Letošní houbařská sezona byla zvlášť bohatá. Z krušnohorských lesů lidé nosili a stále nosí košíky hub, kterými se chlubí na sociálních sítích. Kdo chce zkusit méně obvyklé druhy hub a netroufá si sám, může se vydat na houbařskou výpravu pod vedením známého chomutovského mykologa Jiřího Rotha. Ten má také mykologickou poradnu v Blatenské ulici v Chomutově, kam za ním po víkendech směřují houbaři, aby si ověřili, zda se dají jejich úlovky bezpečně sníst. Houby zájemcům na začátku října určoval i v ústeckém muzeu, kde pořádali Mykologický den. Jiřího Rotha jsme vyzpovídali pro Deník.

Kde jsou v Krušných horách dobrá místa, kam se vyplatí vyrážet na houby?
Znám Bezručovo údolí a okolí Partyzánu, kde jsou většinou smíšené lesy. Bohaté jsou jak na podzim, tak i na jaře. Pokud se týká hor, tam jsou většinou smrčiny, kde najdete spíš hřibovité houby. Že se jim tam daří, je letos opravdu vidět, když slyšíte všechny ty všechny hlášky: „Našel jsem dva košíky, čtyři košíky, deset košíku,“ to všechno je z hor: Načetín, Šebestián, Kalek a tak dále.

Co nacházíte v Bezručově údolí?
V každém případě hřibovité houby, ať už se jedná o hřib hnědý nebo babky. Těch je tam velká spousta. Najdou se tam i smrkové hřiby, dubové hřiby. Já je ale nemám rád, protože jsou dobré jedině na sušení. Do smaženice je nechci, do guláše také ne, protože je pak jídlo mazlavé. Spíše houby, které lidé nesbírají: holubinky, ryzce, penízovky, zkrátka všechno to další.

Což je velká výhoda pro všechny. My se v tom nevyznáme, takže si s vámi nekonkurujeme…
To je pravda. Ale je faktem, že holubinky, masáky a muchomůrky pošvatky jsou velice dobré houby a je třeba nebát se naučit se je poznávat.

Vy sbíráte opravdu i muchomůrky? Jak si je připravujete?
No, když se řekne muchomůrka, tak si každý představí červenou, nebo zelenou muchomůrku. Těch muchomůrek je ale velká řada. Já sbírám hlavně muchomůrku narůžovělou a šedivku, což je masák, a pak sbírám muchomůrky katmanky neboli pošvatky.

Co z nich připravujete dobrého?
Mám takovou „rychlovku“: dám houby, podusím, přidám zeleninu, nějaké koření, kečup a mám z toho rychlý guláš, který navíc nikdy není stejný. Pokaždé tam dám něco jiného, aby to bylo pestré. Dělám ho z muchomůrek a z pevnějších hub jako jsou holubinky. Je to úžasně zdravé, vitaminózní a obohacené minerály, což naše tělo potřebuje. Já si v tom lebedím.

Tak se letos sbíraly houby v Čechách:

Čím jsou pro vás tyto „druhé“ houby zajímavé. Mají lepší chuť?
Když jde o ochutnávání hub jednotlivých skupin, člověk si moc nepochutná, ale v té směsi je chuť výrazná a dobrá.

Jíte houbová jídla často?
Můžu říct, že dodnes jsem měl prakticky každý den nějakou houbu. Baví mě, že je to k jídlu a že kdyby člověk nějakým způsobem zůstal bez prostředků, neumře hlady, protože se nají lesa.

Vy průběžně děláte osvětu, učíte lidi, co je jedlé…
Pravidelně chodíme na jarní houby – letos to bylo úspěšné, protože jsme našli kačenky. V létě děláme také vycházku, to si vyžádali lidé, a na podzim jdeme na tradiční podzimní houby. Je faktem, že lidé si to chválí, projdou se a něco se naučí. Počet lidí se zvyšuje, tak si myslím, že je to zajímá a není to pro ně zmařený čas.

ČIRŮVKA FIALOVÁ.Jak dopadla vaše poslední letošní vycházka? Dali si vaši následovníci také líbit muchomůrku, nebo sbírali, co je osvědčené?
Vycházka byla pod Partyzánem a na srazu nás bylo asi třicet. Bylo tam hodně čirůvek fialových, které málokdo sbírá. To jsou skutečně dobré houby. Jsou poměrně silné, vydatné a navíc léčivé - snižují hladinu cukru v krvi, takže je diabetici mohou brát jako lék. A pak sbírali penízovky - tedy jen kloboučky. To je pro ně úplně nová houba. A mlženky, které jsou také velmi dobré.

Kdybyste měl poradit houbařům - amatérům co sbírat a nesbírat a kde, jaké by byly základní rady?
Když jdou sami, je to na jejich triko a musí sebrat to, co znají - čili hřiby. Pokud chtějí něco nového, ať mi ty houby přinesou a já je vytřídím. Mohou si je také najít v atlase nebo v nějakém prohlížeči, možností je hodně. I když nedávno jsem viděl, jak měl pán na výstavě mobil a v něm aplikaci na určování hub. Namířil na bedlu a ono mu to ukázalo, že je to klouzek žlutý. Ne všechny pomůcky jsou tedy dobré.

Co říkáte na sběry hub vedle „třináctky“ v březových porostech?
Je faktem, že houby jsou tahadlem těžkých kovů, minerálů a všeho co je v zemi. Houby, které jsou na takových pochybných místech – ve škarpách, na výsypkách, by se neměly v žádném případě sbírat.

V Blatenské ulici máte bylinkářství a mykologickou poradnu. Jak často za vámi chodí lidé?
Chodí prakticky každý den, nejvíc v pondělí. Když tam zrovna nejsem, nechají tam houbu, telefon, a pak se s nimi domluvím. Když je to pěkná houba, dám ji na výstavku, takže i tam se lidé mohou poučit. U ní je cedulka, jestli je to jedlá houba nebo nejedlá. Teď tam byly strakoše, mlženky, čirůvka fialová a ouško.

Povězte mi, jak jste dostal k tak velké znalosti hub. Bylo to díky knihám, nebo vám je někdo předal?
Já se vypracoval sám. Jsem kantor přírodopisu a mou základní povinností je znát ty nejběžnější věci v přírodě. Již jako kluk jsem chodil do lesa nad Chomutov na houby a postupně jsem ochutnával a zkoušel. Potom jsem se dostal do skupiny dalších houbařů, jezdil na soustředění, sbírali jsme a nejzkušenější nás upozorňoval na znaky, které je třeba sledovat. A takhle člověk vyroste. Pak jsem studoval sám, šel jsem na zkoušky do Ústí nad Labem na hygienu a splnil očekávaný limit. Mám osvědčení, že smím prodávat houby.

Zažil jste při svém růstu, kdy jste se učil znát houby, nějakou nepříjemnou situaci?
Ještě jako kluk jsem našel hadovku, o níž jsem předpokládal, že je to smrž - tedy dobrá jarní houba, a přesvědčil jsem rodinu, aby ji udělala k jídlu. No protože je to smrž, tak musí smrdět. Smrděl hrozně.Třikrát jsme ho převařovali a nakonec jsme usoudili, že už tolik nesmrdí, rozkrájeli ho a udělali s vajíčkem. Protože jsem celou rodinu hecoval, byl jsem povinen pustit se do jídla jako první. Jenže se to nedalo, jak to smrdělo. Hadovka je jedlá, to je zajímavé, ale musí se umět upravit a nesmí být vylezlý třeň s páchnoucí hlavou. Dá se usmažit jako řízek. Nebo když se rozřízne, uvnitř jsou části, které jsou za syrova jedlé a dobré jako ředkvička.

Zmiňoval jste léčivé účinky hub. Jaké houby byste mohl doporučit?
Opeňka měnlivá třeba upravuje tlak. Nebo hlíva, to je všeobecně dobrá houba, která působí všemi směry – je antibakteriální, antivirová, takže je proti chřipce i angíně, podporuje imunitu a detoxikuje tělo. Velice dobrá je čirůvká májovka, která roste v květnu, červnu a má podobné vlastnosti jako čirůvka fialová. Proto říkám: sbírejte na jaře májovku, jezte a nasušte si ji, aby vydržela do podzimu a na podzim si nasušte a nasbírejte čirůvku fialovou. Budete pořád jíst houby a bude se vám snižovat hladina cukru v krvi. Některé houby, jako třeba outkovka pestrá, se dají žvýkat jako žvýkačka celý den až se klobouk rozmělní a člověk to polkne. Je úžasná, má antioxidační účinky, které podporují likvidaci volných radikálů, tedy brání vzniku nádorů. Dá se říct, že skoro každá houba má nějaké léčivé účinky. Ale v každém případě houby mají v sobě betaglukany. Dá se říci, že i pojídáním hub si upevňujeme naši imunitu.