„Každé dopoledne k nám chodí školní třídy na besedy, takové knihovnické lekce, na kterých pracujeme s literaturou. Vždy jsou mezi nimi i ukrajinské děti, dosud ale nebylo, co bychom jim nabídli. Neměli jsme ani jednu ukrajinskou knížku,“ přiblížila pracovnice Chomutovské knihovny Věra Pokorná. Do knihovny také docházejí Ukrajinky s dětmi a příběhy psané v rodném jazyce by je potěšily.

Knihovna proto oslovila spisovatele a překladatele z Užhorodu, který vypracoval seznam literatury pro předškoláky, mladší žáky i teenagery. Díla objednala u jednoho z tamních vydavatelství, problém ale bylo, jak je dostat z území se zničenou infrastrukturou na českou půdu.

close Zásilkou ukrajinských knih pro děti se v Chomutovské knihovně probírá Věra Pokorná. info Zdroj: Deník/Miroslava Šebestová zoom_in Zásilkou ukrajinských knih pro děti se v Chomutovské knihovně probírá Věra Pokorná. „Dopravit knihy k nám by bylo strašně drahé, vyřešili jsme to tedy jinak,“ poznamenal ředitel Chomutovské knihovny Bedřich Fryč. Od začátku války pomáhal s organizací potravinové a materiální pomoci na Ukrajinu. Také v tomto týdnu tam s partnery vezl jídlo z regionální potravinové banky Džbánsko a potřeby od dalších dárců. Náklad vyložili v téměř tisíc kilometrů vzdáleném Lvově a na cestu zpět dodávku naložili svazky.

Navzdory válečnému stavu cesta probíhala hladce. Menší zádrhel nastal až na hranici. „Polští celníci nám krabice úplně rozebrali, protože nevěřili, že převážíme pouze dětské knížky,“ uvedl se smíchem Fryč. „Na hranicích jsou strašné fronty, lidé v nich stojí až patnáct hodin. I v humanitárním koridoru, kam jsme se zařadili my, se čekalo čtyři hodiny. Poláci si tedy mysleli, že to z naší strany musí být podvod,“ doplnil. Následovala proto důkladná prověrka každé z knih a také celého auta.

Cesta skončila v noci na čtvrtek 28. dubna, kdy posádka s ředitelem dorazila do Chomutova. Ten následně rozvezl pocuchané krabice s leporely, pohádkami a beletrií také do knihovny v Litvínově a Lounech, kde už na ně čekali. „Chodí k nám školní kolektivy, české učitelky a rodiče s dětmi, kteří by ocenili ukrajinskou literaturu. Všichni ji chtějí,“ potvrdila ředitelka lounské knihovny Dagmar Kučerová. „Proto jsme v první fázi požádali místní Ukrajince, kteří tu žijí už léta, zda by nám věnovali své knihy a my měli co půjčovat,“ nastínila.

Knihovna je v úzkém každodenním kontaktu s uprchlíky, protože před dvěma měsíci otevřela dětskou adaptační skupinu pro ukrajinské děti od tří do šesti let. Dvakrát do týdne také nabízí lekce českého jazyka pro dospělé. Dochází na ně zhruba devadesát Ukrajinců.

O využití nemá strach ani ředitelka litvínovské knihovny Marcela Güttnerová. „Ve spolupráci s odborem sociálních věcí organizujeme dvakrát v týdnu kurzy českého jazyka pro Ukrajince. Chodí sem hlavně ženy v doprovodu dětí, proto jsme vytiskli různá pexesa a materiály, co jsme kde posbírali, aby měly zábavu a poučení,“ doplnila. Knihy budou lepším pomocníkem.

Knihovny ze severu pojaly nákup knih na Ukrajině také jako další formu pomoci. Tamní vydavatelství mají sice plné sklady svazků, distribuční síť se ale rozpadla a knihy nemá kdo odebírat.