Anna Avakjanová právě prochází pilotním výcvikem, kde se seznamuje s teorií létání, navigací, radiokomunikací, meteorologií, plánováním letu i předletovou kontrolou a směle uvažuje o dráze profesionální pilotky.

Procházíte profesionálním pilotním výcvikem, jaký typ letadel budete smět řídit?
Vyžívám se v létání v malých letadlech, konkrétně si dělám licenci soukromého pilota PPL, se kterou budu moct řídit jednomotorová pístová letadla. Chtěla bych se ale posunout ještě trochu dál, a to směrem k letání byznys jety.

Zdroj: DeníkDopravní letadla vás nelákají?
To nikdy nebyl můj sen. Chtěla bych létat primárně soukromě či pro vlastní potřeby.

Jak dlouho trvá výcvik, kterým procházíte?
Je to individuální, průměrná doba je tři až šest měsíců, když člověk létá intenzivně. Já jsem výcvik ještě nedokončila. Začala jsem v květnu minulého roku a mám tak dva měsíce do finále. Věnuji dost času přípravě. Teoretickou část výuky beru vážně a zodpovědně, protože chci být dobře připravená. Přece jen pokaždé, když sedám do letadla, je to risk. Riskujeme svůj život. A já nechci ohrožovat sebe ani instruktora, zbytečně pálit naftu nebo prosedět v letounu cenný čas zbytečně. Kromě toho jsem se vedle výcviku věnovala ještě studiu psychologie a anglického jazyka a do toho mi vstoupila dlouhodobá nemoc. Nelétala jsem kvůli tomu čtyři až pět měsíců. Teď jsem ale konečně ve finále, kdy létám navigační lety. Za sebou už mám takzvaná sóla, kdy jsem létala v letadle sama, můj instruktor byl na zemi s vysílačkou a kontroloval mě.

Maňásci ve formě fantasy zvířat, které v Nové Vsi tvoří výtvarnice Pavlína Chládková.
Obra jsem šila ručně. Nejraději mám draky, říká výtvarnice z Krušných hor

Jaké to bylo, když jste vzlétla sama a věděla, že nikdo nezasáhne. Je to jen na vás?Zpočátku to bylo úplně neuvěřitelné. Nedovedla jsem si představit, že mi nikdo nezaručí úspěšné přistání, protože to bude jen na mně. Paradoxně mě to dovedlo k ještě lepším výsledkům. Můj první sólo let byl prakticky bezchybný až na jeden go around, kdy jsem si nebyla jistá přiblížením. Vyhodnotila jsem to jako nestabilizované přiblížení. Bohužel někteří piloti dávají do létání ego a proto se s go aroundem po výcviku u nich moc nesetkáme protože i přes nestabilizovaný let si řeknou, že to dají. Já jsem v tom zdrženlivější, udělala jsem další kolo, které mě oddálilo od letiště a pak se přibližovala aniž bych cokoli riskovala.

Co jste cítila, když jste sama byla nahoře? Euforii? Napětí?
Měla strašný strach samozřejmě. Když jsem vzlétla, jelikož měl letoun najednou o zhruba 80 kilogramů váhy méně, šel hezky nahoru. To bylo super. Také mi přišlo vhod, že mi do řízení nikdo nemluvil a nikdo mi nestínil, když jsem se dívala kolem sebe. Vyhodnotila jsem si pak pro sebe, že je lepší, když vedle mě nikdo nesedí a létám sama, pokud tedy není počasí nijak extrémní.

Vypadá to, že jste covidové období výborně využila pro osobní růst…
Přesně tak. Navíc jsem u společnosti, u které jsem začala s pilotním výcvikem, později nastoupila také jako marketingový manažer, takže se to všechno pěkně skloubilo. Je mi to ku prospěchu, protože si mohu lety organizovat lépe. Mám práci a zároveň se ve stejném místě mohu věnovat svému koníčku.

Anna AvakjanováAnna AvakjanováZdroj: archiv Anny Avakjanové

Plníte si tímto dětský sen, nebo jste přišla na to, že byste ráda pilotovala, až v dospělosti?
Určitě je to můj dětský sen, k létání jsem měla vztah od malička. Poprvé jsem k němu přičichla na leteckém dni v Pesvicích, kam mě vzala maminka. Hned jsem věděla, jakým směrem se bude moje cesta ubírat. Překážku jsem ale zaznamenala dost brzy a tím je finanční stránka samotných výcviků. Šla jsem nakonec na Vysokou školu obchodní v Praze, obor letecká doprava, kde jsem byla letectví alespoň trochu nablízku.

Zajímavé je, že nejčastěji se děvčátka vidí v letuškách, vás to ale lákalo rovnou za knipl…
Přesně tak. Prošla jsem všemožnými hostess a cateringovými pracemi a došla jsem k tomu, že se od práce letušky příliš neliší. Prakticky děláte to samé, jen v oblacích, což mě nijak nelákalo. Možná bych o tom uvažovala, kdybych si tyto práce nezkusila.

Jaromír Jágr v Chomutově. Ilustrační foto.
Jágr krouží kolem Chomutova. Chce arénu pro Rytíře Kladno

Dříve jste se účastnila soutěží krásy, které to byly a čím vás vybavily do života?První soutěž byla Miss sever, kam se mohly přihlásit slečny z Ústeckého kraje. Tam jsem se umístila na třetím místě. Potom jsem byla finalistkou na Miss Praha a završila jsem to Českou Miss, kam mě přihlásila kamarádka, která ve mně hrozně věřila, za což jsem jí teď hrozně vděčná. Sama bych se nepřihlásila. Zažila jsem tam spoustu srandy, zážitků a mnoho mě to naučilo. Využívám těchto zkušeností i v profesním životě. Dává mi to větší svobodu v konverzaci, a abych se nebála výzev. Jít do soutěže, kdy se na vás v přímém přenosu dívají lidé z celé České republiky, bylo přece jen docela psychicky náročné.

Zmínila jste studium oboru letecké dopravy, také ale studujete psychologii. Můžete přiblížit, oč se jedná?
Jsem v přípravném kurzu na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Je to víkendové studium v rámci celoživotního vzdělávání. Dále jsem úspěšně absolvovala roční kurz v rámci Školy Psychologie. Pokud jde o cizí jazyk, chtěla bych svou znalost angličtiny dovršit nejvyšším certifikátem a oprášit ruský a španělský jazyk. Práce v zahraničí mi v jazycích byla přínosem.

Budete privátní pilotkou s výbornou znalostí anglického jazyka a znalostí psychologie. Chystáte se tyto schopnosti skloubit při nějakém konkrétním povolání nebo činnosti?
Pokud jde o psychologii, chtěla bych studium zaměřit na lidský faktor v letectví. Mnoho lidí to neví, ale pokud více sledují letový provoz, zřejmě vědí, že za osmdesáti procenty nehod v letectví stojí právě lidský faktor. Obvykle jsou to důvody jako stres, únava a bohužel kvůli coronavirové pandemii také nestálá frekvence létání, díky které piloti byli plní obav o svou kariéru a vůbec jejich budoucnosti v leteckých společnostech.

Takto může v budoucnu vypadat území dnešního lomu ČSA.
Jezero mezi Jirkovem a Mostem a vize za miliardy. Plánují přeměnu lomu ČSA

Znamená to, že byste v tomto směru byla průkopnicí?Nevím, zda zrovna průkopnicí, ale jedno vím zcela jistě a to fakt, že v zahraničí jsou vyloženě specialisti pro oblast lidkého faktoru v letectví.

Podle všeho to vypadá, že žijete svůj sen, protože dokážete jít za svými ambicemi. Vnímáte to tak?
Jsou místa, kdy o sobě samozřejmě začnu pochybovat. Nevím, zda je tato cesta ta moje životní, ale když pochybuji hodně, ukáže se v mém životě někdo nebo něco a dá mi znamení, že je dobré v tom pokračovat. Chtěla bych v životě hlavně pomáhat druhým a dělat to, co mě naplňuje a z čeho mám radost. Člověk, který je šťastný a spokojený v tom, co dělá a obecně srovnaný sám se sebou, je podle mě jediný člověk, který opravdu může kvalitně a účelně pomáhat druhým. Mám to jako jeden ze svých hlavních úkolů tohoto docílit, i když vím, že cesta bude ještě dlouhá a trnitá.

Anna Avakjanová
31 let
Od dětství žila v Jirkově, i když má její otec kořeny v zakavkazské Arménii a její matka na Slovensku.
Velkým koníčkem je pro ni hudba, konkrétně zpěv a hra na klavír, vrací se i ke kytaře.
Dalšími zájmy jsou cestování, poznávání nových kultur, celoživotní vzdělávání, zdravá výživa, běh a cyklistika, interierový design, četba, alternativní medicína.