Stojí pár korun, ale v kuchyni se bez ní neobejdete. I proto získala své přízvisko – cibule kuchyňská.

Tu nejlepší v Ústeckém kraji pěstují u Kadaně, pěstitelé z Račetic za ní nyní dostali titul Nejlepší regionální potravina roku.

Šéfa zemědělské firmy Josefa Ryšavého to příliš nepřekvapilo. „Pěstujeme ji už tři generace a už jsme i něco vyhráli,“ ukazuje na zeď, kde visí diplomy.

Rodinná tradice velí se o cibuli starat co nejlépe. Mnohé práce se dělají ručně, do polí se sype co nejméně chemie. „Cibule vám pak vydrží celý rok, od září do září,“ vysvětluje Ryšavý. Cibulářství se věnuje hlavně jeho syn Michal, ale tomu se s novinami moc mluvit nechtělo.


Do hypermarketu nedodáváme


Zelenina z Račetic ale nemíří do super či hypermarketů. „Dodáváme přímo spotřebitelům, do řetězců hodně málo,“ vysvětluje Ryšavý starší. Důvod je jasný – velcí prodejci tlačí na prvním místě na cenu a po dodavatelích chtějí, aby ji neustále stlačovali co nejníže. A to klidně i na úkor kvality.

V regálech velkých obchodů tak lze na račetickou a vůbec českou cibuli jen výjimečně. Většinou se prodává dovezená z ciziny, hlavně Polska.
Rodina Ryšavých tak zásobuje především menší odběratele, restaurace či jídelny. „Někteří si vezmou dvacet kilo, napodruhé už osmdesát. Posíláme ji třeba až do Ostravy i dál. Dokonce si k nám pro čtyřicet kilo jezdí i jeden pán z Písku. Vždycky se ho ptáme, jestli se mu ta cesta pro cibuli za pár korun vyplatí, ale říká, že jo,“ usmívá se Ryšavý.


Cibule má skvělou pověst


S nadsázkou by se dalo říct, že kdo ochutnal račetickou cibuli, už nechce jinak. Oproti té v supermarketech dozrává na slunci a je dosoušena „klasicky“. I proto dlouho vydrží a má v sobě hodně silic – prostě je šťavnatější.

Přes oblíbenost u lidí se plocha polí pro pěstování za léta výrazně snížila. „Dřív se dělala na 180 hektarech, já začínal na sedmdesáti, teď děláme třicet,“ vykládá Ryšavý.

V poslední době se hodně hovoří o trendu, kdy se lidé vracejí k domácím potravinám a dávají přednost domácím výrobkům před těmi z druhého konce světa.

Ale cibuláři z Račetic ve velkou změnu nevěří. „Dříve fungovaly tržnice, tam lidé hodně nakupovali. Na Moravě to zůstalo, ale u nás ne. Možná pár babiček si tam zeleninu koupí, ale ostatní ne,“ krčí rameny šéf rodinné firmy.


Raději řízek


I když i u něj tak trochu platí, že kovářova kobyla chodí bosa. Na otázku, jestli sám cibuli jí, odpovídá zamítavě. „Já jsem spíš na řízek. Nic proti cibuli, někde by tam být měla, ale raději schovaná,“ směje se Ryšavý.