Závod v neckách mezi fotbalovými brankami? Mnozí si poklepou na čelo, v Libědicích ale vědí, že to jde. Dokázali to právě uplynulou sobotu na místním hřišti uspořádáním 21. ročníku legendární Neckyády aneb Her bez hranic.

Jak samotný dovětek v názvu akce napovídá, libědické soutěžní disciplíny mezi olympijskými sporty pravděpodobně nenajdete. Mimo běžeckého závodu s neckami a trosečníkem se zápolilo například v hodu kládou (děti a ženy házely holinkou), kutálení balíku slámy na čas, sprintu přes nafukovací bazénky nebo kolečkovém slalomu. Zlatým hřebem celého soutěžního dne byla pivní štafeta Libědický korbel. Jak se posléze ukázalo, byla to disciplína nejen chutná, ale také důležitá.

Šest malých piv do sebe v bezkonkurenčně nejlepším čase dokázal nalít domácí tým. Rychlost, jakou to zvládl ohromila mnohé kolemstojící pivařské fajnšmekry. O osudu hlavní ceny, stolitrovém soudku zlatavého moku, tak bylo rozhodnuto. „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti," směje se kapitán libědického družstva Martin Šulc.

Poražení ale rozhodně smutnit nemuseli. O rekordy totiž v Libědicích šlo až v poslední řadě. „Dnešní den se vážně vyvedl. Vyšlo nám počasí, je tady skvělá nálada, dobré jídlo a pití," pochvaluje si atmosféru starosta Pavel Kozlík a vzápětí dodává, „když to bude stejné i příští rok, zlobit se určitě nebudu."

„Neckyádu na vodě dokáže udělat kdekdo"

Libědická neckyáda aneb Hry bez hranic 2013.Uspořádat neckyádu na jedničku není úkol jednoduchý, zvláště pak když jde o akci v Libědicích historicky tradiční. Jedním z organizátorů je již šestým rokem také Jiří Tomeš.

Šest let je poměrně dlouhá doba a jistě nechcete mít každý rok to stejné. Je stále co vymýšlet?
Lehké to není, ale snažíme se. Některé soutěže, samozřejmě ty nejúspěšnější, skutečně opakujeme. Pak ale musíme přinášet i nové.

Kam chodíte pro nápady?
Jsou to přece „Hry bez hranic" a tady je možné opravdu všechno. Takže co nás napadne a má to alespoň trochu hlavu a patu, bereme.

Neckyáda bez vody… Není to divné?
(smích) Na rybníku ji dokáže udělat každý blbec. Ale vážně, samozřejmě bychom také rádi na vodu, jen nemáme podmínky. Dříve jsme ji měli na odsud nedalekém rybníku, tam to nyní nejde. Stal se z něj chovný. A přeci to kvůli tomu zcela nezatratíme. Hřiště má ale i své výhody. Je tu dobré zázemí. Voda, elektrika, toalety a tak. A třeba se jednou na ten rybník vrátíme.


„Kdysi to tady bylo jako v Římě. Hry trvaly čtyři dny a noci"

Libědická neckyáda aneb Hry bez hranic 2013.První ročník Libědické neckyády proběhl před dlouhými dvaačtyřiceti lety, v roce 1971. U jeho zrodu tenkrát stál také Václav Nedvěd a jak sám říká, se svými kamarády jsou „vynálezci" neckyád u nás.

Vážně se považujete za zakladatele obdobných akcí?
Jistě. Nic takového u nás do té doby nikdy nebylo. To teprve až časem začala ostatní města dělat něco podobného. Po našem vzoru.

Tak to je věc. Jak jste na ten nápad přišli?
Jak jinak, než v hospodě. S klukama jsme seděli a dumali nad tím, že by to chtělo nějakou srandu. Pro nás, pro lidi, prostě zábavu pro všechny.

Jaké byly tehdejší neckyády?
Dnešní mládež by řekla „hustý". Bylo to skoro jako hry ve starém Římě. Neckyáda trvala čtyři dny. Od čtvrtka až do neděle.

To muselo být veliké…
To ano. První den se všichni sjeli, postavilo se stanové městečko, uvítací táborák a „rokovalo" se až do rána. Další dny to bylo velmi podobné. Hrávaly tady slavné kapely, zpívali legendární zpěváci. Byla to senzace.

Letošní ročník je v pořadí jednadvacátý. Na který vzpomínáte nejvíce a nejraději?
Určitě na ten v pětasedmdesátém. Ten trumfnul všechny.

A co nyní? Líbí se vám současná podoba neckyády?
Líbí. Je to jiné, ale je to pěkné. Hlavní účel to přece plní. Lidé se sejdou, užijí si zábavy, je jim dobře.