Mediální kolotoč roztočený do maximálních otáček, stálý psychický tlak, zvědavé pohledy všech, kdekoliv se objeví. To všechno musí snášet Petra Štinglová, manželka muže, obviněného ze znásilnění dětí (více ZDE). Zatím nese vše statečně, ale sama přiznává, že jí to bere neskutečné množství sil.

Poslední setkání před třemi týdny

„Je to hodně vysilující. Není minuty, abych na to nemyslela. A co je úplně nejhorší, hrozně moc se bojím o Viktora," svěřuje se se svými pocity Štinglová. Svého manžela viděla naposledy před třemi týdny. Od té doby skoro nic. Ani jediný telefonát, pouze trocha řádek v dopise.

„Bojím se, aby tomu tlaku nepodlehl. Bojím se, aby si nesáhl na život. Vím, že je psychicky hodně silný a hodně odolný, ale to co se nyní děje musí zlomit každého," vysvětluje své obavy manželka.

Aby to po chlapsku nezabalil

Odolnost, na kterou se u svého muže spoléhá, má podle ní zčásti vrozenou, velkou měrou ji ale získal při svých povoláních profesionálního vojáka a posléze ochranky. A i to je podle ní tak trochu kámen úrazu. „Právě proto, že je armádně vychovaný, že má svoji vojenskou a chlapskou čest, se bojím," naznačuje žena a rozčileně pokračuje, „samozřejmě ví, co se kolem jeho osoby rozpoutalo. Může si koupit noviny, má přístup k televizi. A právě média z něj během pouhých pěti dnů dokázala udělat největší zrůdu České republiky. Proto mám strach, že to neunese a zabalí to ´po chlapsku´."

Paní Štinglová nemá podle svých slov vůbec představu, v jakém rozpoložení se její manžel nachází. Neví, jestli je klidný, rozčilený, odevzdaný nebo rozhodnutý bojovat o své dobré jméno. „Je těžké odhadnout co cítí. Ale asi to nic hezkého nebude. Ono když vám dají média nálepku krutého pedofila…"

Jsem odhodlaná všechno utnout

Rozhodnutí jednat bylo dílem okamžiku. Nechce čekat se založenýma rukama a třeba si někdy vyčítat, že nic neudělala. „Chtěla bych mu zavolat. Chtěla bych mu říci, že se tady všichni držíme a že na něj moc myslíme. Chtěla bych ho podpořit a chtěla bych, aby věděl, že udělám všechno proto, abych celý tenhle cirkus zarazila," má slzy doslova na krajíčku manželka.

Telefon? Návštěva? Ne. Dopis? Ano

Její plán, jak podpořit svého muže začal ale získávat trhliny na samém začátku. „Snažila jsem si vyjednat s policií jeden jediný telefonát. Na návštěvu k němu nesmím, tak alespoň takhle. Myslíte, že jsem uspěla?" pokládá Štinglová skoro formální otázku.

Podle jejího tónu se odpověď nabízí sama. Neuspěla. Neuspěla ani s tím, že by policisté manželovi mohli vyřídit vzkaz. „Mají prý své předpisy. Já to plně chápu, ale už mi moc do hlavy nejde to, proč mu alespoň neřeknou, že se o něj bojím. Třeba aby mi mohl zavolat," kroutí manželka nad celou věcí nechápavě hlavou a ještě se smutně usměje, „poradili mi, že prý mu mám napsat dopis. A prý doporučený, to tam bude rychleji."

Doufám, že se mi brzy ozve

Ačkoliv původní myšlenka byla úplně jiná, svoji jedinou nabízenou možnost paní Štinglová využila. „Nakonec jsem byla nucena volit formu dopisu. Snažím se ho v něm alespoň trochu rozveselit, podpořit a dát mu jasně najevo, že za ním všichni stojíme. Aby věděl, že doma je všechno v pořádku, že nás tady má a že o nás nemusí mít strach. Chtěla bych mu vnést trochu světla do těchto černých dnů a alespoň mu, byť takhle na dálku, vyjádřit podporu nás všech. Teď budu jen čekat až se mi ozve a pevně doufám, že to bude co nejdříve."