Poslala svoji sedmiletou dceru poprvé na tábor. Chtěla jí dopřát něco lepšího, tak si vybrala Eurocamp Kalek, kam jezdí české děti společně s dětmi z Německa a je pro ně připraven zajímavý program. Nabídka vypadá lákavě, ale skutečnost je šílená, míní dnes Iveta Ortová.

„Dcera byla na táboře od soboty 28. července do soboty 4. srpna," začíná vyprávět poněkud hrůzný příběh Iveta Ortová z Vejprt. "Odvezli jsme ji tam s potvrzením od lékaře. Měla menší ekzém nad uchem. Zdravotnici jsem předala mastičku s tím, že se musí denně mazat," popisuje odjezd na tábor.

Po návratu domů se však matka zděsila. „Přijelo mi špinavé, neumyté dítě, s ekzémem do půlky hlavy a opruzeným ohanbím, které mívají miminka," vzpomíná Iveta a z jejího hlasu je slyšet obrovské zklamání a rozlobenost.

Děti se tam podle jejích slov a především slov její dcery a kamarádů nesměly koupat. V úterý byly v Marienbergu a od té doby si jen čistily zuby. „Když jsem se na to ptala vedoucí, tak říkala, že možnost měly, ale nechtěly," tlumočí reakci vedoucí. „Dcera mi ale řekla, že když přišla s tím, že by se chtěla umýt, tak ji nepustili," dodává. Za zhoršený ekzém si dokonce sedmiletá holčička mohla podle zdravotnice sama. „ Ptala jsem se i na ekzém. Zdravotnice mi odvětila, že dceru volala a ona nepřišla," přibližuje opět další reakci. „Je to ale sedmileté dítě. Co kdyby brala třeba prášky na epilepsii?" Ptá se matka sama sebe. „Kdyby si sama pro prášky nepřišla, tak skončí se záchvatem?" Ptá se dál. „Zdravotnici jsem tedy poděkovala s tím, že díky ní budu muset přejít na kortikoidovou mast."

Hygiena a předávání léků však podle jejích slov nebyly jediným kamenem úrazu tohoto tábora. Dcera paní Ortové, stejně jako ostatní děti, měla mít zákaz chození na toalety, a to v období od večerního klidu až do doby po ranní rozcvičce. „Ráno chodily na rozcvičku. Před ní se nesměly jít vyčůrat a večer po večerce také ne," přibližuje zážitky své dcery a jejích kamarádů dál paní Ortová. „Jeden den to dcera nevydržela a vyčůrala se na podlahu. Aby to nikdo nezjistil vytřela to ručníkem, který přivezla domů. Jak asi musely být ty děti vystresované," hodnotí matka. „Osmiletý chlapec mé kolegyně musel na zem provést dokonce velkou potřebu," dodává. Jeho maminka to zjistila až když vybalovala kufr se zabaleným výkalem.

Dcera paní Ortové byla na táboře poprvé. Moc se na něj těšila. Hned po příjezdu však mamince sdělila, že už víckrát nechce. „Nechci nechat ostatní maminky, aby naletěly stejně jako já," vysvětluje proč se spojila s tiskem.

Paní Ortová však není jediná. Z horského městečka jely na tento tábor hned čtyři děti. Ty mají velmi podobné zkušenosti. „Každopádně se děti celý týden nekoupaly," poukazuje na zásadní věc, která jí na táboře vadila, Michaela Trnková. „Dcera mne přivítala s neidentifikovatelnou vyrážkou na obličeji," popisuje. „Vedoucí mi řekla, že to má z brambůrků a že si za to může sama, že ji neuposlechla," popisuje dál své zážitky z příjezdu své dcery. Na táboře nechyběly ani tresty. „Když přišly pozdě na nástup musely děti dělat čtyřicet dřepů. Když přišly ještě později tak sto. Šlo ale o sedmileté děti," dodává s jasným vykřičníkem v hlase.

Vejprtští sepisují stížnosti

Hned v sobotu večer sepsala paní Ortová stížnost a poslala ji předsedkyni Krušnohorského spolku o.s., který tábor pořádá, Jitce Hrdličkové. „Do úterý jsem nedostala žádnou odpověď," informovala. Tábor je navíc částečně financován z programu Cíl 3, který podporuje projekty přeshraniční, meziregionální a nadnárodní spolupráce. „Chceme tam společně s těmito čtyřmi lidmi zavolat a napsat o průběhu tábora," říká Ortová, které je tato skutečnost trnem v oku.

Tam jim zřejmě ale příliš nepomohou. Centrum pro regionální rozvoj, které provádí kontroly projektů financovaných z programů Cíle 3, se totiž zaměřuje především na uznatelnost a správné financování projektu. „Rodiče mohou napsat podnět, ale my jej jen předáme Ministerstvu pro místní rozvoj a to to bude řešit dál," informoval Jindřich Puchinger z Chomutovské pobočky Centra pro regionální rozvoj.

Černý puntík má u svého jména Eurocamp Kalek již z loňského roku. Tehdy jako jediný ze sedmačtyřiceti táborů v Ústeckém kraji neprošel bez újmy hygienickou kontrolou. Pouze zde byli nuceni hygienici udělit pokutu. Kuchař totiž skladoval prošlé potraviny. Tvrdil však, že nejsou servírovány dětem, ale že je má v kuchyni pro svoji potřebu. Pozdější kontroly už byly bez problémů.

Letos zatím hygienici tábor nekontrolovali. Když se na místo vydali, zjistili, že jsou děti i vedoucí na výletě. S problémy, o nichž rodiče a děti hovoří, však stejně nejsou v jejich kompetenci. „Kontrolujeme ubytování, stravování a hygienické podmínky," informovala asistentka hygienické stanice v Chomutově Eva Fialová. Ta také upozornila na to, že existuje vyhláška, která stanovuje koupání na táborech minimálně jedenkrát týdně v teplé vodě. „Pokud není teplá voda stačí návštěva sauny, či koupaliště," vysvětluje. Eurocamp tuto vyhlášku tedy splňuje.

Také v minulém roce nejezdily děti z tohoto tábora domů nadšené. „Koupaly jsme se jen jednou za týden a to na pokojích instruktorů," vzpomíná Lucie Šebestová . „Nelíbilo se mi také stravování. Ešus, ve kterém jsme měly jídlo, jsme si musely každý sám umýt ve společné vodě, kde již plavaly zbytky jídla. Přestože jsem si jej umyla precizně, příště jsem dostala ešus po někom jiném, třeba menším dítěti, které jej nezvládlo tak dokonale umýt," svěřuje se. „Svačinu, ke které jsme měly například namazaný chléb, jsem tak dostala na pološpinavém a polomokrém víku ešusu," dodává. Její kamarádka tam dokonce místo her s ostatními dětmi trávila hodiny loupáním brambor v kuchyni. „Pět dní musela loupat brambory," sdělila.

Vedení se nevyjadřuje

Jitku Hrdličkovou, která tábor zaštiťuje se Chomutovský deník snažil kontaktovat celý den. Když ji měl konečně na telefonu, odvětila, že její pes má rozříznutou tlapku a pokud si s redaktorkou bude povídat, vykrvácí. Přislíbila však, že po hodině až dvou telefon opět zvedne a k věci se vyjádří. To se však během následujících pěti hodin nestalo.