„Jsou nádherní, dokonale anatomicky zpracovaní,“ obdivuje ocelolitinová zvířata na zahradě vily Vít Nohýnek. Jako umělecký kovář pracoval poslední týdny právě na jejich opravě. „Samec na tom byl hůř, protože stál na návětrné straně. Z jedné strany měl v trupu díru,“ popisuje kovář stav soch před opravou. Včera už je natíral grafitovou kovářskou barvou, zbývá je jen definitivně nastříkat poslední vrstvou. Budou zase černí, jako původně.

Přestože se kdysi tradovalo, že lvi jsou kamenní, jsou z kovu. A dutí. Byli vyliti z formy, ale kdo vytvořil předlohu, to se neví. „Hledal jsem nějakou značku, podpis, ale nikde nic…,“ krčí rameny Nohýnek.

O minulosti soch se toho mnoho neví. „Mám fotky vily z roku 1920 a tam jsou ještě na sloupech lampy. Určitě je pořídil Karel Kludský starší – ale kdy přesně, to se neví,“ říká Michal Bečvář, který se dlouhá léta věnuje historii Jirkova.

Byli předlohou lvi přímo z Kludského zvěřince? Kdo je stvořil, kdy, kolik tehdy stálo jejich pořízení? A proč se je Karel Kludský rozhodl na bránu umístit? O tom kroniky mlčí. Symbolem tehdejšího cirkusu Kludský byli spíš koně a sloni. Přesto v historii rodiny lvi sehráli podstatnou, byť tragickou roli (viz infobox Lvi ho roztrhali).

Město nechalo lvy opravit v rámci přestavby celé vily. Chce ji slavnostně otevřít v květnu. To už budou lev a lvice zase hlídat nad branou.

Lvi ho roztrhali

Nejstarší syn Antonína Kludského, který měl cirkus převzít po svém otci, chtěl v den své svatby předvést, jaké kousky se lvy umí. Jenže směsice ruchu, spousty lidí a také nezvykle vonící pán a v podivném obleku zřejmě lvy rozdráždily a ti na něj zaútočilii. Před zraky jeho nevěsty a rodiny ho roztrhal lev Melenik. Otec a zakladatel cirkusu Antonín Kludský z toho onemocněl a za čas zemřel. Cirkus se nikomu nechtěl převzít, až byl „povolán“ druhorozený Karel Kludský, který tou dobou studoval na kněze. To on koupil vilu v Jirkově. Byl to otec Karla Kludského mladšího, který je dodnes spojován s Jirkovem i nejslavnějším obdobím cirkusu.

Minirozhovor s kovářem Vítem Nohýnkem

Jsem hrozně rád, že jsem si na ně mohl sáhnout

Znal jste sochy před tím, než jste dostal zakázku?
Jistě, jezdili jsme se na ně dívat, protože jsou nádherní. Vůbec bych nečekal, že budu mít někdy možnost se k nim dostat takhle blízko. A stalo se.

Takže je to trochu srdeční záležitost?
To rozhodně.

Pracujete přímo na zahradě, pod plachtou. Okukují sochy lidé?
Překvapilo by vás, jak hodně. Většinou ti starší, ale vážně tu často zastaví, i když třeba jedou kolem autem a jdou se podívat nebo zeptat. Zajímají se.

Sochy jsou duté, mohou něco ukrývat?
Taky mě napadlo, jestli uvnitř není nějaká schránka a zkoušel jsem to zjistit. Ale vypadá to, že ne. (jd)