Pětatřicetiletá Lucie Třešňáková do porcelánky nastoupila už ve svých 16 letech. „Dělala tady celá moje rodina, takže porcelánku máme jako rodinný podnik. Táta s mámou se tady dokonce dali dohromady," prozradila reportérce Chomutovského deníku mladá žena.

Začínala oprašováním nádobí, pak přešla na glazování, mazání nádob na polévku a nakládání „ostrých" - to znamená glazovaných kusů do pece na výpal. Dostala se i k další práci.

Zprávu, že musí odejít, přijala těžce, i když známky toho, že se bude propouštět, zaznamenala spolu s kolegy o něco dříve. „Nejdříve jsme viděli, že už odvážejí některé stroje, tak nám to pomalu začalo být jasné. Pak nám to řekli," dodala smutně.

Odchod je pro ni složitý, protože ji práce bavila, také jí ale dávala jistotu. Stará se totiž o vážně nemocnou maminku, s níž musí dvakrát týdně jezdit do nemocnice. Práci zatím zajištěnou nemá, chystá se na úřad práce.

Já to obrečel, smutní pecař

"Já to obrečel. Několikrát," na rovinu přiznal další propuštěný zaměstnanec, 56letý Karel Šimsa. V porcelánce strávil bezmála 20 let a na práci ve firmě se zvučným jménem byl pyšný. Také ovládá celou škálu dovedností potřebnou pro výrobu, jeho hlavní náplní ale bylo obstarávání tří komorových pecí.

„Nejvíc mě vždycky bavilo nakládání syrového zboží. Je to s ním jako s těstem – je křehounké. Pak vám vyjede hotové," přiblížil.

Také v jeho případě v porcelánce pracovali další členové rodiny. Manželka byla propuštěná v roce 2008, kdy společnost, tehdy Karlovarský porcelán, soud poslal do konkurzu. „Tehdy to prvně ,zhaslo´," zmínil pecař.

Nový majitel ale porcelánku opět pozvedl. Výraznějším problémům začal čelit až loni, kdy vystřelily ceny energií a lidé se kvůli drahotě začali o porcelán zajímat o dost méně. S tím nedávno přišlo i nepopulární rozhodnutí.

„Viděl jsem, jak tady rozdávali černého Petra. Mezi prvními byla moje dcera. Když šla s papírem, rozbrečel jsem se poprvé," zmínil Šimsa. Brzy poté dostal výpověď také on. Novou práci ale našel snadno. Je manuálně zručný, dříve pracoval jako malíř, lakýrník a pokrývač a nově nastupuje do ZKL Klášterec nad Ohří, kde si finančně rozhodně nepohorší.

Propouštění se dotklo také padesátileté Jany Durčiakové, které v podniku odpracovala 30 let. Do Klášterce přišla za manželem z rodného Slovenska a obratem se nechala zaměstnat v porcelánce, kde zůstala dosud.

„Je trochu bolestivé, že musím jít. Dá se to ale zvládnout," uvedla smířeně. Novou práci už má prý vyhlédnutou, a to v automobilním průmyslu v nedaleké průmyslové zóně.

V lednu měla klášterecká porcelánka kolem 180 pracovníků, do léta se ale jejich počet snížil na zhruba 140 a nově jich obdrželo výpověď 38. Někteří zaměstnanci z výroby si místo uhájili, protože přijali nabídku, aby pokračovali v dalších provozech v Lesově či Nové Roli na Karlovarsku.

Někteří budou dojíždět

„Firma pořídila tranzit pro devět lidí – řidiče a osm pracovnic, které budou v našich zbývajících závodech vykonávat totožnou práci, takže využijeme jejich zkušenosti," podotkl ředitel kláštereckého provozu Jan Štefl. „Vozit je bude člověk z údržby. Dalších několik lidí tam bude jezdit ve vlastní režii. Jeden už v Nové Roli přijal místo technologa," dodal.

V Klášterci zůstává část provozu, která se zabývá dekorováním, pálením a balením výrobků.