Dnes se slaví Den vítězství. Pokládají se věnce k hrobům neznámých vojínů, slaví se konec nejkrvavějšího konfliktu ve světových dějinách.
Jak vypadal příjezd osvoboditelů na Chomutovsko? Jak v našem regionu probíhalo osvobození, dá–li se tak nazvat příjezd vojsk do ryze německého pohraničí?

Okamžiky posledních dnů války přibližuje historik Jiří Šlajsna z chomutovského oblastního muzea. Rudá armáda přišla směrem od Berlína a směřovala na Prahu. „Chomutov byl osvobozen v noci ze 7. na 8. května, prakticky tu nebyl žádný ozbrojený odpor. Město se vzdalo,“ líčí historik.

„Armáda městem jen projela, Němci utíkali pryč. Snad něco málo se stalo u Kadaně, kde se objevil nějaký „hrdina“,“ říká Jaroslav Říha z chomutovského Klubu vojenské historie.

Město bylo v té době v rukou původních německých antifašistů, kteří se rekrutovali především z řad sociálně demokratické strany. Německý Komotau tak padl bez boje. „K bojům docházelo na horách, při překračování Krušných hor. V samotném městě se nic nedělo,“ popisuhe Šlajsna.

Předání moci proběhlo v klidu, nedocházelo k žádným excesům. Tzv. chomutovské masakry jsou spojeny až s pozdější dobou, tedy nejsou spojeny přímo s prvními květnovými dny osvobození.

S koncem války na Chomutovsku jsou také spojeny transporty smrti. „Došlo k rabování obchodů, byli nějací mrtví, ale to spíše v důsledku náletů,“ dodává Šlajsna k bezprostřednímu konci války.

O žádných oslavách osvoboditelů či špalírech rozradostněných obyvatel nemohla být řeč. Chomutov a jeho okolí byl téměř výhradně německé. Stafáž nedělaly osvoboditelům ani Revoluční gardy. „Ty se formovaly ve vnitrozemí, přijížděly až během druhé poloviny května,“ upřesňuje Šlajsna.
Konec války a vítězství spojenců znamenal konec německého Chomutovska. Během pár let byl dokončen odsun německých obyvatel z pohraničí a v opouštěných domech se začali usazovat přistěhovalci ze všech koutů Československa. Z původních německých obyvatel jich na Chomutovsku zbyla hrstka.