Pochodující děvčata v kozačkách, s lodičkou ve vlasech a hůlkou, která v jejich ručkách létá všemi směry. To si nejspíš představí každý, když se řekne mažoretka. V Jirkově tomu tak ale není, místní mažoretky skáčou salta, dělají přemety a vytáčejí jednu piruetu za druhou. V srpnu si za to vysloužily titul mistryň světa.

Rozalinky z jirkovské lidušky trénují v jen lehce pozměněné sestavě dvanáct let. „Na začátku jsme začínaly jako klasické mažoretky v kozačkách a hůlkou,“ vypráví trenérka Hana Šimková. Zdánlivě nepříjemná věc ale způsobila, že jirkovská skupina přesedlala na jiný druh mažoretkového sportu. „Ve škole mají nízké stropy a hůlky nešly vyhazovat vysoko, nedalo se trénovat,“ usmívá se Šimková. „Tak jsme se rozhodly vyměnit hůlky za pom pomy a tím se mění samozřejmě i pohyb,“ pokračuje trenérka.

Disciplínu, ve které kralují, je směsicí tanečního umění včetně baletu a moderní gymnastiky. „Lidem to může připomínat americké roztleskávačky,“ říká devatenáctiletá Aneta Nováková. „U nás je ale velmi důležitý i umělecký dojem, ladnost pohybu, technika nohou. Ale to neznamená, že neskáčeme salta nebo neděláme přemety,“ líčí mažoretka.

Poslední srpnový týden se Rozalinky zúčastnily mistrovství světa, které se konalo v Praze. Do boje šly jako mistryně republiky a v konkurenci tří tisíc mažoretek z dvou desítek zemí světa nenašly přemožitele.

Titul završil roky práce

Mistrovského titulu se přitom jirkovské mažoretky dočkaly po dlouhých letech. „Ušly jsme dlouhou cestu, která nebyla vždy úspěšná,“ přiznává trenérka. „My nejsme soukromý taneční klub, jsme omezeny penězi, prostory ve kterých trénujeme,“ ličí Jana Šimková. „Pro náš sport potřebujeme sál velký 12x12 metrů, což samozřejmě nejde všude. Zkrátka, vypiplaly jsme si úspěch na koleni,“ říká s neskrývanou hrdostí trenérka.

Zdroj: Youtube

Rozalinky s vystoupením Mission Impossible na Majorettes Chodov v dubnu 2017.  Zdroj: YouTube.com/DDMJizniMesto

Pro děvčata má ale vítězství trochu hořkou pachuť. Bylo možná poslední. „Čeká nás poslední sezona a pak už bude všechno jinak,“ říká zklamaně Nikola Virtová. „Odmaturujeme, půjdeme do Prahy do škol a na společné tréninky už nebude čas,“ dodává další mažoretka Tereza Velčovská. Do poslední sezony ale dají všechno. „Jinou než zlatou medaili nebereme,“ dodává Velčovská.

Není bez zajímavosti, že s mažoretkami se setkáváme stále méně. Dříve byly ozdobou každé pouti či městské slavnosti. Narazit na ně dnes je ale vzácnost. „Hodně to souvisí s dvěma věcmi – vojenstvím a dechovou hudbou,“ říká Hana Šimková. „Původní mažoretky byly vojačky, které vystupovaly na vojenských přehlídkách s marškapelami. Jak se zrušily posádky, zanikaly mažoretky. Už je dokonce nemají ani v Žatci,“ líčí Šimková. „No a tady na severu samozřejmě není nijak zvlášť oblíbená dechovka, takže oproti Moravě si tady kapely mažoretky nedrží,“ vysvětluje Šimková. „Není kde vystupovat a z mažoretek se stává ohrožený druh,“ uzavírá Hana Šimková.