„Ahoj, Hallo! Vítejte a nabídněte si,“ zazní od dřevěné lávky přes hraniční potok a k mladému páru přichází muž s tácem domácích dobrot. Přivítání, které čeká na dvě desítky účastníků happeningu Soboty pro sousedství, které upozorňuje na problémy uzavřených hranic.

Na pomezí Kryštofových Hamrů a obce Satzung pojali akci jako piknik. Před pandemií to bylo oblíbené výletní místo, kam mířili cyklisté i pěší turisté. Za normálních okolností by všichni seděli kolem jednoho stolu, který je nedaleko na německém břehu potoka. Dnes to nejde. „Díváme se na kopce, do kterých rádi vyrážíme na výlety, kde máme přátele, které teď nemůžeme navštívit,“ ukazuje čtyřicátník ze Saska směrem do Čech. České hraniční kontroly obrátí každého, kdo nespadá do kategorie zásobování. „Pro nás je situace těžká i v tom, že naše vláda neměla na uzavření hranic žádný vliv. Bylo to rozhodnutí Čechů a Poláků, že se vůči nám země uzavřou,“ pokračuje. „My jsme vám vstup neomezili, nechtěli jsme to. Tady na horách v našich hlavách navíc žádné hranice neexistují,“ dodává.

Tácky s jídlem, sladkosti i něco ostřejšího postupně zaplňují prostor lávky, kde smí oba národy stát ještě společně. „Tohle je dobré, to je slivovice?“ ptá se pěknou češtinou místní Němec. „Kdepak, to je pálenka od z vás, z Bavorska,“ odpovídá mu se smíchem kamarádka z Čech. „Ale koupila jsem ji u nás,“ dodává.

Věkové složení účastníků je různé. Dorazily rodiny s malými dětmi, ale převažují především lidé středního věku. Přijeli z Chomutova, Kadaně, ale také třeba z Chemnitzu nebo ještě vzdálenějšího Augustusburgu.

Happening se nese v poklidném duchu další tři hodiny. Všichni dodržují odstup, nikdo si nepodává ruce a nikdo hranice nepřechází. Čas od času si to přijde zkontrolovat policie, která vše pozoruje asi z desetimetrové vzdálenosti. „Než jsme sem došli, už na nás jedna hlídka čekala,“ vypráví organizátorka sobotní akce na Chomutovsku Veronika. „Dozvěděli jsme se, že kdybychom informace o akci nezveřejnili, žádná policejní hlídka tu být nemusela. Příště si to prý máme rozmyslet,“ krčí rameny nad nevyžádaným doporučením.

S příchodem policie se nálada na pikniku mění a klesá na bod mrazu.

„Atmosféru pikniku to hodně ovlivnilo, vracíme se zpátky před rok 1989,“ myslí si česká účastnice. Na komunistický režim s nostalgií nevzpomíná nikdo. Němci připomínají Berlínskou zeď. „My jsme na sebe takhle opravdu koukali jako dnes tady, mávali si s příbuznými a nesměli se setkat,“ vzpomíná další německý účastník. „Já jsem takhle mával v posledních osmi týdnech bratrovi i kamarádům několikrát,“ poznamenává Volker, původem Němec, který už ale více než deset let bydlí v Čechách.

V sobotu 16. května se lidé sešli na česko-německých i česko-rakouských hranicích na dalších deseti místech napříč celou republikou. Nebylo to naposledy. Za dalších čtrnáct dní by se měla akce v pohraničí opakovat. „Věřím, že nás příště bude zase víc. Život se potřebuje vrátit přirozeně tam, kde fungoval před omezením, a to i do pohraničí. Doufáme, že politici zváží opatření na hranicích a brzy dojdou k tomu, že jejich uzavření je zbytečností, která lidem víc škodí než pomáhá,“ dodává Veronika.