Možná že namísto v dětské kolébce spal v závodnických sáňkách. Nebylo by to nic divného, patří do sáňkařské dynastie, ledové koryto sjížděli jeho děda i táta.

Ve čtvrtek odlétá Luboš Jíra na zimní olympiádu do kanadského Vancouveru, probojoval se tam jako jediný sportovec z Ústeckého kraje.

A co bylo úspěchem? Překonat výsledek Luboše Jíry staršího, který před dvaceti lety vyjel v Calgary třinácté místo. „Je jasné, že bych chtěl tátu překonat. Ale když zajedeme dvě vyrovnané jízdy, budu spokojen,“ říká devatenáctiletý student kadaňské střední školy.

Jeho otec a zároveň trenér reprezentace dodává, že by dobrým výsledkem bylo patnácté místo, samozřejmě, čím výš, tím lépe.

Jíra mladší se ledovým korytem nebude řítit sám, soutěží totiž v takzvaných „dvojkách“, kdy na sáňkách sedí dva borci. S Jírou pojede Matěj Kvíčala ze Smržovky, spolu už závodili v juniorské kategorii. Ani jeden z nich nejede jako „závaží“, sáňky řídí oba. Záleží tak hodně na tom, jak jsou sehraní.

Nejrychlejší dráha

Do Vancouveru se přes kvalifikaci probojovali hned první rok mezi dospělými. O tom, kdo se dostane na olympiádu, se rozhodovalo v prvních čtyřech závodech světového poháru. Mladíci uspěli a prosadili se do první dvacítky, která zaručovala postup. Naopak kvalifikace se nepovedla jejich starším kolegům, kterým o jediný bod účast v Kanadě utekla.

Ve Vancouveru, tedy přesněji ve městě Whistler tři hodiny od něho, čeká na jezdce superrychlá dráha. „Byli jsme tam na soustředění a je to fofr. Jezdíme i více než sto čtyřicet kilometrů v hodině,“ popisuje Jíra. Na jiných dráhách je rychlost i o třicet čtyřicet kilometrů nižší. Podle Jíry staršího se bude rozhodovat ve dvou obtížných zatáčkách, podobně jako tomu bylo na hrách v Turíně.

Oba mladí závodníci pojedou jenom závody dvojic. Dříve občas závodníci přesedlali a odjeli i soutěž jednotlivců, dnes jsou však disciplíny úzce specializované.

Ve dvě ráno

Palce budou fanoušci držet především u televize, dvojice Jíra – Kvíčala se dolů spustí 18. února po druhé hodině v noci českého času. Do Kanady je neprovází žádný fanklub, ale spoléhají na to, že ve Vancouveru je přijde podpořit několik Čechů, kteří dříve žili v Klášterci. Jíra má zajištěnou podporu i od svých spolužáků z kadaňské střední školy, kde studuje třetím rokem agropodnikání.

Do dějiště her odlétá společně s velkou částí české výpravy už tento čtvrtek, návrat plánuje kolem 20. února.

TRÉNUJEME NA BETONU

V Česku jsou jen dvě umělé dráhy, v Klášterci a ve Smržovce v Jizerských horách. Obě jsou z betonu, ta klášterecká se nepromění v ledovou ani v zimě. Sportovci v ní jezdí v „sáňkách“ na kolečkách. „Když spadnu, jsem komplet spálenej,“ popisuje Jíra.

Třeba v Německu či Rakousku mají uměle chlazené dráhy. Trénují tam i Češi, ale draze, jedna jízda stojí třeba 20 euro. Do závodů tak Češi jdou s hendikepem, nemají tolik naježděno na ledu jako jejich největší konkurenti ze západní Evropy.