Napadlo vás někdy si vyzkoušet, jak se žije na hradu?

Není to vůbec obtížné. Hrad si nemusíte rovnou kupovat, stačí, když na něm pracujete, nejlépe zadarmo.

Takto již několik let žije Tomáš Knobloch z Chomutova. Víkendy, svátky či dovolenou tráví prací na Horním hradu, který leží kousek od Stráže nad Ohří. K dobrovolnické práci na zřícenině se dostal víceméně náhodou. „Před čtyřmi lety jsem sem přijel na festival Folková Ohře. Nějak se mi tu zalíbilo, několikrát jsem přijel pracovat a bylo to,“ popisuje své seznámení s hradem.

Knobloch pracuje jako průvodce nebo na pokladně, jiným činnostem se ale nevýhýbá. „Když je potřeba dělat rukama, tak samozřejmě dělám,“ říká s úsměvem. Návštěvníky ale neprovádí příliš často. „Ruch tady není tak velký, abychom dělali pravidelné prohlídky. Provázím v době konání nějakých akcí, kdy je tu lidí více,“ popisuje.

Může se zdát, že se jedenadvacetiletý student minul se svým studijním oborem. Na Univerzitě Karlově je totiž posluchačem biologie, což s historií nebo starými hrady nemá mnoho společného. Podle něho ale se dá i tam najít něco z jeho studií. „Máme tu arboretum, vzácné stromy tu rostou na několika hektarech,“ říká.

Pracují i další dobrovolníci

Svoji práci pro hrad dělá Knobloch bezplatně, podobně jako on na místě pracují i další dobrovolníci. „Neřeknu vám, kolik se jich vystřídalo, ale je to poměrně dost. Někdo jezdí pravidelně, někdo přijede jednou a potom už ne, je to různé,“ uvádí.

Na Hauenštejně je práce pořád dost, hrad byl ve velmi špatném stavu. Dnes, i právě díky dobrovolné práci nadšenců, se dělá na jeho obnově. Hrad ze třináctého století, který se vypíná na sklanatém ostrohu nad dvěma potoky, získal novou vstupní bránu, byly obnoveny i některé místnosti. Na Hauenštejně se pořádají různé kulturní akce, tou poslední byla o tomto víkednu již zmiňovaná Folková Ohře.

Knobloch na hradě i několikrát přespával úplně sám, což může být pro někoho známkou odvahy. Podle jeho názoru ale na hradě nestraší. „Některé legendy se k hradu vážou, máme tu hradního dobrého ducha, Švéda, který zde má i dřevěnou sochu,“ říká. Během nocí strávených na hradě ho však žádná nadpřirozená bytost neprobudila. „Vylekal jsem jen jednou, když jsem asi ve dvě hodiny v noci slyšel hlasy před bránou. Byly to nějací lidé, ale mluvili rusky, takže jsem jim nerozuměl,“ popisuje historku s tím, že bránu nočním návštěvníkům neotevřel.