Trenér futsalové reprezentace Tomáš Neumann byl jedním ze strůjců myšlenky sehrát charitativní zápas české futsalové reprezentace s fotbalovou reprezentací ČR. To vše ve prospěch Vladimíra Mikuláše, kterého přepadla dosud nevyléčitelná amyotrofická laterální skleróza. Přinášíme rozhovor s Tomášem Neumannem, který se charitativního pondělního zápasu zúčastnil osobně. I s celou futsalovou reprezentací!

Znáte Vladimíra Mikuláše jako člověka i jako fyzioterapeuta. Jak ho vnímáte?
Vláďa je nejúžasnější člověk, který existuje na světě. Má naprosto otevřené srdce a takového člověka za celý život jenom tak nepotkáte. Pozitivní, pro něho neexistuje nikdo, komu by nepomohl v nesnázích. I proto se mu snažíme pomoct. Potřebuje klid na léčbu, finanční zajištění nejenom na léčení, ale i pro sebe a rodinu. Děláme to proto, aby mohl s touto nemocí stoprocentně bojovat. Protože jestli někdo může porazit tuto nemoc, tak je to Vláďa.

Změnil se nějakým způsobem, když zjistil diagnózu. Musí to být obrovský šok, pro mě je to nepředstavitelné…
Myslím si, že si to neumí představit nikdo. Když mi to volal, tak jsem si říkal: „To není možné, je to nesmysl, to nemůžeš být ty“. Určitě to byl šok, byl to první náraz. Díky své mysli se s tím ale vypořádal neuvěřitelně. V západní medicíně na ALS neexistuje lék, ale díky tomu, že studuje čínskou medicínu, tak se dozvěděl, že existují způsoby jak tu nemoc zpomalit nebo i úplně zastavit. K tomu mu chceme dopřát klid, aby s tím mohl bojovat. Já věřím, že on to zvládne.

Nedá se to porovnat, ale když hrála česká reprezentace v Chomutově kvalifikační skupinu MS, vy jste na lavičce jako trenér chyběl a tým vedl asistent Vlastimil Bartošek. Byl jste v nemocnici…
Zrovna v tu chvíli jsem taky bojoval o život. Když se člověk potká se smrtí, tak spoustu věcí změní a pohlíží na svět úplně jinak. Vím asi, jak Vláďovi bylo a dovedu si představit, co prožíval. Pak má člověk úplně jiné životní principy a užívá si každé ráno, když se probudí.

Co vás vlastně postihlo?
Měl jsem mozkovou příhodu, ucpala se mi tepna do mozku. Týden jsem nevěděl, jestli to přežiji nebo ne. Nakonec to dobře dopadlo.

Možná i na základě tohoto zážitku jste byl jedním z hlavních organizátorů pondělního utkání. Jak je těžké zorganizovat takovou akci?
To je nesmírně těžké. Kluci jsou vytížení 360 dní v roce a těch pět dní mají pro sebe a pro své rodiny. Dát to dohromady stálo hodně úsilí. Naštěstí ale máme ve futsale kolem sebe lidi, kteří tenhle projekt pomáhali rozjet i dotáhnout do konce. Velké poděkování patří i celému realizačnímu týmu a všem hráčům fotbalové reprezentace.

Proč jste utkání sehráli právě v Chomutově?
Protože máme tady zázemí a víme, že jsou nám tady lidi nakloněni. Chtěli jsme jim to dát jako malý dárek. V září tady chceme hrát i baráž. Doufám, že na baráž taky přijdou a podpoří nás.