Už 25. srpna se v Hudebním divadle Karlín v Praze utká s dalšími jedenácti finalistkami o korunku nejkrásnější ženy České a Slovenské republiky. „Mám hrozně ráda jídlo, ale od Vánoc jsem na sobě zapracovala, tak to teď musím vydržet. Vždyť už je to do finále jenom týden,“ říká s úsměvem Martina, která tři dny před finále oslaví své 23. narozeniny.

Kdo vás do miss přihlásil?

Přihlásila jsem se sama na popud mých blízkých. Sledovala jsem miss jako malá holka a tipovala si vítězku. O přihlášce jsem uvažovala už před dvěma roky, ale váha pro mě byla překážkou. Čas plynul a já se pořád nemohla rozhoupat. O loňských Vánocích jsem se konečně rozhodla, že do toho jdu také, zapracovala jsem na postavě a dostala se do finálové dvanáctky.

Co už jste v soutěži všechno absolvovala?

Začalo to prvním castingem, kdy porota v několika městech vybrala postupující dívky. Já byla na pražském castingu, kam se přihlásilo přes 90 holek. V celorepublikovém semifinále vybrali z 50 finálovou šestku, k té se přidalo dalších šest Slovenek a společně jsme odjely na soustředí na Krétu. Začalo první profesionální focení a rozhovory. Nečekala jsem, že nebudu mít ani minutu volného času za den, od rána do včera jsme neskutečně makaly a do toho všeho bylo strašné vedro. Jsem ale ráda, protože mi to přineslo spoustu nových zkušeností. Poté jsme se ukázaly také na festivalu v Karlových Varech, kde jsme předváděly večerní róby. Další soustředí proběhlo v Rajeckých Teplicích na Slovensku, zde jsme natáčely medailonky do televize.

A co finále 25. srpna, jak se připravujete?

Od 18. do 25. srpna máme poslední soustředění, které bude zahrnovat přípravu ve fitku, nácviky choreografie i kompletní generálku večera. Mám hrozně ráda jídlo, ale od Vánoc jsem na sobě zapracovala, tak to musím teď vydržet, vždyť už je to do finále jenom týden.

Součástí bude i tradiční promenáda v plavkách. Jste stydlivá?

Dřív jsem se styděla, i když jsem měla jít třeba jen na pláž. Od Vánoc jsem ale zhubla asi šest kilo a stud jsem pomalu odhodila. Když na mě na castingu koukala celá porota a všichni ostatní, jak procházím tam a zpátky, měla jsem trochu ostych, ale vzápětí to odpadlo. Všichni mě teď straší, že kamera přidává čtyři kila, tak jsem zvědavá, jak budu v televizi vypadat.

Kdo vám v Teplicích drží palce?

My jsme menší město, takže tam už to vědí všichni. Jsou mezi nimi tací, kteří mi drží palce, ale i takoví, kteří mi to nepřejí. Ale to už je život. Cítím, že když někam jdu, tak na mě lidé koukají. Mou největší podporou je můj přítel, který je rád, že jsem se do finále dostala. Stejně tak mí rodiče. Neumí sice moc vyjádřit emoce z mé účasti v soutěži, ale věřím, že to prožívají se mnou.

Nežárlí váš přítel na to, že se budete v plavkách ukazovat celému národu?

Nevadí mu to, jsme neustále v kontaktu a těšíme se na sebe. Je to všechno o důvěře. On není ten typ, který mají některé z jiných finalistek, tedy žárlivého a se zažitou představou, že misska musí mít vedle sebe nutně fotbalistu nebo hokejistu. Soutěž je fyzicky i psychicky velkou zátěží a kluci by měli být spíše oporou než svou polovičku takhle zbytečně stresovat a podezřívat.

Jak je to mezi vámi finalistkami s konkurencí?

Jsme holčičí kolektiv, to jsou vždycky problémy. Málokoho si pustím k tělu, ale musím říci, že jsme si sedly. Já nemám osobně problém s nikým. Logicky jsem se ze začátku nejblíž seznámila s holkou, která je stejně jako já z Teplic a také měří 180 centimetrů jako já. Jsme tedy nejvyšší. Teď už se bavíme všechny dohromady. Uvidíme před finále, jestli se vztahy trochu vyhrotí nebo ne. Celé dny trávíme spolu, takže nějaká ponorka se může objevit.

Co by pro vás v případě úspěchu bylo nejtěžší?

Vítězky odjíždějí na měsíc na Miss Universe a Miss Earth. To je hodně dlouhá doba, odloučení od nejbližších by pro mě bylo velmi těžké. Současně by to byla velká zkouška pro vztah.

Je ale dobré, že jsem trochu starší a není mi třeba 18 let. Přeci jen na světové soutěži je finalistkám klidně i 27 nebo 30 let. Mladá dívka nemusí mít tolik zkušeností a může tak pro ni být těžké ten tlak ustát. Současně bych chtěla zapracovat na své angličtině. I když se třeba neumístím, hodlám spolupracovat s modelingovými agenturami, už jsem několik nabídek dostala. A důležité je pro mě i dokončení studia na univerzitě.

Všechny finalistky se hodně prezentují na sociálních sítích, to je záměr?

Jde o nový koncept, který chce navázat na úspěch soutěže z dob pana Zapletala a paní Maláčové a význam titulu miss opět povznést. Sociální sítě jsou pro naši generaci nejlepším komunikačním prostředkem, lidé mohou vidět, jak se na soutěž připravujeme, co nás zajímá, mohou nám i napsat a dostat se díky našim fotografiím i do zákulisí. Není to tedy strojené, ale autentické.

Mnoho dívek se však setkává s tím, že je na internetu obtěžují třeba starší muži.

To je hlavně o lidech, jak se chtějí chovat. Můžou být někde schovaní za počítačem nebo telefonem a psát tyhle věci. S podobnou věcí už jsem se také setkala.

Psal vám někdo nějaké negativní komentáře?

Když nám bylo třináct, začal fenomén seznamek. Zakládaly jsme si první účty na těchto serverech a staří chlapi mi psali, abych jim poslala nějaké fotky, i teď mi občas píšou. Ale já jsem se tím nikdy nezabývala a nikdy jsem nikomu nic neposlala. Tehdy u nás na základce kolovaly nahé fotky jedné holčiny, řešila to policie, škola i sociálka. Mám 15letého bráchu a u něj vidím, jak jsou dnešní teenageři závislí na internetu a potřebují být neustále on-line. Když se podívám na jeho Instagram a vidím jeho kamarádky, jak se fotí a co tam píšou, divím se, že o ně nemají jejich rodiče strach. Je jim 15 a vypadají na 25. Doslova chtějí, aby jim kluci a chlapi psali a lajkovali jejich fotky. Přijde mi to až děsivé.