Kostel a hřbitov

Kostel sv. Volfganga a hřbitovní zeď při pohledu od dnešní nové budovy soudu. Dříve bylo toto místo součástí Hřbitovního předměstí. I když výraz „součástí" není moc přesný, vždyť toto místo dalo předměstí jeho název! Právě tady se totiž rozkládal velký hřbitov.

Začalo se tu pohřbívat v druhé polovině 15. století, když už nestačilo místo v centru města. Stál tu dokonce hřbitovní kostel sv. Volfganga (na kresbě Jaroslava Pachnera vpravo). Hřbitovní předměstí (zahrnující i okolí dnešní Mostecké ulice) bylo z architektonického hlediska hodně zajímavé, ale o tom někdy jindy. Teď se budeme soustředit na zmíněné místo. Musíme ale poskočit o několik století dopředu. Ke hřbitovu toho totiž není příliš mnoho co napsat.

Dobytčí trh za soudem? Ne park!

A skok to bude veliký, až do druhé poloviny devatenáctého století. V roce 1859 byl totiž založen nový městský hřbitov na tehdejší cestě do Spořic a hřbitov v dnešní Puškinově ulici byl zrušen. Ne jen tak z rozmaru, o pár let později začala stavba dnešního soudu, která už od začátku sloužila spravedlnosti. Zároveň tu ale mělo sídlo okresní hejtmanství (později okresní úřad) a katastr. Dostavěna byla roku 1874.

Ale co s pozemky po hřbitově? Jak už mezititulek napovídá, návrhy byly různé. například rozdělit na stavební parcely nebo zřídit tady dobytčí trh. Ani jeden ale neprošel a tak se tehdejší zastupitelé usnesli, že tu bude vybudován druhý chomutovský park (v té době byl již založen hlavní městský park).

Pojmenován byl po Karlu Theodoru Körnerovi, což je jméno, které dnes málokomu z Chomutováků něco řekne. Ale nebyl to „leckdo", ve své době to byl německý hrdina. Zprvu spisovatel a básník (označovaný za „německého Máchu"), který hodně putoval po Krušných horách a také o nich psal. Zemřel na zranění, které utrpěl jako voják (do armády nastoupil dobrovolně) v boji proti Napoleonovým vojskům. Okamžitě po smrti se stal Körner symbolem hrdiny bojovníka za svobodu německého národa.

Mimochodem, když se tehdy dělaly parkové úpravy, minulost o sobě dala vědět a z hlíny se zpod lopat a krumpáčů vytahovaly lidské kosti…

Oživení pustiny

Jenže jako řada podobných míst či památek, za socialismu začal park pomalu pustnout. „Ještě v 60. a 70. letech, když jsem chodil do Libušiny na polikliniku, si pamatuji, že byly v parku záhony. V 80. letech už tam asi nebylo nic," vzpomíná chomutovský architekt a historik Jaroslav Pachner, z jehož knih a také jedinečných znalostí autor těchto článku hojně čerpá.

Důkazem pustnutí je i fotografie z knihy Proměny Chomutova v čase, která k tomuto místu není příliš lichotivá. Koukněte vpravo přes zarostlou loučku vede jen prošlapaná cestička, jinak je obrostlý neudržovaným křovím. To byl rok 1998.

Naštěstí je tento park důkazem, že ne všechno pustne nenávratně. Dnes (respektive od roku 2006) je tu park znovu. A hezký, se dvěma fontánami, upravenými cestami… Pomohly k tomu i peníze z Evropské unie.

Nově vysázené keře, stromy i květiny tvoří malou botanickou zahradu. Ta má návštěvníky seznámit s rostlinami typickými pro oblast Krušnohoří a s dalšími druhy.Ty představují i dvě informační tabule. Pravda, už poznamenané vandaly.

Autor těchto řádků mimo jiné zjistil, že tu roste další jinan dvoulaločný (ginkgo biloba), přestože byl přesvědčen, že jediný je v hlavním městském parku.

Víte, kdo to je?Malá hádanka: Víte, kdo to je?
Ještě jedna zajímavost se váže k dnešnímu parku. Skrytý skoro u budovy soudu stojí „památník" s poškozenou bustou jakéhosi muže. Na deskách není žádná informační tabulce, nic… Víte, kdo to je? Jeho jméno není neznámé, ale snadno k dohledání také není.
Pište na josef.dusek@denik.cz.

Použitá literatura: Chomutovská uličnice (J. Pachner, P. Rak).

otografie z roku 1998

  Fotografie z konce 90. let minulého století. Smutný pohled. Záhony jsou pryč, plocha pustne a zarůstá, vede přes ni jen lidmi vyšlapaná cestička. Výhled na kostel zakrývají stromy.

Současnost

Dnešní pohled. Park je upravený, jsou tu vysázené nové keře, stromy i květiny a stojí tu i dvě fontánky.