Kouření ve vnitřních prostorech zakazuje zákon. Zaměstnavatel ale může vyhradit místa pro kuřárnu, stavebně oddělenou od ostatních pracovišť nebo mimo budovy. Budějovický Bosch však svým lidem neumožní kouřit ve svém areálu vůbec. Touto cestou nechtějí jít například v Krajské zdravotní, která má ve všech svých nemocnicích vyhrazená místa pro kouření vybavená nehořlavými koši. „Důvodem je fakt, že kouření mimo vyhrazená a tím pádem vhodně vybavená kuřácká místa může být ohniskem požáru. Vyžadování absolutního zákazu by mohlo vést k rizikovému chování, kouření na nevhodných místech,“ řekla mluvčí KZ Jana Mrákotová.

Také podniky kouření na pracovišti neumožňují, pouze na místech k tomu vyhrazených, a i ta bývají většinou mimo budovu. V některých podnicích protikuřácké tažení spojili i s bojem proti alkoholismu a instalovali stojanové testery. 

Podobně mluvil i mluvčí ústecké Spolchemie Jan Charvát. „Ve Spolchemii máme pro kuřáky tradičně vyhrazená místa. Vzhledem k povaze naší výroby o plošném zákazu kouření neuvažujeme, protože by to mohlo paradoxně znamenat zvýšená bezpečnostní rizika,“ uvedl a měl tím na mysli, že by zaměstnanci mohli někde kouřit potají a způsobit odhozeným nedopalkem požár.

Absolutní zákaz kouření podle mluvčího Pavla Kajdla neplatí ani v litvínovských petrochemických závodech Unipetrol. „Ve všech výrobních areálech naší skupiny samozřejmě platí už několik let přísný zákaz kouření, pití alkoholu a užívání ostatních návykových látek. Pod jejich vlivem je také zakázáno do areálů vstupovat. Kouření je povoleno jen na k tomu vyhrazených místech a při vstupech do areálu jsou instalovány alkohol testery, kde se mohou zaměstnanci sami otestovat,“ vysvětlil.

Jak zmínila univerzitní kancléřka Jana Kasaničová, podobně platí zákaz kouření ve všech budovách ústecké univerzity. „Stavebně oddělený vnitřní prostor vyhrazený pro kouření není možný. Zákaz kouření bez výjimky v současnosti platí pro všechny typy škol, včetně vysokých,“ poznamenala s tím, že odbory na univerzitě nevznesly proti zákazu žádné námitky.

Připomínky naopak mají odbory nemocniční a zákaz kouření tu projednávají se zástupci všech odborových organizací v souladu s kolektivní smlouvou. „Je to otrava. Když si chci zakouřit, připadám si jako štvanec a musím nedůstojně na mráz, to by odbory měly řešit,“ postěžovala si jedna z nemocničních pracovnic. Jméno si ale nechala pro sebe, aby prý neměla zbytečné problémy.

Najdou se i kuřáci, kterým zákaz nevadí. „Já na svou dýmku chci mít klid a čas. Dýmkový tabák voní, cigaretový je oproti tomu plný chemie a strašně smrdí. Ty by klidně zakázat mohli,“ dodal Miroslav z Teplic pracující u bezpečnostní agentury. Ani ta na pracovišti kouření neumožňuje. Kuřárny její pracovníci využívají podle podniku, který zrovna střeží a jehož vnitřní předpis v tomto směru přejímají.