Barák s velkým B. Centrum undergroundu bylo v Nové Vísce na Chomutovsku

„Guláš se vařil ve velkém kotli na prádlo a míchalo se veslem. Já jsem kupoval točený salám za 15 korun kilo. Udělalo se třeba tři sta porcí,“ popsal v knize „Baráky. Souostroví svobody" disident, chartista a vydavatel samizdatového časopisu Vokno František Čuňas Stárek. „No a podle toho, kolik jsme kupovali chleba, policajti usuzovali, jestli tam bude, nebo nebude akce. Policajti snad dokonce uložili vedoucím místních obchodů, aby hlásili, kolik kupujeme chleba. My jsme ho kupovali třeba z Mostu, aby to nebylo vidět,“ doplnil.

Největší akcí na baráku byl třídenní festival kolem Silvestra 1978 – 1979, především se tam ale odehrál první punkový festival a v roce 1979 tam dvakrát vystoupila kapela DG 307. V témže roce ve Vísce Plastici odehráli zhudebněné texty filosofa Ladislava Klímy.

Z Chomutova na nás jeli s vodním dělem, vzpomíná bývalý disident Čuňas Stárek

„To byl jeden z velkých koncertů, protože když jsem vešel do kuchyně, tak tam u velkého stolu seděla spousta lidí včetně Dany Němcové, Olgy Havlové a na lavici spal ožralej Tomáš Toulec,“ zavzpomínal v knize další z majitelů Jiří Černega. „Nalevo byla koupelna a v té byl veliký kotel na vyvařování prádla. Jednou si nějaká holka stěžovala, že tam někdo nechal namočené prádlo a že s tím hejbou červi. O velkých akcích býval v tom samém kotli navařen guláš. Šel jsem si tedy dát guláš a zalovil jsem v kotli naběračkou pěkně ode dna. Ale v naběračce kromě guláše jsem uviděl štětku na holení – koneckonců, vždyť to bylo v koupelně,“ dodal.

Všední dny byly na statku klidnější. Komuna žila ze zahrady a malého hospodářství se slepicemi, její členové také chodili do práce. Hlavně tedy proto, že nechtěli být souzení za příživnictví. Klíče od pokojů neexistovaly a každý spal, jak si ustlal. Alkohol tekl, kouřila se také marihuana.

Zlatá léta undergroundu na statku skončila, když došlo k vyvlastnění objektu, a to z důvodu „ohrožení bezpečnosti státu“. Když se majitelé v Nové Vísce pokoušeli si společně pořídit jiný dům, stát jim to znemožnil.

Franto, pojď na pivo. Proč je hlídáš?

Na sousedství s vyznavači undergroundu dodnes vzpomínají někteří sousedé. „Býval tady rachot. Oni si tady vedli svůj život a byli happy. Nám nevadili,“ pronesla s úsměvem Jitka Živnůstková, která s manželem vlastní dům nedaleko usedlosti. „Bavili jsme se tím, že je neustále hlídali policajti a přitom na ně nemohli,“ dodala.

Manžel Jaroslav vzpomíná, jak si užil koncert kapely Plastic People. „Pěkně to hrálo. To řvalo!“ zdůraznil se smíchem sedmdesátník. „Hlídali je policajti, já jednoho znal, tak jsem mu řekl: Franto, pojď na pivo. Proč je hlídáš? A on šel,“ dodal.

Samotnou usedlost dlouhodobě vlastní Pavel Kubát s manželkou. Historii domu zná, nemá však zájem o pozornost, proto se pro noviny vyjadřovat nechtěl.

Na místo se však pravidelně vrací František Čuňas Stárek. „Byl jsem tam už mnohokrát od revoluce. Často mám barák jako pozadí při natáčení různých pořadů o Nové Vísce, natáčeli jsme tam například při tvorbě seriálu Fenomén underground,“ zmínil pro Deník. „Rozhodně bych řekl, že jsem tam zažil nejlepší roky mého života. Bylo to v tom společném žití. Tam jsme si ujasnili mnohé postuláty českého undergroundu, v praxi, nikoli teorii,“ vysvětlil.