jeho 48 letech.

„To je věk, ve kterém už někteří kapitáni končí,“ připomíná 52letý pilot. „Správná cesta je, že jakmile člověk absolvuje letecké vzdělání na vysoké škole, hned se cpe do kokpitu dopravního letadla, aby měl před sebou dlouhou kariéru. Já si naopak lítal na plácku v Pesvicích a nějak se to celé vyvrbilo. S motorovými letadly jsem začal létat až ve čtyřiceti a teorii ATPL pro dopravní piloty jsem složil tři roky nato, “ dodává Jungman, který vyšel z pražského ČVUT jako letecký konstruktér a následně se živil jako fotograf a letový instruktor.

Když před čtyřmi lety přišla výzva od ČSA, která hledala piloty dopravních letadel, neodolal a přihlásil se do výběrového řízení. „Zastavilo se mi srdce, když mi zavolali. Znamenalo to pečlivou přípravu na výběrové řízení," zmiňuje. Náročné zkoušky složil a následně létal téměř čtyři roky napříč Evropou, než aerolinky zasáhly dopady epidemie koronaviru. Dostaly se do insolvence a soud nedávno ohlásil jejich úpadek.

„Asi mohu říct, že jsem byl pilotem aerolinek, protože se minulý týden sešli věřitelé a rozhodlo se o reorganizaci. Čekáme, že budou redukovat stavy pilotů. Možná budeme jen vzpomínat,“ usmívá se smířeně Jungman. „Pak tedy budu pokračovat v životě, jaký jsem žil před ČSA,“ dodává.

Do létání zatím drobně zasvěcuje svého mladšího syna, kterého občas bere na výlety do Berouna. „Vezmu ultralehké letadlo a letíme se podívat za babičkou. Jsme tam za 40 minut, dostaneme něco dobrého a po dvou hodinách letíme zpět,“ líčí.

Nejvýše hodnotí řízení privátních dvoumotorových letadel, protože takový let umožňuje i kreativní vybití pilota a větší prožitek. „U dopravního létání jste takový autobusák, který točí stále stejné destinace,“ porovnává Jungman. „Máte přesně nadefinovanou trať, výšku i rychlost a nemůžete si jen tak udělat zatáčku, to by vás okamžitě řešil nějaký fly manažer,“ dodává.

Přesto považuje pilotování dopravních letadel za vrchol své kariéry a pocit z létání v nich líčí v superlativech. „Je nádherný! To zaparkujete v Ruzyni, jdete do šatny, převléknete se do uniformy a jdete řídit to velké letadlo s lidmi, kteří si myslí, že to umíte,“ směje se. „Ráno třeba prší, vy ale propíchnete mraky a vidíte vycházející slunce a vás to nabíjí. To je bomba. Létání je prostě krásné,“ uzavírá.