„Jó? Pro Pána! A co z toho mám?“ komentovala se smíchem čiperná dáma. Do Domova pro seniory jí přišel popřát a předat dárky starosta Jirkova, hejtmanka kraje a také senioři. Většina z nich nezapomněla na květiny, bonboniéru ale především také láhev Becherovky. Nápoj, který Marie Třešňáková užívá každý den a považuje ho za lék.

„Vychutná si ji vždy v poledne. Dříve po jednom pohárku, dnes jí stačí jen půlka, viďte teto?“ obrací se s úsměvem na paní Třešňákovou její příbuzný pan Jaroslav Zika.

„To ano. Jen kdyby tak nepálila v krku,“ na oko si posteskla seniorka.


Tichý život


Dalším důvodem požehnaného věku Marie Třešňákové je podle její rodiny také vyrovnaná povaha. „Měla jsem tichý život,“ přisvědčila. Na jednotlivé epizody si už ale příliš nevzpomíná, ačkoli zažila vládu rakouského císaře, mnoha prezidentů a válečná léta. „Už je to všechno tak dávno. Je to pryč,“ pokrčila rameny.

V Domově pro seniory Městského ústavu sociálních služeb v Jirkově žije již patnáct let a je tam spokojená. „Tetě ohromně chutná jíst, tak jí pravidelně vozím dorty a vařím kafe,“ zmínil Jaroslav Zika. „Myslím, že je docela zdravá. Bolí jí nohy a špatně slyší, ale na druhou stranu se jí zlepšil zrak, ačkoli měla šedý zákal a lékaři doporučovali operaci. Teď se dívá na televizi dokonce bez brýlí, což nebývalo. Posledně zahlédla i vrabčáka na zahradě,“ podivuje se pan Zika náhlému zlepšení.

Dětství prožila Marie Třešňáková se svými pěti sourozenci v Útěchově, v okrese Moravská Třebová. Po válce se přestěhovala s manželem do Chomutova. Pracovala jako prodavačka a později zůstala v domácnosti. Ráda vařila a dokud měli domek, starala se o zahradu. Její muž byl v 50. letech jedním z prvních starostů Chomutova. Děti neměli a po smrti manžela paní Třešňákové zůstala pouze neteř a její manžel, kteří žijí také v Chomutově. Každý druhý den paní Třešňákovou navštěvují.