Kliknutím zvětšíteZáchranný archeologický výzkum, který kvůli pokračující těžbě štěrkopísku proběhl u Soběsuk poblíž Nechranické přehrady mezi Žatcem a Kadaní, poodhalil další informace a zajímavosti z dávné historie regionu. Letecké snímkování pořízené ještě před zahájením těžby naznačovalo existenci rozsáhlé pravěké lokality. Výsledky vykopávek ale předčily veškerá očekávání archeologů. Našly se pozůstatky řady objektů, některé z doby před více než sedmi tisíci lety, které na leteckých snímcích vůbec nebyly vidět.
Záchranný výzkum probíhal u Soběsuk od června do října loňského roku, prováděl jej tým z Regionálního muzea v Žatci. Aktuální omezení návštěvnického provozu kvůli koronaviru jeho pracovníkům paradoxně poskytlo více času na práci se sbírkovým fondem. Archeologové tak mají větší prostor i pro zpracování nálezů ze Soběsuk.
„Na ploše více než tří hektarů se nám podařilo odkrýt půdorysy asi dvaceti nadzemních staveb, zejména obytných domů. Dále jsme prozkoumali takzvané stavební jámy. Tedy místa, kde byla odebírána hlína k technickým účelům, například k omítnutí stěn domů nebo výrobě keramiky. Výzkum doložil i zásobní jámy na uskladnění obilí, pícky a odpadní jámy,“ přiblížil vedoucí výzkumu Petr Holodňák.
Z hlediska archeologie jsou zajímavé pozůstatky ohrad v podobě dřevěných kůlů. Nejdelší řada měřila kolem 90 metrů. „Předpokládá se, že pravěcí zemědělci ohrazovali dřevěnými ploty svá pole, aby ochránili úrodu před volně se pasoucím dobytkem a zvěří,“ dodal.
Nejstarší obytné stavby v lokalitě reprezentují tzv. dlouhé domy z mladší doby kamenné. Konkrétně je obývali lidé kultury s lineární keramikou před více než 7 000 lety.
Výzkum probíhal v době, kdy stroje skryly ornici, ale ještě před samotnou těžbou. „Díky zkušenosti pracovníků pískovny při opatrném odstraňování ornice se většina půdorysů dochovala takřka v úplnosti. Jejich konstrukci prozrazují stopy po dřevěných kůlech zapuštěných do podloží. Nejdelší stavba měla výrazně obdélníkový půdorys o délce 40 metrů, šířka se pohybovala kolem sedmi metrů,“ sdělil Holodňák.
Loňský výzkum u Soběsuk přinesl i doklady pohřbívání. Archeologové objevili celkem jedenáct hrobů z různých časových období. Nejméně jeden hrob lze datovat do kultury s vypíchanou keramikou, tedy do doby mladšího neolitu na počátku pátého tisíciletí před naším letopočtem. „Neolitické pohřby jsou poměrně vzácné. Nacházejí se doposud spíše jen jednotlivé hroby než větší pohřebiště,“ připomněl žatecký archeolog.
Většina dalších prozkoumaných hrobů ze Soběsuk náleží do následujících historických období – pozdní doby kamenné a jeden lze zařadit do starší doby bronzové. Stáří některých hrobů není jasné a odborníci jej upřesní radiouhlíkovou metodou.
Nejmladšími byly dva hroby z doby stěhování národů, tedy z pátého až poloviny šestého století našeho letopočtu. „Bohužel oba byly už v dávné minulosti vyloupené. Vykrádání hrobových výbav se jako masový jev opakuje na všech pohřebištích z tohoto období. Docházelo k němu patrně v době, kdy ještě nadzemní označení hrobů bylo v terénu patrné a dřevěné rakve s nebožtíky nebyly zcela zetlelé. Lupiči vyhloubili trychtýřovitou jámu, která mířila přesně na hlavu a hrudník pohřbeného. Tam bývaly totiž umístěny ty nejcennější předměty, mnohdy zlaté či pozlacené šperky,“ vylíčil Holodňák.
Při výzkumu těchto hrobů archeologové pouze „paběrkují“ předměty, které unikly pozornosti vykradačů, či o které neměli zájem. Přesto se jim občas podaří nalézt něco zajímavého. Například v jednom hrobě ze Soběsuk byl pohřben muž – bojovník. Pozornosti lupičů v něm unikl železný hrot kopí umístěný vedle rakve. Druhý byl hrob ženský. U nohou pohřbené stála celá keramická nádobka. Z ostatní výbavy ale zůstaly pouze nepatrné zbytky.
Rozsáhlý archeologický výzkum, který probíhá v této lokalitě od roku 2017, bude pokračovat i letos.
5
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
