O kousek dál se snaží jiná parta hasičů nadzvednout hydraulickým zvedákem ocelový plát, pod nímž má skřípnuté nohy další zraněný. „Vydrž, vydrž. Už to bude, pak tě sneseme dolů. Venku jsou doktoři,“ uklidňuje sténajícího muže jeden z hasičů, zatímco jeho kolegové podsouvají pod nosník nafukovací vaky.

Obě party pak čeká to možná nejtěžší - snést zraněné na nosítkách po úzkém kovovém schodišti, které se navíc v každém mezipatře ostře láme o 180 stupňů. Přestože se pravidelně střídají, pot z nich jen lije. A zranění při každé nárazu nosítek do zábradlí sténají.

Ještě dvě patra a rychle ven na travnatý plac před budovou, kde má svou provizorní základnu lékařský tým…

Akční cvičení

To jsou jen dvě krátké epizody z velkého cvičení, které v pondělí proběhlo v areálu Dolů Nástup Tušimice. Kdyby člověk nevěděl, že tihle muži a ženy zachraňují lidské životy a tady se poctivě připravují, mohl by to brát jako velkou bojovou hru.

V úpravně a drtírně uhlí byl nahlášen výbuch uhelného prachu. Několik pracovníků uvnitř exploze zranila, některé dokonce zavalila. Je jich jedenáct, ale to hasiči dopředu nevědí. To je totiž jejich první úkol - rozlehlou a několikapatrovou budovu plnou pásových dopravníků a různých schodišť prohledat a všechny zraněné najít.

První jsou na místě samozřejmě místní hasiči z DNT, postupně se ale sjíždějí i jednotky z Chomutova, Kadaně, Žatce, Klášterce či Mostu. Stejně tak zdravotnické týmy jsou z několika měst.

Zachraňuje se i hlavou

Myslet se musí na všechno. Třeba jednotka, která lanovým systémem dostává ze šachty muže s amputovanou rukou, si vede perfektně. Ale rozhodčí nekoukají jen na to. „Změřil někdo, jestli dole něco neuniká?“ poznamená jeden z nich. „Protože jestli ne, nemáme tam jednoho, ale hned devět lidí v bezvědomí.“

Další skupina zase objeví člověka zavaleného za hromadou uhlí. Je při vědomí, ale nemůže se hnout. Jak se k němu prohrabat a nezranit ho? A dá se použít dřevěná deska, na které leží, jako nosítka?

Cvičení trvá několik hodin. Posledního, jedenáctého pracovníka, najdou až kynologové se svými psy. Ležel zavalený sutí pod pásovým dopravníkem v úplně nejvyšším patře. Byl mrtvý.

Lékaři: Plné ruce práce

Venku mají svou „bojovku“ lékařské týmy. Zraněné, které jim hasiči přivádějí nebo přinášejí na nosítkách musí správně ošetřit případně převést do příslušné nemocnice. Tedy jen jako, místo dispečinku se obracejí na rozhodčího lékaře. Ani lékaři nevědí, co kterému muži je. Ti mají své instrukce - zda jsou při vědomí či nikoli, jaké zranění mají a podle toho jestli a kde je bolí… Podle toho musí zdravotníci reagovat.

A také oni musí řešit nepředvídatelné situace. Třeba když jim jeden z ošetřených pracovníků, kterému zpočátku nic nebylo, najednou za zády omdlel.

Jedinečný test

Cvičení, které pořádně prověřilo nejen jednotlivé týmy, ale hlavně jejich spolupráci, zorganizoval pro všechny jednotky Záchranný sbor Dolů Nástup Tušimice. Ve skutečnosti by se prý podobná situace odehrát nemohla, protože úpravna uhlí má automatický bezpečnostní systém. Pro hasiče je to ale perfektní test. Připravenosti, reakcí, schopnosti se domluvit, orientovat i zvládnout fyzicky náročné úkoly.

Cvičení aneb Jako doopravdy…
Kdo by si pod pojmem cvičení představoval dopředu domluvené divadýlko, mýlil by se. Stačí pár poznámek k tomu, jak reálné cvičení bylo:
√  Hasiči dopředu nevěděli, kolik zraněných je a kde se nacházejí.
√  Většina z nich objekt vůbec neznala. Suterén byl v úplné tmě.
√  Figuranti byli perfektně nalíčení a měli instrukce od zdravotnice, aby mohli věrně simulovat své zranění.
√  Bylo připraveno i několik „chytáků“. Třeba zdravotníkům za zády „omdlel“ jeden z těch, které již ošetřili.
√  Na několika místech doutnaly dýmovnice, dýchací masky byly nutné.
√  Rozhodčí sledovali i to, zda hasiči nepomíjejí různá měření, průzkumy, kontrolu „žhavých“ míst přístroji a podobně.